Tak, tenhle týden mám víceméně za sebou, aspoň co se školních povinností týče. Syntax za D, Zkouška z AJ asi dobrá, Překlad ušel, na Practical čas nebyl..
No, ale staly se zajímavější věci než tohle. Třeba to, že jsme se s kamarádkou skamarádili :-) Je zvláštní, že řešíme naprosto stejný problémy a věci, až jsem si připadal jak v nějakým americkým filmu. Aspoň, že jsem ji porazil ve fotbálku jeden na jednoho :-).
Dnes mě čeká pobíhání po městě a cesta domů. Těším se, budu poslouchat Skinny Puppy - The Greater Wrong of the Right, výborný EBM/Industriální album, který jsem si konečně sehnal.
No a zítra návštěva u paní doktorky a hlavně Tomovi, Kačiny a Evčiny narozky! To zas bude.
Ale mám takovou nekalící náladu, se uvidí. Navíc ve stejnej den jsou ještě jedny narozky, tam bych chtěl taky být...se asi rozdvojím bo co..
Na závěr pár bushismů (http://en.wikipedia.org/wiki/Bushism):
"Rarely is the question asked, is our children learning?"
"I know the human being and fish can coexist peacefully."
"I'm honored to shake the hand of a brave Iraqi citizen who had his hand cut off by Saddam Hussein."
"Our enemies are innovative and resourceful, and so are we. They never stop thinking about new ways to harm our country and our people, and neither do we."
"You teach a child to read, and he or her will be able to pass a literacy test."
"One of the great things about books is, sometimes there are some fantastic pictures."
"..Terror is bigger than one person..So I don't know where [Bin Laden] is..You know, I just don't spend that much time on him, Kelly, to be honest with you. ...I'll repeat what I said. I truly am not that concerned about him."
Asked why his administration had been unable to locate and arrest Osama Bin Laden: "Because he's hiding. "
To Poland's President Aleksander Kwas'niewski: "I want to thank you for your leadership on that issue, Mr Prime Minister. "
"The California crunch really is the result of not enough power-generating plants and then not enough power to power the power of generating plants. "
No dobře, je jich trochu víc :-)) Ale jeho užívání angličtiny bez ohledu na syntax a gramatiku je prostě úchvatný. Někdy to přeložím. See ya!
Thursday, May 31, 2007
Wednesday, May 23, 2007
Syntax
Ach, syntax je za mnou...nebo spíš ještě přede mnou, tak na 90 procent jsem ho nedal. Můj dnešní výkon byl fakt mizerný, to jsem ani nemusel v ty 4 ráno vstávat. Aspoň, že jsem zvládl Rozvoj slovní zásoby, i když jen za E. Ale aspoň, že už to mám hotový...
Dnes jsme chtěli jít s anglistama do parku, ale prší, tak to vidím na Maxima. Ale stejně musím dělat na překladu, dám jedno, dvě a jdu. O půlnoci je Jay a Mlčenlivý Bob. A zítra The Wall. A pozítří živák Floydů. A popozítří sobota plná učení.
Aspoň že Anonymous od Tomahawk je geniální album. Chtěl jsem o něm psát víc, ale nechám to na jindy, nemám nějak náladu. Zhudebnit původní písně severoamerických Indiánů do trip-hopové/elektro/rockové podoby je naprosto geniální nápad. A nebo šílený. A nebo nápad Mike Pattona. Cé je správně. Což mě přivádí k tomu, že na Trutnově nebudou Tomahawk, ale Peeping Tom. Škoda..
Tak aspoň pár obrázků..
Cover Tomahawk - Anonymous
Ideální blackmetaloví strašáci :-)
Dílo nějakého Ericka Swensona...
The End
Monday, May 21, 2007
Summa
Takže...
Practical English jsem nedal o jeden a půl bodu, měl jsem 73,5 a museli jsme mít 75, trochu smutné, zvlášť, když tam některý chyby byly fakt hloupý (špatný čas frázových sloves ap.).
Teď se učím na syntax, je to těžkej zápas, pan Chovanec zatím vede 1:0, snad to nějak proměním.
A mimo školy? V pátek fotbálková mánie s Martinem, patnáct her fotbálku jsem v jeden den ještě nehrál :-) Pak afterparty ve Vertu, po dlouhý době jsem viděl Kokyše, už se těším na prázdniny, zajedu za ním do Jeseníků. A taky jsem po prvý viděl, jak to vypadá, když se nablije do kofoly, docela chuťovka...
V sobotu parčík s Tomem, Koudym a Evelínou, disk sem disk tam :-)
Sestra už se mnou asi chodit běhat nebude, moc na běhání není, to se divím, taková fotbalistka, tss :-) Aspoň jsem se domluvil s Martinem, že budem ve třeťáku v Brně chodit běhat. Už aby byl 5. semestr. Jinak fyzička se mi zlepšuje, mou typickou dvou a něco kilometrovou trasu zvládám s přehledem. Urá :-)
A co hudba?
Torche, Isis, Front 242...a hlavně Anonymous od Tomahawk, nejoriginálnější album, co jsem kdy slyšel. To rozeberu někdy příště, asi ve středu, po syntaxu.
A taky trocha hořkosti...asi se přestanu na některý věci na internetu dívat, je to zlváštní, realita vs. virtuálno, obě jsou naprosto jiný...
Practical English jsem nedal o jeden a půl bodu, měl jsem 73,5 a museli jsme mít 75, trochu smutné, zvlášť, když tam některý chyby byly fakt hloupý (špatný čas frázových sloves ap.).
Teď se učím na syntax, je to těžkej zápas, pan Chovanec zatím vede 1:0, snad to nějak proměním.
A mimo školy? V pátek fotbálková mánie s Martinem, patnáct her fotbálku jsem v jeden den ještě nehrál :-) Pak afterparty ve Vertu, po dlouhý době jsem viděl Kokyše, už se těším na prázdniny, zajedu za ním do Jeseníků. A taky jsem po prvý viděl, jak to vypadá, když se nablije do kofoly, docela chuťovka...
V sobotu parčík s Tomem, Koudym a Evelínou, disk sem disk tam :-)
Sestra už se mnou asi chodit běhat nebude, moc na běhání není, to se divím, taková fotbalistka, tss :-) Aspoň jsem se domluvil s Martinem, že budem ve třeťáku v Brně chodit běhat. Už aby byl 5. semestr. Jinak fyzička se mi zlepšuje, mou typickou dvou a něco kilometrovou trasu zvládám s přehledem. Urá :-)
A co hudba?
Torche, Isis, Front 242...a hlavně Anonymous od Tomahawk, nejoriginálnější album, co jsem kdy slyšel. To rozeberu někdy příště, asi ve středu, po syntaxu.
A taky trocha hořkosti...asi se přestanu na některý věci na internetu dívat, je to zlváštní, realita vs. virtuálno, obě jsou naprosto jiný...
Wednesday, May 16, 2007
Tak...
první zkoušku, Shakespeare a ctnost, mám za sebou, a to úspěšně! Ale bylo to to nejsnažší, zítra mě čeká Practical English IV a to se teprv uvidí. Pozitivní je to, že ze zkušební závěrečné zkoušky mám B, kromě dvou Áček nejlepší známka. Jinak převážně samí Éčkaři a eFkaři. Ale uvidí se až na té naostro.
Po dnešním obědu v menze s Evelínou jsem chvíli brouzdal po netu a našel jsem jedno moc "pěkné" video, po jehož zhlédnutí mám takový divný pocit v žaludku. Jen na vlastní nebezpečí! Mohlo by vám to změnit život.
http://www.petatv.com/downloads/meet_your_meat.zip
A jinak jste všichni zváni na Oakfest!
Více info na http://www.oakfest.ic.cz/
A ještě jedna věc...už i ty máš svůj lístek na NINE INCH NAILS :-)? Já jo :-) A na Isis taky :-))
první zkoušku, Shakespeare a ctnost, mám za sebou, a to úspěšně! Ale bylo to to nejsnažší, zítra mě čeká Practical English IV a to se teprv uvidí. Pozitivní je to, že ze zkušební závěrečné zkoušky mám B, kromě dvou Áček nejlepší známka. Jinak převážně samí Éčkaři a eFkaři. Ale uvidí se až na té naostro.
Po dnešním obědu v menze s Evelínou jsem chvíli brouzdal po netu a našel jsem jedno moc "pěkné" video, po jehož zhlédnutí mám takový divný pocit v žaludku. Jen na vlastní nebezpečí! Mohlo by vám to změnit život.
http://www.petatv.com/downloads/meet_your_meat.zip
A jinak jste všichni zváni na Oakfest!
Více info na http://www.oakfest.ic.cz/
A ještě jedna věc...už i ty máš svůj lístek na NINE INCH NAILS :-)? Já jo :-) A na Isis taky :-))
Tuesday, May 15, 2007
První den zápočťáku!!
Tak první dvě zkoušky v zápoštovém týdnu mám za sebou.
Ják? To je ve hvězdách.
Ale Murphyho zákony evidentně platí: zkouška, které jsem se bál, nebyla zas tak hrozná a ta, terá měla být v pohodě, byla poměrně děsivá. Klasa
Tak jsem si aspoň spravil náladu tím, že jsem si koupil sbírku Františka Hrubína Nefritová flétna. Jsou to překlady čínských básní...což mi připomíná jednoho fajn člověka, který mi z nepochopitelných a neznámých důvodů odpovídá na mé "ahoj" slovy "idiote" a "slizký ksichte". A to i přes to, co jsem pro něj udělal v době, kdy jsem vůbec nemusel. Zajímavé...
Snad jednou dospěje.
Ale aspoň jsme se s Jardou nasmáli. A to se v antikvariátu obvykle nestává. Holt taky ne v každém mají knihu o Petru Novotném, že :-) ?
V antikvariátu jsem zahlédl krásnou knihu - Presidenti USA. Krásná, nová kniha (rok vydání 2005) v perfektním stavu, z původní ceny 699 korun slevněna na 300, část o George W. Bushovi je řádně kritická ("Mnohem upřímnější byl, když vystupoval proti homosexuálům a potratům, než když mluvil o válce v Iráku.")...no nekup to!
btw. www.buckfush.com
Ják? To je ve hvězdách.
Ale Murphyho zákony evidentně platí: zkouška, které jsem se bál, nebyla zas tak hrozná a ta, terá měla být v pohodě, byla poměrně děsivá. Klasa
Tak jsem si aspoň spravil náladu tím, že jsem si koupil sbírku Františka Hrubína Nefritová flétna. Jsou to překlady čínských básní...což mi připomíná jednoho fajn člověka, který mi z nepochopitelných a neznámých důvodů odpovídá na mé "ahoj" slovy "idiote" a "slizký ksichte". A to i přes to, co jsem pro něj udělal v době, kdy jsem vůbec nemusel. Zajímavé...
Snad jednou dospěje.
Ale aspoň jsme se s Jardou nasmáli. A to se v antikvariátu obvykle nestává. Holt taky ne v každém mají knihu o Petru Novotném, že :-) ?
V antikvariátu jsem zahlédl krásnou knihu - Presidenti USA. Krásná, nová kniha (rok vydání 2005) v perfektním stavu, z původní ceny 699 korun slevněna na 300, část o George W. Bushovi je řádně kritická ("Mnohem upřímnější byl, když vystupoval proti homosexuálům a potratům, než když mluvil o válce v Iráku.")...no nekup to!
btw. www.buckfush.com
Thursday, May 10, 2007
Aneb jaké moudrosti se dají najít na internetu.
Utrpení mladého a úspěšného P.
Na tramvajové zastávce jsem se před několika dny setkala s člověkem, jehož jsem dříve důvěrně znala. Měl na sobě značkový oblek, ale unavený, sklopený pohled.
Byl rád, když jsem ho oslovila. Měli jsme trochu času a šli do nejbližší kavárny. „To jsme se dlouho neviděli. Jak ses měl?“ Chvíli mlčel. „Chceš slyšet pravdu? Mizerně.“
P. byl vždy úspěšný muž. Hodně pracoval, své biologické a psychické hranice často ignoroval. Byl jedináček, do něhož vkládali rodiče velké naděje. Již na gymnáziu exceloval. Přesto byl v hloubce duše přesvědčen, že je vlastně neschopný, a je jen otázkou času, než ostatní na to přijdou.
Dlouhá léta si myslel, že musí své schopnosti permanentně dokazovat. Jeho sebejistota byla jen hraná. Ve skutečnosti se lidí bál, a nikoho k sobě doopravdy nepustil. Chtěl být výkonný a silný, ne slabý a zranitelný. Odpočívat neuměl. U zaměstnavatele byl oblíben, neboť byl extrémně pracovitý. Nestěžoval si, nereptal, ale zakousnul se do svých úkolů.
Byl povýšen do vedoucí pozice, vydělával hodně peněz, a zdálo se, že mu vše jde jako po másle.Jednoho dne přišla z ničeho nic panika. Uvízl v dopravní zácpě. Ucítil bušení srdce a začal se potit. Napadlo ho, že je to možná infarkt. Dojel na parkoviště, kde vypadl z auta a zcela se zhroutil. Někdo zavolal sanitku. Řada vyšetření závažné onemocnění vyloučila. Řekli mu, že je to od stresu v práci. Je vyhořelý, zralý na dovolenou.
Po dovolené se záchvaty začaly objevovat častěji, při jízdě do zaměstnání, někdy i při jednáních. Začal mít bolesti v zádech, v páteři, v hlavě. Měl úzkost z očekávání, pocit vnitřního chvění a stálého ohrožení. V noci se probouzel a cítil, že mu buší srdce a nemůže dýchat. Opakovaně byl na pohotovosti, kde se na něho dívali skrz prsty. Jenže on si nevymýšlel. Byl nemocný úzkostí.
Strach máme všichni. Vyostřuje smysly, mobilizuje energii, pomáhá organismu ubránit se před nebezpečím. Jako strategie přežití se zabydlel v naší kulturní paměti. Dnes ale máme chorobný strach ze selhání. V pluralistické společnosti se cítí jednotlivec sám za vše odpovědný. Naše osobní identita se definuje skrz pracovní úspěch. Zvítězit se stalo v kultuře vítězů novým imperativem, zatímco se tradiční jistoty rozpadávají. Jsme „zchoulostivělí individualisté blahobytu“, jak napsala DIE ZEIT, kteří snášejí míň než sedlák před sto lety, tváří v tvář neúrodě a moru?
Nemyslím si. Konkurenční boj v práci, strach ze ztráty zaměstnání a mobbing vytvářejí ovzduší napětí, bez mezilidské solidarity. Poměr mezi osobní výkonností, vlastním očekáváním a vnějšími nároky je narušen. Kdo nemá práci, se cítí nevyužitý. Kdo práci má, je často přepracovaný.
S mým známým P. to šlo z kopce. Měl strach ze ztráty sebeovládání, dokonce ze smrti. Začal se pohybovat pouze na místech, kde byla lékařská pomoc dostupná. Začal brát nejrůznější uklidňující léky. S množstvím podstoupených vyšetření paradoxně narůstala úzkost. Jeho myšlenky se točily kolem problémů, které ještě neexistovaly. Uvíznul v nekončících spekulacích. Co by se stalo, kdybych ten úkol nezvládnul? Nevšimli si kolegové na prezentaci minulý týden, jak jsem se potil? Co bych byl platný bez práce a peněz? Jeho život se stal životem v kondicionálu. Byl závislý na své úzkosti.
Přišel den, který měl být jeho velkým dnem. Velký šéf do něho vkládal značné naděje. Nesměl ho zklamat. Den začal špatně. Ráno mu praskla voda v bytě. Při prezentaci na pódiu mu náhle začaly brnět ruce, a těžko se mu dýchalo. Dostal strach, že omdlí, musel si sednout. V prstech měl křeče, nedokázal je od sebe odlepit. Ambiciózní a úspěšný P. se celé tři hodiny třásl a plakal.
Dnes se má lépe. Po terapii a pobytech v klinice zase pracuje. Úzkost není pokořena, může se vrátit kdykoli, ale už se jí tolik nebojí. Naučil se s ní komunikovat. „Co ode mě chceš?“ ptá se, když v noci přichází.Na lidi i na sebe se dívá jinak než dřív. Být výkonný není všechno. Pracuje míň a snaží se vybudovat stabilní sociální vazby. „Na konci jsem už moc přátel neměl. Nikomu jsem neřekl, jak se doopravdy mám.“ Svým kolegům napsal dlouhý e-mail, ve kterém vysvětloval svou nemoc. Měli pochopení. To byla důležitá zkušenost pro jeho uražené, zostuzené já.
„Dříve jsem nikomu nedůvěřoval. Naučil jsem se, že se vyplatí mít důvěru“, skončil svoji zpověď, vzal si sako a odcházel do hluku ulice žít si další díl svého příběhu.
Angela Rogner, čtvrtek 26. duben 2007 23:18
Více na http://angelarogner.blog.respekt.cz/
Na tramvajové zastávce jsem se před několika dny setkala s člověkem, jehož jsem dříve důvěrně znala. Měl na sobě značkový oblek, ale unavený, sklopený pohled.
Byl rád, když jsem ho oslovila. Měli jsme trochu času a šli do nejbližší kavárny. „To jsme se dlouho neviděli. Jak ses měl?“ Chvíli mlčel. „Chceš slyšet pravdu? Mizerně.“
P. byl vždy úspěšný muž. Hodně pracoval, své biologické a psychické hranice často ignoroval. Byl jedináček, do něhož vkládali rodiče velké naděje. Již na gymnáziu exceloval. Přesto byl v hloubce duše přesvědčen, že je vlastně neschopný, a je jen otázkou času, než ostatní na to přijdou.
Dlouhá léta si myslel, že musí své schopnosti permanentně dokazovat. Jeho sebejistota byla jen hraná. Ve skutečnosti se lidí bál, a nikoho k sobě doopravdy nepustil. Chtěl být výkonný a silný, ne slabý a zranitelný. Odpočívat neuměl. U zaměstnavatele byl oblíben, neboť byl extrémně pracovitý. Nestěžoval si, nereptal, ale zakousnul se do svých úkolů.
Byl povýšen do vedoucí pozice, vydělával hodně peněz, a zdálo se, že mu vše jde jako po másle.Jednoho dne přišla z ničeho nic panika. Uvízl v dopravní zácpě. Ucítil bušení srdce a začal se potit. Napadlo ho, že je to možná infarkt. Dojel na parkoviště, kde vypadl z auta a zcela se zhroutil. Někdo zavolal sanitku. Řada vyšetření závažné onemocnění vyloučila. Řekli mu, že je to od stresu v práci. Je vyhořelý, zralý na dovolenou.
Po dovolené se záchvaty začaly objevovat častěji, při jízdě do zaměstnání, někdy i při jednáních. Začal mít bolesti v zádech, v páteři, v hlavě. Měl úzkost z očekávání, pocit vnitřního chvění a stálého ohrožení. V noci se probouzel a cítil, že mu buší srdce a nemůže dýchat. Opakovaně byl na pohotovosti, kde se na něho dívali skrz prsty. Jenže on si nevymýšlel. Byl nemocný úzkostí.
Strach máme všichni. Vyostřuje smysly, mobilizuje energii, pomáhá organismu ubránit se před nebezpečím. Jako strategie přežití se zabydlel v naší kulturní paměti. Dnes ale máme chorobný strach ze selhání. V pluralistické společnosti se cítí jednotlivec sám za vše odpovědný. Naše osobní identita se definuje skrz pracovní úspěch. Zvítězit se stalo v kultuře vítězů novým imperativem, zatímco se tradiční jistoty rozpadávají. Jsme „zchoulostivělí individualisté blahobytu“, jak napsala DIE ZEIT, kteří snášejí míň než sedlák před sto lety, tváří v tvář neúrodě a moru?
Nemyslím si. Konkurenční boj v práci, strach ze ztráty zaměstnání a mobbing vytvářejí ovzduší napětí, bez mezilidské solidarity. Poměr mezi osobní výkonností, vlastním očekáváním a vnějšími nároky je narušen. Kdo nemá práci, se cítí nevyužitý. Kdo práci má, je často přepracovaný.
S mým známým P. to šlo z kopce. Měl strach ze ztráty sebeovládání, dokonce ze smrti. Začal se pohybovat pouze na místech, kde byla lékařská pomoc dostupná. Začal brát nejrůznější uklidňující léky. S množstvím podstoupených vyšetření paradoxně narůstala úzkost. Jeho myšlenky se točily kolem problémů, které ještě neexistovaly. Uvíznul v nekončících spekulacích. Co by se stalo, kdybych ten úkol nezvládnul? Nevšimli si kolegové na prezentaci minulý týden, jak jsem se potil? Co bych byl platný bez práce a peněz? Jeho život se stal životem v kondicionálu. Byl závislý na své úzkosti.
Přišel den, který měl být jeho velkým dnem. Velký šéf do něho vkládal značné naděje. Nesměl ho zklamat. Den začal špatně. Ráno mu praskla voda v bytě. Při prezentaci na pódiu mu náhle začaly brnět ruce, a těžko se mu dýchalo. Dostal strach, že omdlí, musel si sednout. V prstech měl křeče, nedokázal je od sebe odlepit. Ambiciózní a úspěšný P. se celé tři hodiny třásl a plakal.
Dnes se má lépe. Po terapii a pobytech v klinice zase pracuje. Úzkost není pokořena, může se vrátit kdykoli, ale už se jí tolik nebojí. Naučil se s ní komunikovat. „Co ode mě chceš?“ ptá se, když v noci přichází.Na lidi i na sebe se dívá jinak než dřív. Být výkonný není všechno. Pracuje míň a snaží se vybudovat stabilní sociální vazby. „Na konci jsem už moc přátel neměl. Nikomu jsem neřekl, jak se doopravdy mám.“ Svým kolegům napsal dlouhý e-mail, ve kterém vysvětloval svou nemoc. Měli pochopení. To byla důležitá zkušenost pro jeho uražené, zostuzené já.
„Dříve jsem nikomu nedůvěřoval. Naučil jsem se, že se vyplatí mít důvěru“, skončil svoji zpověď, vzal si sako a odcházel do hluku ulice žít si další díl svého příběhu.
Angela Rogner, čtvrtek 26. duben 2007 23:18
Více na http://angelarogner.blog.respekt.cz/
Brno Majáles
Takže, než začnu, tak správný odkaz z předešlého dne je www.explosm.net/comics
Určo na to mrkněte.
A teď samotný Majáles.
O Cz kapelkách nemá moc cenu psát. Snad jen to, že Sunshine stojí za prd. Nové skladby jsou sice pěkné, ale...už to nejsou Sunshine! Kam se poděla všechna energie a dravost? Plakáty k novému albu mají pravdu, jsou to jen roztomilí, růžoví králíčci...a hlavně bezzubí. Poslední koncert Sunshine, na kterém jsem byl, tedy v červenci na Hrachovce, to bylo něco naprosto jiného než to co předvedli hoši včera. Prostě tahle kapelka jde hezky do s*aček. Ale to nevadí, je zde spousta nových, nadějných kapel. Třeba Beeline ;-)
První den - Transglobal Underground.
Konečně jsem je slyšel na živo a musím říct: paráda! Tak pozitivně naladěný koncert jsem již dlouho nezažil. I přes nepřízeň počasí - poprchávalo, foukalo a byla zima - si během chvilky dokázali získat publikum na svou stranu, všude se tančilo a zpívalo, nádhera.
Druhý den - Clawfinger
Tuhle partičku znám od mých 8 let, jejich první album Deaf Dumb Blind bylo vůbec první rockové album, které jsem kdy slyšel. Od té doby uplynulo moře let, kapela stihla vydat dalších 5 alb a šesté je na spadnutí...
Koncert byl úžasný. Hráli většinu starých hitovek jako Truth, Nigger, Don't Get Me Wrong, Do What I Say, z novějších věcí zazněla třeba Recipe for Hate nebo Hate Yourself with Style. Koncert měl šťávu, energii, drive, říkejte tomu, jak chcete, prostě nebe a dudy ve srovnání se Sunshine. Výtečná práce s publikem, která neprudila, spíš naopak. Spousta vtípků - třeba James Blunt nebo Ozzy ("Sharon!")...
Taky na koncertě natáčeli Clawfinger klip ke své nové skladbě Life Will Kill You. Je to pomalejší záležitost se zemitým riffem, napoprvé se lidi teprve rozpařili, ale podruhé to už (snad) klaplo. Jsem zvědavej na výsledek..Třeba budu mít svých 15 minut slávy právě v tomto klipu :-)
Ale jinak byl celý Majáles důvod k zamyšlení. Naprosto trapná organizace - polovina webu nefunkční, program nikde nebyl a na LCD obrazovkách byl tak 5 sekund (byly to tři obrazovky!!!), takže pokud se chtěl člověk dozvědět, co vlastně hraje, musel přestát 5 minut sponzorů...ubohé. Ceny byly docela v normě, až na osudnou čínu. Nápis "čína - 100 g = 35 kč" poměrně lákal, když si však nebohý kupující tento pamlsek koupil, čekalo ho nemilé překvapení. Typoň nabral flák jídla, dal ho do misky, tu na váhu, a řekl:"78 Kč." Nikdy nezapomenu na pohled kluka, co stál v řadě a co objednával pro sebe a svou slečnu dva kuřecí steaky. Při slovech "Tak to bude 187 korun" viditelně zbledl :-). Ani se mu nedivím. Tohle opravdu nejsou studentské ceny...
Jinak spousta skvělých zážitků - probírali jsme s Martinem, Jirkou a Michalem nejen chlapské záležitosti, spousta historek, vtipů a povídání. Tři nezapomenutelní vykalenci, vykukující zadky (nejen) slečen...a hlavně "Džambééo!" :-))
Takže - bylo to fajn, moc fajn, i když počasí zrovna nepřálo...Viděl jsem mé dvě oblíbené kapely, spusta zábavy a příhod...
Jj, už se těším na příští rok.
Určo na to mrkněte.
A teď samotný Majáles.
O Cz kapelkách nemá moc cenu psát. Snad jen to, že Sunshine stojí za prd. Nové skladby jsou sice pěkné, ale...už to nejsou Sunshine! Kam se poděla všechna energie a dravost? Plakáty k novému albu mají pravdu, jsou to jen roztomilí, růžoví králíčci...a hlavně bezzubí. Poslední koncert Sunshine, na kterém jsem byl, tedy v červenci na Hrachovce, to bylo něco naprosto jiného než to co předvedli hoši včera. Prostě tahle kapelka jde hezky do s*aček. Ale to nevadí, je zde spousta nových, nadějných kapel. Třeba Beeline ;-)
První den - Transglobal Underground.
Konečně jsem je slyšel na živo a musím říct: paráda! Tak pozitivně naladěný koncert jsem již dlouho nezažil. I přes nepřízeň počasí - poprchávalo, foukalo a byla zima - si během chvilky dokázali získat publikum na svou stranu, všude se tančilo a zpívalo, nádhera.
Druhý den - Clawfinger
Tuhle partičku znám od mých 8 let, jejich první album Deaf Dumb Blind bylo vůbec první rockové album, které jsem kdy slyšel. Od té doby uplynulo moře let, kapela stihla vydat dalších 5 alb a šesté je na spadnutí...
Koncert byl úžasný. Hráli většinu starých hitovek jako Truth, Nigger, Don't Get Me Wrong, Do What I Say, z novějších věcí zazněla třeba Recipe for Hate nebo Hate Yourself with Style. Koncert měl šťávu, energii, drive, říkejte tomu, jak chcete, prostě nebe a dudy ve srovnání se Sunshine. Výtečná práce s publikem, která neprudila, spíš naopak. Spousta vtípků - třeba James Blunt nebo Ozzy ("Sharon!")...
Taky na koncertě natáčeli Clawfinger klip ke své nové skladbě Life Will Kill You. Je to pomalejší záležitost se zemitým riffem, napoprvé se lidi teprve rozpařili, ale podruhé to už (snad) klaplo. Jsem zvědavej na výsledek..Třeba budu mít svých 15 minut slávy právě v tomto klipu :-)
Ale jinak byl celý Majáles důvod k zamyšlení. Naprosto trapná organizace - polovina webu nefunkční, program nikde nebyl a na LCD obrazovkách byl tak 5 sekund (byly to tři obrazovky!!!), takže pokud se chtěl člověk dozvědět, co vlastně hraje, musel přestát 5 minut sponzorů...ubohé. Ceny byly docela v normě, až na osudnou čínu. Nápis "čína - 100 g = 35 kč" poměrně lákal, když si však nebohý kupující tento pamlsek koupil, čekalo ho nemilé překvapení. Typoň nabral flák jídla, dal ho do misky, tu na váhu, a řekl:"78 Kč." Nikdy nezapomenu na pohled kluka, co stál v řadě a co objednával pro sebe a svou slečnu dva kuřecí steaky. Při slovech "Tak to bude 187 korun" viditelně zbledl :-). Ani se mu nedivím. Tohle opravdu nejsou studentské ceny...
Jinak spousta skvělých zážitků - probírali jsme s Martinem, Jirkou a Michalem nejen chlapské záležitosti, spousta historek, vtipů a povídání. Tři nezapomenutelní vykalenci, vykukující zadky (nejen) slečen...a hlavně "Džambééo!" :-))
Takže - bylo to fajn, moc fajn, i když počasí zrovna nepřálo...Viděl jsem mé dvě oblíbené kapely, spusta zábavy a příhod...
Jj, už se těším na příští rok.
Wednesday, May 9, 2007
...shit...
Hm takže super. Dneska se nic nedaří. Zkoušky se začínají valit jedna za druhou (a i na druhou), překlad na dnešek, se kterým jsem byl poměrně spokojenej, stál docela za prd, splíst si ráno s večerem je už moc. Navíc je dnes opět hnusně, což vzhledem k tomu, že na Majálesu mají hrát Clawfinger, je docela blbý. No a aby toho nebylo málo, tak jsem zjistil, že můj první post nevypadá vůbec tak, jak jsem chtěl. Asi neumím enterovat, nebo nevím.
Moje pozitivní nálada ze včerejšího famózního koncertu Transglobal Underground je pryč.
Asi se půjdu spláchnout, nebo fakt nevím. Už nemám na nic sílu...
Takse aspoň mrkněte na www.exlposm.net/comics
To mě vždy zvedne náladu...
Moje pozitivní nálada ze včerejšího famózního koncertu Transglobal Underground je pryč.
Asi se půjdu spláchnout, nebo fakt nevím. Už nemám na nic sílu...
Takse aspoň mrkněte na www.exlposm.net/comics
To mě vždy zvedne náladu...
Demon Cleaner
Hm..a můj blog je na světě. Tady budu ventilovat své myšlenky, pocity a další hlouposti...
A začnu trochu symbolicky.
Každý má démony, kterých se potřebuje zbavit. Démony v hlavě, v srdci. I já jich pár mám. Proto si teď zahraji na excorcistu (btw. skladba Killing Joke z alba Pandemonium) a pokusím se jich zbavit. Aspoň toho jednoho, nejbolestivějšího. Pak budu snad schopen normálně fungovat.
Ty a Já
Polibek,
pak druhý,
třetí.
Zaplaveni horkostí,
ztraceni v očích
toho druhého.
Ty na mě
a Já v Tobě.
Vášeň,
co odnáší nás
do krajů dalekých,
za oblaka
a za hvězdy,
až k samotnému Bohu.
A pak nás pohltí světlo…
Ruka v ruce,
objetí,
Láska.
Nezapomenu...
Nikdy.
Pro rýpaly: vím, že tahle báseň nemá zrovna největší uměleckou hodnotu, ale pro mě má význam nesmírný. Navíc, je to můj blog, že...
Což mi připomíná, že konečně chápu text Sleeping Beauty od A Perfect Circle:
Drunk on ego
Truly thought I could make it right
If I kissed you one more time to
Help you face the nightmare
But you're far too poisoned for me
Such a fool to think that I can wake you from your slumber
That I could actually heal you..
Sleeping Beauty
Poisoned and hopeless
You're far beyond a visible sign of your awakening
Failing miserably to find a way to comfort you
Far beyond a visible sign of your awakening
And hiding from some poisoned memory
Teď je to tak jasné...Hm, škoda, že jsem neprozřel dřív. Ale život jde dál...
BTW Demon Cleaner je skladba od Kyuss, zakladatelů stoner rocku. Doporučuji...
Subscribe to:
Posts (Atom)