Hudba je život
a život je hudba
šílená a temná.
Hudba je život
a život je hudba
kouzelná a krásná.
Kouzelná!
A krásná!
a život je hudba
šílená a temná.
Hudba je život
a život je hudba
kouzelná a krásná.
Kouzelná!
A krásná!
Sunday, December 30, 2007
První hoře
Znáte je někdo? Ne? Chyba, měli byste. Neznám žádnou kapelu, která by navazovala na klasický český underground a zároveň zněla moderně. A naživo jsou, panáčkové a panáčky (Uh..Paničky? To ne..Existuje nějaký feminimní ekvivalent od slova "panáčkové"? Že by ženičky?), naprosto odzbrojující. Žádná jiná kapela, kterou znám, nemá během svýho koncertu na jevišti klauna (člena kapely!!) a rekvizity jako např. deštník či nafukovací delfín :)
Saturday, December 29, 2007
Wednesday, December 26, 2007
Tuesday, December 25, 2007
(Nejen) pro Keke Vol. 2
Sunday, December 23, 2007
Sobotní večer (triviální nadpis, já vím, ale co čekáte, když je půl druhé ráno?)
Ten jsem se rozhodl strávit navštívením akce Slovanského gymnázia, tzv. Slovanského večírku. Těšil jsem se na spoustu známých tváří, zábavu, tanec (to je mi ale klišovitá věta :-))...ale pěkně jsem se přepočítal.
Účast z naší třídy byla velmi malá - se mnou čtyři lidi - a známých bylo taky pomálu. DJ Bekendy se neukázal býti zrovna vkusným co se výběru hudby týče, takže mimo největší komerční srágory (které jsem poznal jen díky nadšenému jásotu náctiletých) hráli třeba i Turbo. Jediné, co mou náladu trochu pozvedlo, bylo zahrání Hurikána od Mistra, který se pustil na naše (mé, Tomovo a Vojtovo) přání (s tím, že si "naň ho zabékáme!") . Nicméně se hrál až o dvě hodiny později, než jsme chtěli, což jsme samozřejmně nečekali. Takže jsme akorát slyšeli závěrečný refrén začínající nesmrtelným "Kola se kroutí dál..." (přičemž všichni víme, že kola se nekroutí, nýbrž točí ;-)). Takže z mých přání toho moc nezbylo.
Ale za to jsem zažil spoustu jiných věcí:
- neschopné brigádníky v šatně (když jsou tam dva a práci dělá jen jeden a to navíc tak, že neví, co jak očísloval...no comment)
- bílé víno za čtyřicet (pivo nada)
- větší množství opilých dětí (ano, dětí, možná, že někteří mají v občance číslovku 18, nicméně se na to vůbec nechovali)
- souložící páry v horních patrech Národního domu (snažil jsem se přemýšlet, jestli nemohli dělat něco jiného...ale co by to tak mohlo být, když je slečna předkloněná a mladík za jejími zády provádí u jejího zadku jakési pánevní pohyby. Že by slečně zaskočilo a on jí pomáhal s rybí kostí uvíznutou v krku? Ne, Vánoce ještě nebyly.)
- skupinku retardovaných jedinců, které nebaví nic jiného, než vrážet do VŠECH lidí na parketu, chovat se jak idioti (i když oni vlastně idioti jsou, takže jak jinak by se měli chovat?) a případného protestujícího (mě) začít mlátit. Navíc byly tak ubozí, že jich bylo pět, pořádnou ránu dát neuměli, divili se, že je hned securiťáci vyhodili (je to fajn, když má člověk kamaráda pořadatele), čekali hodinu a půl na mě a mého kamaráda a když jsme nešli, tak si "jen tak" zmlátili nějakýho úplně cizího kluka. Škoda, že je dorazivší měšťáci nezastihli...
- krev na schodech (ad předchozí bod, chudák kluk...)
- a hlavně: přetrhly se mi moje oblíbené korále na krk!!! Za tohle jsem měl ty š.o/u.ldy chuť zardousit... :D
Ale i tak ten večer stál za to. Nejen, že byl plný zajímavých zážitků, ale příchod domů byla tak příjemná událost...to jsem dlouho nezažil. Po té, co jsem dorazil, tak jsem musel asi tak 5 minut hledat Pipina, protože on nebyl nikde k nalezení. Pak jsem mého malého cestovatele objevil v mikině přehozené přes židli, kam jsem vůbec netušil, že se může dostat. To se člověk pak ani nemůže zlobit kvůli počůrané myši a klávesnici, když je jeho malý synátor takový artista :-)
No nic, dobrou noc, jdeme s mým horolezčetem spát. Dobrou noc.
Účast z naší třídy byla velmi malá - se mnou čtyři lidi - a známých bylo taky pomálu. DJ Bekendy se neukázal býti zrovna vkusným co se výběru hudby týče, takže mimo největší komerční srágory (které jsem poznal jen díky nadšenému jásotu náctiletých) hráli třeba i Turbo. Jediné, co mou náladu trochu pozvedlo, bylo zahrání Hurikána od Mistra, který se pustil na naše (mé, Tomovo a Vojtovo) přání (s tím, že si "naň ho zabékáme!") . Nicméně se hrál až o dvě hodiny později, než jsme chtěli, což jsme samozřejmně nečekali. Takže jsme akorát slyšeli závěrečný refrén začínající nesmrtelným "Kola se kroutí dál..." (přičemž všichni víme, že kola se nekroutí, nýbrž točí ;-)). Takže z mých přání toho moc nezbylo.
Ale za to jsem zažil spoustu jiných věcí:
- neschopné brigádníky v šatně (když jsou tam dva a práci dělá jen jeden a to navíc tak, že neví, co jak očísloval...no comment)
- bílé víno za čtyřicet (pivo nada)
- větší množství opilých dětí (ano, dětí, možná, že někteří mají v občance číslovku 18, nicméně se na to vůbec nechovali)
- souložící páry v horních patrech Národního domu (snažil jsem se přemýšlet, jestli nemohli dělat něco jiného...ale co by to tak mohlo být, když je slečna předkloněná a mladík za jejími zády provádí u jejího zadku jakési pánevní pohyby. Že by slečně zaskočilo a on jí pomáhal s rybí kostí uvíznutou v krku? Ne, Vánoce ještě nebyly.)
- skupinku retardovaných jedinců, které nebaví nic jiného, než vrážet do VŠECH lidí na parketu, chovat se jak idioti (i když oni vlastně idioti jsou, takže jak jinak by se měli chovat?) a případného protestujícího (mě) začít mlátit. Navíc byly tak ubozí, že jich bylo pět, pořádnou ránu dát neuměli, divili se, že je hned securiťáci vyhodili (je to fajn, když má člověk kamaráda pořadatele), čekali hodinu a půl na mě a mého kamaráda a když jsme nešli, tak si "jen tak" zmlátili nějakýho úplně cizího kluka. Škoda, že je dorazivší měšťáci nezastihli...
- krev na schodech (ad předchozí bod, chudák kluk...)
- a hlavně: přetrhly se mi moje oblíbené korále na krk!!! Za tohle jsem měl ty š.o/u.ldy chuť zardousit... :D
Ale i tak ten večer stál za to. Nejen, že byl plný zajímavých zážitků, ale příchod domů byla tak příjemná událost...to jsem dlouho nezažil. Po té, co jsem dorazil, tak jsem musel asi tak 5 minut hledat Pipina, protože on nebyl nikde k nalezení. Pak jsem mého malého cestovatele objevil v mikině přehozené přes židli, kam jsem vůbec netušil, že se může dostat. To se člověk pak ani nemůže zlobit kvůli počůrané myši a klávesnici, když je jeho malý synátor takový artista :-)
No nic, dobrou noc, jdeme s mým horolezčetem spát. Dobrou noc.
Friday, December 14, 2007
(Nejen) pro Keke
Front 242 (kapela, která v podstatě vytvořila EBM) - Headhunter (má už 20 let!!!)
...a ještě jedna omlazená klasika: ***
...a ještě jedna omlazená klasika: ***
Inspirace
Co (nejen) poslední dobou poslouchám:
The Austerity Program
-nová věc na Hydra Head records...a příjemné překvapení. Moc pěkný elektro/punk/core
Torche
-to je snad už klasika :)
Young Widows
-můj nový objev, velmi zajímavá kapelka, kombinující to nej z HC, indie a bůhví čeho ještě.
Plateau
-skvělá elektronická záležitost z dílny Cevina Keye (jinak ze Skinny Puppy, dále třeba Download, The Tear Garden a svý sólovky) a Phila Westerna (spolupracovník SP). Jejich první album "Music for Grass Bars" zní jak Aphex Twin v období Classics + notná dávka hulení...doporučuji!
The Austerity Program
-nová věc na Hydra Head records...a příjemné překvapení. Moc pěkný elektro/punk/core
Torche
-to je snad už klasika :)
Young Widows
-můj nový objev, velmi zajímavá kapelka, kombinující to nej z HC, indie a bůhví čeho ještě.
Plateau
-skvělá elektronická záležitost z dílny Cevina Keye (jinak ze Skinny Puppy, dále třeba Download, The Tear Garden a svý sólovky) a Phila Westerna (spolupracovník SP). Jejich první album "Music for Grass Bars" zní jak Aphex Twin v období Classics + notná dávka hulení...doporučuji!
Sunday, December 2, 2007
Children of Men
Tak...
O filmu Requiem for a Dream asi nemusím moc mluvit. Skvělý film, na který se ale jen tak nepodíváte. Každopádně je to snímek, který vás chytí a nepustí, film, co se vám opravdu vryje pod kůži.
Neveděl jsem, že jeho "nástupce" shlédnu zrovna dnes. Jde o film Children of Men.
(Wiki)
Nechce se mi shrnovat příběh, proč taky, když ho máte hezky napsaný na IMDB a Wiki (a navíc mi to vůbec nešlo). Navíc "příběh" nerovná se "o čem ten film je", že? (to by mohla paní Žádníková konečně pochopit)
Tak si ho sežeňte, stojí to za to. Vážně. Post-apokalyptická scifárna se jen tak nevidí a skvělý film také ne. Children of Men je obojí.
Jdu spát, dobrou noc.
(Jo a je tam spousta scén točených jedním záběrem (tedy ne úplně jedním, ale...jednoduše jedním:-)) a nejdelší má 454 sekund. A ne ne ne, žádná statická srandička, právě naopak. Už jen kvůli tomu to stojí za vidění.)
(A oproti Requiemu se na to podíváte i častěji. Já teda určitě.)
O filmu Requiem for a Dream asi nemusím moc mluvit. Skvělý film, na který se ale jen tak nepodíváte. Každopádně je to snímek, který vás chytí a nepustí, film, co se vám opravdu vryje pod kůži.
Neveděl jsem, že jeho "nástupce" shlédnu zrovna dnes. Jde o film Children of Men.
(Wiki)
Nechce se mi shrnovat příběh, proč taky, když ho máte hezky napsaný na IMDB a Wiki (a navíc mi to vůbec nešlo). Navíc "příběh" nerovná se "o čem ten film je", že? (to by mohla paní Žádníková konečně pochopit)
Tak si ho sežeňte, stojí to za to. Vážně. Post-apokalyptická scifárna se jen tak nevidí a skvělý film také ne. Children of Men je obojí.
Jdu spát, dobrou noc.
(Jo a je tam spousta scén točených jedním záběrem (tedy ne úplně jedním, ale...jednoduše jedním:-)) a nejdelší má 454 sekund. A ne ne ne, žádná statická srandička, právě naopak. Už jen kvůli tomu to stojí za vidění.)
(A oproti Requiemu se na to podíváte i častěji. Já teda určitě.)
Saturday, December 1, 2007
Turkish Star Wars
Tohle je prostě neuvěřitelné...nemám slov. Radši se na to podívejte sami:
Nejlépe to shrnul user jménem Fortey: "That was amazing. I haven't seen so many decapitations or trampoline jumps in my life."
:D
(Pro Keke - je to ještě šílenější než "Hovno" :-))
Nejlépe to shrnul user jménem Fortey: "That was amazing. I haven't seen so many decapitations or trampoline jumps in my life."
:D
(Pro Keke - je to ještě šílenější než "Hovno" :-))
Subscribe to:
Posts (Atom)