Titulek rika vse.
A propos, po delsi odmlce opet zapis. I kdyz si stejne myslim, ze v dobe Facebooku jsou blogy pase...
Uvidime.
Friday, June 5, 2009
Thursday, January 15, 2009
10
Hej hou let's go! Zdravim zdravim v novem roce!
Kdeze jsme to minule prestali? Ano, u meho neuveritelne fascinujiciho letu z Vancouveru do Saskatoonu. Tedy slyste slyste, co se delo dale!
Pote, co jsem uspesne dorazil do Saskatoonu a byl jsem (také uspesne) odvezen taxikarem-Iracanem do Seageru, me cekalo mensi prekvapeni. Před nasim apartma (to zni velmi honosne, ze, „apartma.“ ještě tak dodat, ze jime krevety z cokoladou politych pupiku slicnych slecen) cekala podivna, vlasata postava. Chlapik se mi predstavil jmenem, které jsem promptne zapomnel, a oznamil mi, ze ceka na Daniela, který ho na par dni pozval na prespani, ale nemuze se dostat dovnitr, neboť dvere byly zamcene (u nas se nikdy nezamyka!!!). Vzhledem k tomu, ze jsem byl na nohou vice nez 36 hodin, nezmohl jsem se na odpor, dvere mu odemkl a sel usnouti do svého pokoje spankem rozhodne zaslouzenym.
Nasledujici den jsem se vzbudil v blize nespecifikovanou dobu a v kuchyni narazil na vyse zminovaneho chlapika. Cicmunda se, krome pozdravu, nehodlal obtezovat komunikaci, coz me vedlo k mentalni poznamce „Tady něco smrdi.“ A to doslova. Konecne jsem mel totiž prilezitost si jej poradne prohlednout a vysledny obraz na me prilis velky dojem neudelal: dlouhe vlasy, bradka a la kozel a podivny oder – jiz chapu, proc Cartman tak moc nenavidi hipiky. Nicmene hodlal jsem cicmundu nechat byt cicmundou a vydal se najit tu hrstku v Seageru prebyvajici. Pouze Daniel, Henrik a Nora se svým nove priletivsim pritelem Martinem zustali v S'toonu – ostatní byli bud na vylete ci se rozjeli za svymi rodinami. To nebylo zrovna potesujici – nejenze Martin s vyzazi lesniho delnika navleknuteho do hip hopovych hadru na me nepusobil zrovna prijemne (ach ty samci pudy, no jo, konkurence), ale navíc vsichni zustavajici byli Nemci, coz je samo o sobe desive. Narod, který zacal dve svetove války a smeje se nejmene na svete (tohle je dolozeno vedeckym vyzkumem!), ze si musí otevrit skolu smichu, je proste pekelny nastroj dabluv.
Vanocni program byl nasledujici – vecer navsteva kostela a pote vecere. Easy! (aspon na papire)
Kolem seste jsme se sebrali a po vyzvednuti dalsich dvou lidi se dostali do evangelickeho kostela na msi. Dorazili jsme jako první, takze jsme se citili mirne nesvi, nicmene mlady pan farar se svou manzelkou byli pomerne sympaticti a navíc nam dali kavu zdarma a co vic chtit, ze? Zdarma, Cesky-to-sen! aneb nebojte se, svou kulturni identitu jsem ještě nezapomnel. Evangelicky kostel samozrejme nevypada tak, jako kostely u nas – je to moderni stavba s drevenym interierem, pusobicim pomerne minimalisticky a po chvili i – prekvapive – utulne. Jedine, co minimalisticke nebylo, byl obrovsky kriz vysici na celni stene. No co uz. Po chvili se lide zacali hromadit a me prekvapila znacna neformalnost, která mezi panem fararem a prichozimi panovala. Snad vsechny znal jmenem a se vsemi si alespon na chvili popovidal. Holt severoamericky komunismus (ve smyslu nalezeni ke komunite; s „rudejma“ to nemá nic spolecnyho) je pritomny i zde. Nejvic me však dostal fakt, ze pan farar je ocividne „in“: s jednim, asi dvacetiletym klukem se rozloucil placnutim pesti na pest a la gangsta style. Coz je je jedine dobře, aspon je videt, ze se fararisko cini.
Pak nastala mse a další věc me prekvapila – az prekvapive (ano, opakovani slova „prekvapeni“ a jeho variant je opravdu tim nejlepsim dukazem me miry prekvapeni) hodne se zpivalo – během necele hodiny petkrat. A to krasne, hrejive skladby s takovymi milymi nazvy jako „Den vzkriseni“ ci „Vim, ze muj Spasitel jest ziv“ (uz jsem se zminoval o tom, ze jsem chtel každý mail zacit stylem „Varovani ministerstva zdravotnictvi: Ironie, sarkasmus a cerny humor jsou pritomny v opravdu velke mire.“ ?) Prece jenom, v církvi se nemuze zmenit absolutne vsechno. Toz jsme si zabekali (v mem pripade spis zaskripali, neboť se, bohuzel pro me, zpivala „a cappella,“ coz je pro muj hluboky hlas sakra vysoko. Ale pan farar zpival vskutku hezky.) a jeli zpet. Zacali jsme kuchtit jednoduchou veceri – lososa s brambory (btw miluji lososa) – a konecne jsem se dozvedel něco o nasem novem „spolubydlicim“: Daniel se prihlasil na jedny stranky (sleeponyourcouch.com nebo tak nejak), kde se jednotlivi clenove seznami a mohou u sebe navzajem prespat. Takto se k nam dostal i vyse zminovany cicmunda. A ocividne mel pomerne podivne navyky – napr. kdyz se Daniel s dalsimi par lidmi rozhodli jit do hospody, pan Spici-na-tvem-gauci byl také pozvan. Po prichodu k cilove stanici (=hospode) se ukazalo, ze ten vecer bude hrat nejaka ziva hudba (=tedy se bude platit vstup, a to mrzkych 5 dolaru). Na to cicmunda, kteremu jsme během Stedreho vecera udelili prezdivku Jesus, reagoval velmi jednoduse. Řekl „to ja platit nebudu“ a v mrazu se vydal pesky zpet k Seageru (coz je peknych dvacet minut = coz v zime dost ****). Pokud to byl Jezis, tak ma hodne podivne chovani (konecne chapu Keenanovo „That guy is a punk!“) - zatimco mezi jeho oblibene cinnosti ocividne patrilo zirani do sten, tak osobní hygiena mezi ne jiste nepatrila. Jeho eau de toilette (nebo jak se to pise, zabozroutsky se naucit naprosto, ale naprosto odmitam. Diky Klausi se pekne fraze, kterymi jsi obohatil cesky jazyk.) je vskutku originalni, nicmene oproti parfemu Vulva asi nemá prilis velky komercni potencial. I když...panove z marketingu by to dokazali jiste dobře prodat. Však za to budou celou vecnost travit v pekle.
Po veceri jsme zvazovali, zda-li nemame Jezisovi donest alespon zbytek jidla, nicmene krome toho, ze je pomerne nezdvorile prijit a rict „hele, měli jsme naprosto skvelou veceri a tohle nam na pekaci zbylo, nechces?“ tak se take neslusi postvat si Jezise proti sobe. Prece jenom ma porad jisty vliv a jak zpiva Keenan: „It's gonna be sour grapes with you, boy / Untiil you get it right with Jesus.“ Tak bacha na Jezise!
(Jen tak pro zasmani: vetou Vanoc se pro me stalo nasledujici: Konecne jsem nasel Jezise. Spi na mem gauci.)
Dalsi den se staly dve věci – Jezisovi se ocividne nelibil Danielem smluveny termin jeho odchodu a mirne se vzpouzel („No, tak asi budu moct prespat v Armade spasy. Ale tam jsou takovi divni lide, trochu se bojim, snad se mi nic nestane...“ a ublizeny psi pohled smerovany na Daniela), a Danielova pritelkyne uspesne dorazila („zvlastni“, jakoby pleskajici zvuky vychazejici z jejich pokoje toho jsou dukazem.) Mila, blondata holcina. Co vic chtit?
Hm, ja smeruji vyse. A proto asi tak často padam na drzku, Panna jedna vecne nespokojena. Uz jsem vam rikal, ze kombinace Panna a Buvol (z cinskeho horoskopu) je ta naprosto nejhorsi, neboť proste musim bejt furt nespokojenej a do neceho rejpat? Asi jsem byl v minulym zivote Hitlerem, jinak nevim proc me Buh tak tresta. Snad jsem si to s ni diky setkani s Jezisem konecne urovnal...
26. byl Boxing Day, coz znamena dve věci – je to svatek (vubec nemam poneti jaky) a koupit alkohol je tezke, pretezke. Nastesti me Daniel zachranil a propujcil mi lahev bileho Bacardi rumu. Ne, nechtel jsem zapijet svou „Osmnactkovou“ minulost, u Erin byla totiž party! Nahodou se ke mne pripojil Gokul, takze jsem nebyl první prichozi na 649 University Drive, ale první a druhy zaroven (at zije rozpolcenost). Alkohol se postupne odporoucel do nasich utrob a lidi postupne pribyvalo, coz je pomerne idealni kombinace. Gokul se necitil zrovna dobře, tak se, znacne posilnen, po par hodinach odporoucel (nemyslim dobře jako fyzicky ale psychicky – v mistnosti bylo na nej pritomno az moc piercingu a dredu (coz me samozrejme nevadilo, neboť mi to pripomnelo lepsi chvilky meho dospivani a navic jsem aspirantem na oboje (a mimochodem miluji zavorky, aspon tak muzete videt, jak me myslenky strili doleva doprava nahoru dolu PRASK!))), zatimco ja jsem si liboval. Gauc byl pohodlny (mozna az moc), rumicek v mych utrobach plapolal ohinkem hrejivym, me nove hadry z Vancouveru se ukazali byti moc dobrou koupit (kdo me zna vi, ze z materialnich věci mam fetis na dve věci: knihy a obleceni), konecne jsem videl Certificate of Indian Status (takova obcanka, která rika, ze jste Native puvodu. Coz je postavene na hlavu (mohu blize vysvetlit), ale je to asi porad lepsi, nez pocitat mnozstvi Native krve jako v USA) a do toho vseho hral nejmenovany DJ (turntablu se pote ujmul Tom. Tak zacinam premyslet, ze koupe mixaku a nejakych tech DJ věci by mohla byt dobra koupe. Ještě stolni fotbalek, knihy, poradny cajovy servis, elektricka kytara (radsi bych bici, ale nevim, kam bych je prdnul), ještě vice knih, vysoke cerne kozene boty pro mou potencionalni pritelkyni, pouta...ale to uz odbiham). Proste pohoda.
Také jsem si vsiml zajimaveho jevu, a to, ze drive nebo pozdeji téměř vždy na nejake party nastane okamzik, kdy vehementne neznalym cizincum (tady vlastne domorodcum) vysvetluji ceskou historii ci něco z naší kultury (ještě ze jsem ve skole daval pozor) . Tak jsem jistemu dvacetiletemu chlapikovi, cerstvemu to novomanzeli, zacal vysvetlovat postaveni undergroundove kultury za komunistickeho rezimu a celkovou kulturni situaci v „dobe temna“ (ještě ze Jirasek nebyl nazivu, chudak, by ho na miste trefilo, kdyby mu někdo řekl, ze se spletl, neboť temno teprve nastane.). Pry ho ta hodinova prednaska (jak se rika „Kdo maze, ten jede.“ A ze ja mazal o stosest.) bavila. A i ostatní Cesi mají tendenci cizincum vysvetlovat něco z naší historie. Asi snaha o sebeidentifikaci v mori jinakosti.
Na gauci jsem vytuhl nekdy kolem 6 rano a probudil se odpoledne. Na vedlejsim gauci spala grind corova holka, rekla „Jezisi, naší me zabijou“ a zmizela. Ja se ještě chvili valel, neboť jsem shledal, ze muj stav zrovna nepodporuje prilisnou mobilitu (tedy jsem mel draka jak hovado). Po chvli jsem se však odvazil zvednout...a radsi si zase lehl zpatky. Uplynula nejaka ta minuta a muj druhy pokus o zprovozuschopneni dopadl jiz lepe – byl sjem schopen se obut (ano, rikam obut, jsem totiž Moravak, a to hrdy! I když jak ted nad tim premyslim...pouziva se to vubec? No, uz jo, neboť jsem to pouzil, ha!) do mych tezkych boticek, vyjit ven do mrazu a nejakym zahadnym zpusobem skoncit v mem pokoji (cestu si nepamatuji, řekl bych, ze jsem v te době hibernoval). A zbytek dne jsem travil obdobne – lezenim. Holt je lepsi nevykrocit vubec nez vykrocit levou, ne?
Tento den mel také další dohru. O dva tydny pozdeji jsem se dozvedel, ze jeden z mych vtipu, který jistou osobu v te době ocividne pobavil, o dva tydny pusobil naprosto naopak. Holt cesky humor je osobity a ten muj ještě vice a jak rekla jista Kocicka pejskova: „Humor je neprenositelny.“ Nevim, jestli je tak chytra od prirody nebo to nekde precetla (je to blondyna, tak asi varianta c. 2. Neboj, jen te skadlim, holka, doufam, ze si to nenechas libit a na facebook mi napises něco opravdu rozcileneho, prece si tohle od nejakeho hloupeho penisu, co se stavi o stejne frekvenci, o jake budovatele socialismu staveli panelaky, tedy raz dva tri a je to!, nenechas libit!), ale holt je to pravda. Tak snad dotycna osoba na vse zapomene a vse se vrati do normalu. Uvidime.
Další den se zapsal do historie jednou věci, nebot Nora ma velmi zvlastni chute: ji kecup s okurkou! Kecup s okurkou! Proste si na okurku dala kecup a jedla to tak! Myslim tu velkou okurku, takovou tu falickou...Viz fotky, je to des...
Kecup s okurkou! Sodoma Gomora, velebnosti!
Silvestr byl nakonec prekvapive vtipny. Vsichni mi blizsi pratele byli pryc, takze jsem zustal ja a nudna cast exchange studentu (je to smutny fakt) a Susanne (která nudna není). Byl jsem si pomerne jist, ze oslava prichodu noveho roku za moc stat nebude, když tu se ozval jisty Shawn a snazil se me premluvit na navstevu jedne house party. To jsem odmitl, ale navrhl jsem, ze pre-drinking muze probihat u nas. No a nakonec to nebylo jen pre-drinking, ale cely Silvestr. Byli jsme pod vlimem jistych dvou drog a nemuzu rict, ze bychom se nebavili – nase ksichty ze silvestra jen potvrzuji ma slova. A i Shawnova videa mela jisty edukativni charakter, i když, popravde receno, bych radeji nevedel, ze existuje porno typu „granny“ nebo „fatty creampie“. Aspon jsem o něco chytrejsi.
Další den jsme si opet dali mirne do trumpety, cemuz ale predchazelo navstiveni liquor storu. A při teto navsteve jsem si uvedomil, ze Kanadani jsou vlastne neuveritelni romantici, aspon co se vztahu k prirode tyce. U nas je zima sice neprijemnou, nicmene nijak hrozivou udalosti. Ano, je nekdy pomerne kosa, ale to je tak vse – pokud si nehodlate ustlal venku na ulici, tak vam nic vaznejsiho nehrozi. Ne však tady. Zde je priroda krasna a privetiva, ale to vse se meni s prichodem zimy. Ta je taky krasna, ale navíc opravdu strasliva. Vse je pokryto snehem a extremne nizke teploty jen doplnuji vysledny dojem: v zime je vladkyni vseho prave priroda, ne clovek. Muzeme se sice snazit odhrabat snih z cest a chodniku, ale o den dva pozdeji stejne zavouka a snih, sypky jako pisek, opet pokryje vse siroko daleko. Tady není radno si zahravad s prirodou, nemusi se to totiž vyplatit, nebot jedine diky respektu k prirode muze clovek prezit. A diky tomu si nejenze clovek mnohem vic uziva prichodu z mrazu do tepla, ale také ocenuje krasu zasnezenych ulic. A to nejen pro to, ze to muze byt to poslední, co uvidi.
Coz me privadi k prvnimu nakupu v novem roce i k navsteve Baily's, neboť zima je to, co je spojuje. Když jsem sel z nakupu se dvema taskami v ruce a plnym batohem, tak jsem se samozrejme parkrat ve snehu vyvalel, coz muselo byt pomerne humorne, zvlaste když jedna z tasek vyvrhla cely svůj obsah na chodnik. Ale co uz, staci rict „Fuck!“, narvat vse zpet do tasky a cesta do Seageru muze opet pokracovat. To stejne se stalo při navratu z Baily's. Byla to ma druha navsteva a tentokrat rozhodne ne tak uspesna jak ta první, nicmene i pres to jsem se pomerne dobře bavil. Nekdy před druhou jsem byl tancenim a hazenim vilnych (a nutno podotknout, ze neuspesnych) pohledu na okolostojici a okolotancici slecny pomerne unaven, takze jsem se rozhodl jit zpet domu. Schvalne rikam jit, neboť jsem socka a potreboval jsem usetrit tech 8 CAD, které by me cesta taxikem k Seageru stala. Tak jsem zhruba nejakych 20 minut sel pesky na Seager. A rikal jsem si, ze je trosku zima. No, po navratu jsem se dozvedel, ze je -49. Prijemne zjisteni. Nastesti mam docela dobře vybaveni, tak to nebylo tak strasne. Urcite bych ještě nejaky ten metr usel, ale museli by me k tomu donutit dva rusti vojaci se samopaly a vlcakem jmenem Voloda, jinak bych neudelal ani krok.
Prazdniny ubehly vice nez rychle a nastal novy semestr. Tak jsem prisel v pondeli do me první hodiny, blahove si myslici, ze se nebude nic delat, neboť je to preci první hodina, ne??? Samozrejme jsem opomenul fakt, ze 3 ze 4 classes co mam jsou dvousemestrove, takze me v první hodine uvitala diskuze o povidce, kterou jsem samozrejme necetl. No co uz.
Ještě tyden prazdnin bych si urcite nechal libit, ale zase me hreje jedna věc. Totiž to, ze az na Lasky cas priletim, tak budu mit uz konec skoly. A vzhledem k tomu, ze semestr zacina az uprostred zari...Hm, ctyri a pul mesice prazdnin, to je desne. Co budu celou tu dobu delat? Asi se posmivat vsem mym pratelum, co budou mit na krku statnice. He he. A taky cestovat po Evropre – uz mam jiste Norsko, premyslim o navstiveni Recka, taky ještě třeba Polsko a i to Skotsko bych si mohl dat – no, snad tech strasnych 4 a pul mesicu nejak preziju...
Ted uz jen zkratkovite: party v patek mi potvrdila, ze Mareike by opravdu slusely zelene vlasy (me az tak ne), po dlouhe době jsem si opravdu popovidal cesky, neboť v sobotu jsme měli sraz všech (=4) Cechu v Saskatoonu (ono je nas teda tady minimalne pet plus ještě nejakej taxikar ci co, ale ty proste nepocitam). Tak jsme si pekne zavzpominali na vse české – Cimrmana, Vesnicku mou strediskovou, Klause...V nedeli ukazalo saskatoonske počasí, ze se rozhodne jen tak nenecha – foukalo pomerne hodne, coz znamena, ze snih, který je tady opravdu téměř tak suchy jak pisek na pousti, zasypal vsechny cesty a chodniky. Chudaci silnicari, jiste byli opet prekvapeni
To je ode mne zatím vse, toz se mejte krasne, uzivejte si nove nabyteho plynu od Rusu a hezky vse peclive sledujte, nebo to pak vystrihnou jak Klause z archivu CT a jste nahrany.
P.S. Cetli jste někdo 1984? Ja jen ze mi to „nahodou“ nejak naskocilo do hlavy. A i o tom zpivaji Rage Against The Machine. Jakze to bylo? „Who controls the present now, controls the past...“?
Kdeze jsme to minule prestali? Ano, u meho neuveritelne fascinujiciho letu z Vancouveru do Saskatoonu. Tedy slyste slyste, co se delo dale!
Pote, co jsem uspesne dorazil do Saskatoonu a byl jsem (také uspesne) odvezen taxikarem-Iracanem do Seageru, me cekalo mensi prekvapeni. Před nasim apartma (to zni velmi honosne, ze, „apartma.“ ještě tak dodat, ze jime krevety z cokoladou politych pupiku slicnych slecen) cekala podivna, vlasata postava. Chlapik se mi predstavil jmenem, které jsem promptne zapomnel, a oznamil mi, ze ceka na Daniela, který ho na par dni pozval na prespani, ale nemuze se dostat dovnitr, neboť dvere byly zamcene (u nas se nikdy nezamyka!!!). Vzhledem k tomu, ze jsem byl na nohou vice nez 36 hodin, nezmohl jsem se na odpor, dvere mu odemkl a sel usnouti do svého pokoje spankem rozhodne zaslouzenym.
Nasledujici den jsem se vzbudil v blize nespecifikovanou dobu a v kuchyni narazil na vyse zminovaneho chlapika. Cicmunda se, krome pozdravu, nehodlal obtezovat komunikaci, coz me vedlo k mentalni poznamce „Tady něco smrdi.“ A to doslova. Konecne jsem mel totiž prilezitost si jej poradne prohlednout a vysledny obraz na me prilis velky dojem neudelal: dlouhe vlasy, bradka a la kozel a podivny oder – jiz chapu, proc Cartman tak moc nenavidi hipiky. Nicmene hodlal jsem cicmundu nechat byt cicmundou a vydal se najit tu hrstku v Seageru prebyvajici. Pouze Daniel, Henrik a Nora se svým nove priletivsim pritelem Martinem zustali v S'toonu – ostatní byli bud na vylete ci se rozjeli za svymi rodinami. To nebylo zrovna potesujici – nejenze Martin s vyzazi lesniho delnika navleknuteho do hip hopovych hadru na me nepusobil zrovna prijemne (ach ty samci pudy, no jo, konkurence), ale navíc vsichni zustavajici byli Nemci, coz je samo o sobe desive. Narod, který zacal dve svetove války a smeje se nejmene na svete (tohle je dolozeno vedeckym vyzkumem!), ze si musí otevrit skolu smichu, je proste pekelny nastroj dabluv.
Vanocni program byl nasledujici – vecer navsteva kostela a pote vecere. Easy! (aspon na papire)
Kolem seste jsme se sebrali a po vyzvednuti dalsich dvou lidi se dostali do evangelickeho kostela na msi. Dorazili jsme jako první, takze jsme se citili mirne nesvi, nicmene mlady pan farar se svou manzelkou byli pomerne sympaticti a navíc nam dali kavu zdarma a co vic chtit, ze? Zdarma, Cesky-to-sen! aneb nebojte se, svou kulturni identitu jsem ještě nezapomnel. Evangelicky kostel samozrejme nevypada tak, jako kostely u nas – je to moderni stavba s drevenym interierem, pusobicim pomerne minimalisticky a po chvili i – prekvapive – utulne. Jedine, co minimalisticke nebylo, byl obrovsky kriz vysici na celni stene. No co uz. Po chvili se lide zacali hromadit a me prekvapila znacna neformalnost, která mezi panem fararem a prichozimi panovala. Snad vsechny znal jmenem a se vsemi si alespon na chvili popovidal. Holt severoamericky komunismus (ve smyslu nalezeni ke komunite; s „rudejma“ to nemá nic spolecnyho) je pritomny i zde. Nejvic me však dostal fakt, ze pan farar je ocividne „in“: s jednim, asi dvacetiletym klukem se rozloucil placnutim pesti na pest a la gangsta style. Coz je je jedine dobře, aspon je videt, ze se fararisko cini.
Pak nastala mse a další věc me prekvapila – az prekvapive (ano, opakovani slova „prekvapeni“ a jeho variant je opravdu tim nejlepsim dukazem me miry prekvapeni) hodne se zpivalo – během necele hodiny petkrat. A to krasne, hrejive skladby s takovymi milymi nazvy jako „Den vzkriseni“ ci „Vim, ze muj Spasitel jest ziv“ (uz jsem se zminoval o tom, ze jsem chtel každý mail zacit stylem „Varovani ministerstva zdravotnictvi: Ironie, sarkasmus a cerny humor jsou pritomny v opravdu velke mire.“ ?) Prece jenom, v církvi se nemuze zmenit absolutne vsechno. Toz jsme si zabekali (v mem pripade spis zaskripali, neboť se, bohuzel pro me, zpivala „a cappella,“ coz je pro muj hluboky hlas sakra vysoko. Ale pan farar zpival vskutku hezky.) a jeli zpet. Zacali jsme kuchtit jednoduchou veceri – lososa s brambory (btw miluji lososa) – a konecne jsem se dozvedel něco o nasem novem „spolubydlicim“: Daniel se prihlasil na jedny stranky (sleeponyourcouch.com nebo tak nejak), kde se jednotlivi clenove seznami a mohou u sebe navzajem prespat. Takto se k nam dostal i vyse zminovany cicmunda. A ocividne mel pomerne podivne navyky – napr. kdyz se Daniel s dalsimi par lidmi rozhodli jit do hospody, pan Spici-na-tvem-gauci byl také pozvan. Po prichodu k cilove stanici (=hospode) se ukazalo, ze ten vecer bude hrat nejaka ziva hudba (=tedy se bude platit vstup, a to mrzkych 5 dolaru). Na to cicmunda, kteremu jsme během Stedreho vecera udelili prezdivku Jesus, reagoval velmi jednoduse. Řekl „to ja platit nebudu“ a v mrazu se vydal pesky zpet k Seageru (coz je peknych dvacet minut = coz v zime dost ****). Pokud to byl Jezis, tak ma hodne podivne chovani (konecne chapu Keenanovo „That guy is a punk!“) - zatimco mezi jeho oblibene cinnosti ocividne patrilo zirani do sten, tak osobní hygiena mezi ne jiste nepatrila. Jeho eau de toilette (nebo jak se to pise, zabozroutsky se naucit naprosto, ale naprosto odmitam. Diky Klausi se pekne fraze, kterymi jsi obohatil cesky jazyk.) je vskutku originalni, nicmene oproti parfemu Vulva asi nemá prilis velky komercni potencial. I když...panove z marketingu by to dokazali jiste dobře prodat. Však za to budou celou vecnost travit v pekle.
Po veceri jsme zvazovali, zda-li nemame Jezisovi donest alespon zbytek jidla, nicmene krome toho, ze je pomerne nezdvorile prijit a rict „hele, měli jsme naprosto skvelou veceri a tohle nam na pekaci zbylo, nechces?“ tak se take neslusi postvat si Jezise proti sobe. Prece jenom ma porad jisty vliv a jak zpiva Keenan: „It's gonna be sour grapes with you, boy / Untiil you get it right with Jesus.“ Tak bacha na Jezise!
(Jen tak pro zasmani: vetou Vanoc se pro me stalo nasledujici: Konecne jsem nasel Jezise. Spi na mem gauci.)
Dalsi den se staly dve věci – Jezisovi se ocividne nelibil Danielem smluveny termin jeho odchodu a mirne se vzpouzel („No, tak asi budu moct prespat v Armade spasy. Ale tam jsou takovi divni lide, trochu se bojim, snad se mi nic nestane...“ a ublizeny psi pohled smerovany na Daniela), a Danielova pritelkyne uspesne dorazila („zvlastni“, jakoby pleskajici zvuky vychazejici z jejich pokoje toho jsou dukazem.) Mila, blondata holcina. Co vic chtit?
Hm, ja smeruji vyse. A proto asi tak často padam na drzku, Panna jedna vecne nespokojena. Uz jsem vam rikal, ze kombinace Panna a Buvol (z cinskeho horoskopu) je ta naprosto nejhorsi, neboť proste musim bejt furt nespokojenej a do neceho rejpat? Asi jsem byl v minulym zivote Hitlerem, jinak nevim proc me Buh tak tresta. Snad jsem si to s ni diky setkani s Jezisem konecne urovnal...
26. byl Boxing Day, coz znamena dve věci – je to svatek (vubec nemam poneti jaky) a koupit alkohol je tezke, pretezke. Nastesti me Daniel zachranil a propujcil mi lahev bileho Bacardi rumu. Ne, nechtel jsem zapijet svou „Osmnactkovou“ minulost, u Erin byla totiž party! Nahodou se ke mne pripojil Gokul, takze jsem nebyl první prichozi na 649 University Drive, ale první a druhy zaroven (at zije rozpolcenost). Alkohol se postupne odporoucel do nasich utrob a lidi postupne pribyvalo, coz je pomerne idealni kombinace. Gokul se necitil zrovna dobře, tak se, znacne posilnen, po par hodinach odporoucel (nemyslim dobře jako fyzicky ale psychicky – v mistnosti bylo na nej pritomno az moc piercingu a dredu (coz me samozrejme nevadilo, neboť mi to pripomnelo lepsi chvilky meho dospivani a navic jsem aspirantem na oboje (a mimochodem miluji zavorky, aspon tak muzete videt, jak me myslenky strili doleva doprava nahoru dolu PRASK!))), zatimco ja jsem si liboval. Gauc byl pohodlny (mozna az moc), rumicek v mych utrobach plapolal ohinkem hrejivym, me nove hadry z Vancouveru se ukazali byti moc dobrou koupit (kdo me zna vi, ze z materialnich věci mam fetis na dve věci: knihy a obleceni), konecne jsem videl Certificate of Indian Status (takova obcanka, která rika, ze jste Native puvodu. Coz je postavene na hlavu (mohu blize vysvetlit), ale je to asi porad lepsi, nez pocitat mnozstvi Native krve jako v USA) a do toho vseho hral nejmenovany DJ (turntablu se pote ujmul Tom. Tak zacinam premyslet, ze koupe mixaku a nejakych tech DJ věci by mohla byt dobra koupe. Ještě stolni fotbalek, knihy, poradny cajovy servis, elektricka kytara (radsi bych bici, ale nevim, kam bych je prdnul), ještě vice knih, vysoke cerne kozene boty pro mou potencionalni pritelkyni, pouta...ale to uz odbiham). Proste pohoda.
Také jsem si vsiml zajimaveho jevu, a to, ze drive nebo pozdeji téměř vždy na nejake party nastane okamzik, kdy vehementne neznalym cizincum (tady vlastne domorodcum) vysvetluji ceskou historii ci něco z naší kultury (ještě ze jsem ve skole daval pozor) . Tak jsem jistemu dvacetiletemu chlapikovi, cerstvemu to novomanzeli, zacal vysvetlovat postaveni undergroundove kultury za komunistickeho rezimu a celkovou kulturni situaci v „dobe temna“ (ještě ze Jirasek nebyl nazivu, chudak, by ho na miste trefilo, kdyby mu někdo řekl, ze se spletl, neboť temno teprve nastane.). Pry ho ta hodinova prednaska (jak se rika „Kdo maze, ten jede.“ A ze ja mazal o stosest.) bavila. A i ostatní Cesi mají tendenci cizincum vysvetlovat něco z naší historie. Asi snaha o sebeidentifikaci v mori jinakosti.
Na gauci jsem vytuhl nekdy kolem 6 rano a probudil se odpoledne. Na vedlejsim gauci spala grind corova holka, rekla „Jezisi, naší me zabijou“ a zmizela. Ja se ještě chvili valel, neboť jsem shledal, ze muj stav zrovna nepodporuje prilisnou mobilitu (tedy jsem mel draka jak hovado). Po chvli jsem se však odvazil zvednout...a radsi si zase lehl zpatky. Uplynula nejaka ta minuta a muj druhy pokus o zprovozuschopneni dopadl jiz lepe – byl sjem schopen se obut (ano, rikam obut, jsem totiž Moravak, a to hrdy! I když jak ted nad tim premyslim...pouziva se to vubec? No, uz jo, neboť jsem to pouzil, ha!) do mych tezkych boticek, vyjit ven do mrazu a nejakym zahadnym zpusobem skoncit v mem pokoji (cestu si nepamatuji, řekl bych, ze jsem v te době hibernoval). A zbytek dne jsem travil obdobne – lezenim. Holt je lepsi nevykrocit vubec nez vykrocit levou, ne?
Tento den mel také další dohru. O dva tydny pozdeji jsem se dozvedel, ze jeden z mych vtipu, který jistou osobu v te době ocividne pobavil, o dva tydny pusobil naprosto naopak. Holt cesky humor je osobity a ten muj ještě vice a jak rekla jista Kocicka pejskova: „Humor je neprenositelny.“ Nevim, jestli je tak chytra od prirody nebo to nekde precetla (je to blondyna, tak asi varianta c. 2. Neboj, jen te skadlim, holka, doufam, ze si to nenechas libit a na facebook mi napises něco opravdu rozcileneho, prece si tohle od nejakeho hloupeho penisu, co se stavi o stejne frekvenci, o jake budovatele socialismu staveli panelaky, tedy raz dva tri a je to!, nenechas libit!), ale holt je to pravda. Tak snad dotycna osoba na vse zapomene a vse se vrati do normalu. Uvidime.
Další den se zapsal do historie jednou věci, nebot Nora ma velmi zvlastni chute: ji kecup s okurkou! Kecup s okurkou! Proste si na okurku dala kecup a jedla to tak! Myslim tu velkou okurku, takovou tu falickou...Viz fotky, je to des...
Kecup s okurkou! Sodoma Gomora, velebnosti!
Silvestr byl nakonec prekvapive vtipny. Vsichni mi blizsi pratele byli pryc, takze jsem zustal ja a nudna cast exchange studentu (je to smutny fakt) a Susanne (která nudna není). Byl jsem si pomerne jist, ze oslava prichodu noveho roku za moc stat nebude, když tu se ozval jisty Shawn a snazil se me premluvit na navstevu jedne house party. To jsem odmitl, ale navrhl jsem, ze pre-drinking muze probihat u nas. No a nakonec to nebylo jen pre-drinking, ale cely Silvestr. Byli jsme pod vlimem jistych dvou drog a nemuzu rict, ze bychom se nebavili – nase ksichty ze silvestra jen potvrzuji ma slova. A i Shawnova videa mela jisty edukativni charakter, i když, popravde receno, bych radeji nevedel, ze existuje porno typu „granny“ nebo „fatty creampie“. Aspon jsem o něco chytrejsi.
Další den jsme si opet dali mirne do trumpety, cemuz ale predchazelo navstiveni liquor storu. A při teto navsteve jsem si uvedomil, ze Kanadani jsou vlastne neuveritelni romantici, aspon co se vztahu k prirode tyce. U nas je zima sice neprijemnou, nicmene nijak hrozivou udalosti. Ano, je nekdy pomerne kosa, ale to je tak vse – pokud si nehodlate ustlal venku na ulici, tak vam nic vaznejsiho nehrozi. Ne však tady. Zde je priroda krasna a privetiva, ale to vse se meni s prichodem zimy. Ta je taky krasna, ale navíc opravdu strasliva. Vse je pokryto snehem a extremne nizke teploty jen doplnuji vysledny dojem: v zime je vladkyni vseho prave priroda, ne clovek. Muzeme se sice snazit odhrabat snih z cest a chodniku, ale o den dva pozdeji stejne zavouka a snih, sypky jako pisek, opet pokryje vse siroko daleko. Tady není radno si zahravad s prirodou, nemusi se to totiž vyplatit, nebot jedine diky respektu k prirode muze clovek prezit. A diky tomu si nejenze clovek mnohem vic uziva prichodu z mrazu do tepla, ale také ocenuje krasu zasnezenych ulic. A to nejen pro to, ze to muze byt to poslední, co uvidi.
Coz me privadi k prvnimu nakupu v novem roce i k navsteve Baily's, neboť zima je to, co je spojuje. Když jsem sel z nakupu se dvema taskami v ruce a plnym batohem, tak jsem se samozrejme parkrat ve snehu vyvalel, coz muselo byt pomerne humorne, zvlaste když jedna z tasek vyvrhla cely svůj obsah na chodnik. Ale co uz, staci rict „Fuck!“, narvat vse zpet do tasky a cesta do Seageru muze opet pokracovat. To stejne se stalo při navratu z Baily's. Byla to ma druha navsteva a tentokrat rozhodne ne tak uspesna jak ta první, nicmene i pres to jsem se pomerne dobře bavil. Nekdy před druhou jsem byl tancenim a hazenim vilnych (a nutno podotknout, ze neuspesnych) pohledu na okolostojici a okolotancici slecny pomerne unaven, takze jsem se rozhodl jit zpet domu. Schvalne rikam jit, neboť jsem socka a potreboval jsem usetrit tech 8 CAD, které by me cesta taxikem k Seageru stala. Tak jsem zhruba nejakych 20 minut sel pesky na Seager. A rikal jsem si, ze je trosku zima. No, po navratu jsem se dozvedel, ze je -49. Prijemne zjisteni. Nastesti mam docela dobře vybaveni, tak to nebylo tak strasne. Urcite bych ještě nejaky ten metr usel, ale museli by me k tomu donutit dva rusti vojaci se samopaly a vlcakem jmenem Voloda, jinak bych neudelal ani krok.
Prazdniny ubehly vice nez rychle a nastal novy semestr. Tak jsem prisel v pondeli do me první hodiny, blahove si myslici, ze se nebude nic delat, neboť je to preci první hodina, ne??? Samozrejme jsem opomenul fakt, ze 3 ze 4 classes co mam jsou dvousemestrove, takze me v první hodine uvitala diskuze o povidce, kterou jsem samozrejme necetl. No co uz.
Ještě tyden prazdnin bych si urcite nechal libit, ale zase me hreje jedna věc. Totiž to, ze az na Lasky cas priletim, tak budu mit uz konec skoly. A vzhledem k tomu, ze semestr zacina az uprostred zari...Hm, ctyri a pul mesice prazdnin, to je desne. Co budu celou tu dobu delat? Asi se posmivat vsem mym pratelum, co budou mit na krku statnice. He he. A taky cestovat po Evropre – uz mam jiste Norsko, premyslim o navstiveni Recka, taky ještě třeba Polsko a i to Skotsko bych si mohl dat – no, snad tech strasnych 4 a pul mesicu nejak preziju...
Ted uz jen zkratkovite: party v patek mi potvrdila, ze Mareike by opravdu slusely zelene vlasy (me az tak ne), po dlouhe době jsem si opravdu popovidal cesky, neboť v sobotu jsme měli sraz všech (=4) Cechu v Saskatoonu (ono je nas teda tady minimalne pet plus ještě nejakej taxikar ci co, ale ty proste nepocitam). Tak jsme si pekne zavzpominali na vse české – Cimrmana, Vesnicku mou strediskovou, Klause...V nedeli ukazalo saskatoonske počasí, ze se rozhodne jen tak nenecha – foukalo pomerne hodne, coz znamena, ze snih, který je tady opravdu téměř tak suchy jak pisek na pousti, zasypal vsechny cesty a chodniky. Chudaci silnicari, jiste byli opet prekvapeni
To je ode mne zatím vse, toz se mejte krasne, uzivejte si nove nabyteho plynu od Rusu a hezky vse peclive sledujte, nebo to pak vystrihnou jak Klause z archivu CT a jste nahrany.
P.S. Cetli jste někdo 1984? Ja jen ze mi to „nahodou“ nejak naskocilo do hlavy. A i o tom zpivaji Rage Against The Machine. Jakze to bylo? „Who controls the present now, controls the past...“?
Subscribe to:
Posts (Atom)