.

Včera jsem se dozvěděl, že před týdnem zahynul můj spolužák ze základní školy. Žádné jiné zprávy v tomto světle nemají cenu.

Tomáš Výmola
1984 - 2007

Doufám, že se máš krásně, ať už jsi kdekoliv.

*

Tak můj studijní život je docela pěkný. Včera jsem si jel do Brna pro esej. Na schodech potkám holku ze semináře:

Ona: "Jdeš si pro esej?"

Já: "Jo, jdu. Ty už ji máš? Co ti dala?"

Ona: "eFko. No já to už opakuji podruhý, takže jestli to neopravím, tak mě vyhodí ze školy."

Opravdu pozitivní dialog. Ale světe div se, mám A. Nj, jsem dobrej.

Samozřejmě, že se to muselo něčím vykompenzovat.

Jinými slovy, rozhovor s děvuškou dopadl tak, jak jsem se bál...a jak jsem si myslel, že dopadne. Pan Riemann ve své knize Základní formy strachu napsal, že depresivní typy osobnosti s ničím pro jistotu nepočítají, aby pak nebyly neúspěchem zklamány. A poté, co se neúspěch dostaví, si řeknou "no vždyť to bylo jasný, co jinýho by se mi mohlo stát."

A to není správnej přístup. Ale na včerejšku to nic nemění...

...další osamělý večer mého osamělého života...¨

22.6. Praha - Isis

Practical - revize!

Tak to mám!

Toť vše :-))

Aspoň sem prcnu super video pro všechny fanoušky RHCP:
http://www.youtube.com/watch?v=MTCliDUJQ90

Pauzu...chci

Už potřebuji vypnout. Opravný Practical...a zas to nemám. Už se z toho zcvoknu. Kolikrát se to budu učit? Snad ne tolikrát, jak ten borec, kterej to opakuje už druhej rok a psal to celkově tak šestkrát...

V pátek překlad, hm. Ještě, že jsem si sehnal otázky, ale nikomu ani muk.

Nějak potřebuji pauzu. Buď dělám něco do školy, nebo... nebo co? Co vlastně tak dělám? Cvičím, poslouchám muziku, toť vše...

Ale cvičení je fajn. Fyzická námaha je ta nejlepší forma sebedestrukce, kterou člověk může zvolit. Už aby byl konec semestru, budu si hezky chodit běhat každej den a "nothing can stop me now!" A bude!

Děvuško, děvuško...

Aspoň ultimátní joke na konec:

Hoj!

Hm, tak začneme smutnou zprávou: z AJ mám C! A to jsem měl na zkušebním testu B,n avíc jako jedinej ze všech lidí. Jinými slovy, zatímco se většina lidí zlepšila, já se zhoršil.

Tak tohle aspoň vyvážila fajn páteční oslava...vlastně dvě! Nejdřív Vertigo, kde slavil Thom, Evča a Kača, pak pseudo-třídní sraz v Reaktoru, a pak zas Vertigo. Odcházel jsem poměrně brzo (ve 2), poněvadž (to je hezké české slovo!) jsem musel psát esej. Ta je už víceméně dopsána, zbývají jen finální opravy. Celou jsem ji zpřeházel, doufám, že jsem ji nezměnil k horšímu. Se uvidí. Ve středu mě čeká Practical, v pátek Překlad...a pak snad na dlouhou dobu klid! Jo, na 26. mám esej do Afro na knihu, kterou jsem ještě nečetl, ale to zvládnu během chvilky. I když 2 týdny není zrovna moc...

A co bylo dál?
V sobotu jsem se na doporučení Anjety díval na Requiem for a Dream. Dost silnej film, ještě ho budu dlouho vstřebávat...A to mi připomíná videoklip Worlock od Skinny Puppy. Krásna skladba o utrpení a bolesti, ve videoklipu velmi explicitně znázorněna. Jen pro silné povahy!

A taky trocha melancholie. A smutku.
Kdybych tě, děvuška, nepoznal blíž, asi by mi bylo líp...