Jako předskokani se uvedli slovenští Noise Cut (nebo Noisecut?). A poměrně překvapili - bylo to příjemné na poslech...a ostatně i na pohled, zpěvačka byla sympaťanda. Hudebně to byla taková rychlejší a trochu popovější Khoiba, nebyli vtíraví a zároveň dokázali zaujmout. Ale i tak jsem byl rád, že po necelých 40 minutách odešli ze stage - přece jenom jsem přijel na NIN že. Zhruba dvacet minut se na podiu motali zvukaři a tahali kabely, nosili kytary a zvučili a zvučili. Pak se setmělo a za obrovského jásotu fanoušků začal asi nejlepší koncert, na kterém jsem kdy byl.
HYPERPOWER! se ukázalo být tím, co jsem od něj očekával - výborné intro, které všechny navnadí a přivede do varu. Ale něco tam chybělo. Nebo spíš někdo - Trent Reznor. Ať jsem napínal zrak, jak jsem mohl, nikde nebyl vidět. Jinak všechno sedělo - rozevlátý Aaron do kytary řezal jak do nezdárného syna, co přinesl domů dvě koule na vysvědčení a ještě stihl sousedce rozbít okno, ledově klidný Jeordie spolu s Alessandrem mu zdárně sekundovali, Freese bil kotle hlava nehlava; Trent však nikde. HYPERPOWER! dohrála a Freese začal hrát The Beginning of the End, když tu se z mlhy vynořil pan principál. Nástup měl perfektně načasovaný, pomalým, ale rázným krokem došel k mikrofonu, chopil se jej a hned začal zpívat úvodní verše: "Down on your knees /You'll be left behind /This is the beginning." A dav šílel. Ale to nikdo nevěděl, co ještě přijde. No, teda aspoň ten, kdo se nepodíval na setlist, který se během evropské části turné téměř neobměňuje :-). Pak spustili Sin a to už jsem nevydržel a vydal jsem se směrem ke kotli. Pak March of the Pigs...marast.
No a takhle to bylo celý koncert - prostě jízda. Zaujala mě image kapely - obsahuje totiž elementy obou "stran" na Year Zero - napůl fašistické stejnokroje, napůl výstroj odboje. I když bych pár chybek našel - např. Me, I'm Not určitě nebyla tak dobrá jak v Praze, navíc během ní bedny dunily až moc - koncert jako celek byl dokonalý. NIN samotní určitě takovou odezvu fanoušků, jaká byla v Blavě, nečekali - po třetí skladbě Trent hlastiě zvolal "Thank You" a po čtvrtě "That's a big fuckin' surprise!". Co jsem nikde neviděl zmíněné, je to, že Trent představil celou kapelu. Řekl něco v smyslu: "Obvykle všechny zásluhy za hudbu dostávám jen já, ale to je špatně - jsme tady jako celá kapela, tak vám ji představím." Tohle bylo zvláštní, protože jsem si to, že naživo se nejedná jen o Trenta a spol., ale o celou kapelu, sám říkal. Zvlášť Aaron dostává od Trenta spoustu prostoru - kolikrát zašel do pozadí, jen aby pan Kytarista mohl zběsile lítat po celém podiu jak čamrda. Stačí taky pozorovat výkony kapely jako celku - je na nich poznat, že to jsou profesionálové a že opravdu umí. V Bratislavě byla snad každá skladba aspoň trochu upravená - ať už se jednalo o delší Survivalism nebo o Freesovi vyhrávky v Suck (myslím) - a všechny byly určitě lepší než originál. Pánové muzikanti byli naprosto skvěle sehraní, řekl bych, že tahle sestava vydrží dlouho. Bravo.
Co ještě zmínit? Trentovo "Throw me away!" a následný pád na zem? Aaronovi kytarové eskapády? Nebo že Survivalism naživo je prostě úžasná? Skvělou projekci i osvětlení? Je toho hodně. Určo ale musím říct o nej skladbě večera - The Day The Whole World Went Away. Tu zahráli naprosto perfektně, od druhé poloviny skladby jsem jen s pusou dokořán nevěřícně zíral na podium a vychutnával jsem si tu nádhernou symfonii, co se rozléhala celou halou. A po ní Dead Souls, prostě paráda. Jediné, co mě trochu mrzelo, je přítomnost Eraser v playlistu. Skladba je to super, jedna z mých nejoblíbenějších, ale Trentovi "Kill me! Kill me!" už prostě nevěřím.
A po koncertě třešnička na dortu - procházka noční Bratislavou, která je opravdu krásná, a hlavně náhodný střet s celou kapelou (skoro). Trent zrovna vycházel z tourbusu zaparkovaného u nejdražšího hotelu v Blavě a když jsem to viděl, řekl jsem si: "Teď nebo nikdy!" Ochranka mě sice nechtěla pustit, ale Trent jim řekl "That's ok". Sotva jsem se stačil omluvit, že ho ruším takhle pozdě, přišel ke mně, podal mi ruku a řekl "I'm pleased to meet you. Do you want to sign something?" Tohle mě fakt dorazilo, tak tak jsem ze sebe vykoktal, že jo, chtěl bych podpis na lístek. Trent byl absolutně klidný, mluvil tichým, ale pevným hlasem, opravdu sympaťák. Choval se přirozeně, žádné hvězdné manýry, bylo vidět, že ho fanoušci jako já opravdu zajímají. Pak už šlo všechno hladce. Řekl jsem mu, že jsem je viděl ve Vídni a že byli parádní, ale tenhle koncert byl prostě lepší, a on na to odpověděl "Jo, taky si to myslím." Ještě jedno podání ruky, rozloučení, a to už z tourbusu vycházejí i ostatní. Jako prvního jsem odchytil Alessandra - je docela malý a hlavně strašně veselý, celou dobu se usmíval. Vedle něj stál Josh Frees, kterého jsem málem přehlídl. Na podiu působí poměrně energicky, ale doopravdy je takový zamlklý, hloubavý tip. Alessandor pak slovy "Hey, where are you going? I've got a job for you" zastavil i Joerdieho, který je taky úplně jiný, než jak ho znám z fotek. Není to takový ten typ rozomilého hezounka, právě naopak, vypadá jak nějaký vyhazovač, nechtěl bych si ho proti sobě poštvat..Tak jsme chvíli mluvili, z Jeordieho vyšlo, že chození po památkách fakt nemusí, Joshovi jsem vyprávěl o americké ambasádě a o tom, proč je obehnána třímetrovým plotem a Alessandro se celou dobu usmíval. Ale už bylo pozdě, tak jsme se rozloučili, každy jsme šli svou cestou. Oni do svých hotelových pokojů, zatímco jsem já držel lístek NIN se čtyřmi podpisy. Aarona jsem nevychytal, myslel jsem, že třeba v Praze, ale tam to fakt nešlo. Aspoň mám důvod, proč jít na další koncert NIN. Snad se brzo uvidíme, Aarone.
Plakáty visely snad na každém kroku.
Josh Freese - soundcheck. Možná na promo fotkách vypadá jak největší drsoň, ale doopravdy je spíš introvertním flegmatikem.
Fans před koncertem.
Trent - March of the Pigs
Jeordie - The Day The World Went Away - pro mě vrchol bratislavského koncertu.
Fans po koncertě - jsem tam i já, jen mě najít :-)
