proč mám rád...Revolting Cocks

Kapelka Revolting Cocks má svá nejlepší léta dávno za sebou. Album, které vydali jako první po třináctileté pauze, Cocked and Loaded z roku 2004, za moc nestálo. Rozhodně ne ve srovnání s předchozími alby téhle legendární industriální šílenosti. Jak rád bych se chtěl vrátit na konec 80. let, kdy kapely jako Skinny Puppy, Ministry, Front 242 nebo právě Revolting Cocks ještě ani nebyly na vrcholu své kariéry a teprve svůj kult budovaly! Být tak při tom! Stačí se podívat na první živák Ministry a odpověď je jasná: tohle bylo hudební období, které se asi už nezopakuje. Snad všechny kapely se navzájem znaly a ovlivňovaly a to tak, že často díky spolupráci členů kapely X a Y vznikla kapela Z. A takhle vznikly i RevCo.

Základní line-up tvoří Al Jourgenson z Ministry spolu s Lucem van Ackerem (Front 242) a Chrisem Connellym (The Damage Manual, PTP, ...), tedy samá velká jména EBM/industriální scény. A taky že výsledek stál za to. Vydali několik alb a singlů, za zmínku určitě stojí alba Linger Ficken' Good a starší Beers, Steers & Queers. A tím druhým jmenovaným se budu zabývat podrobněji.

Už titulní skladba, Beers, Steers & Queers (tedy Piva, volové a teplouši :-)) dává tušit, že se bude dít něco nevídaného. A taky že bude! Skladba začíná (fiktivním?) telefonátem chlápka s ženštinou, kteří se domnívají, že Revolting Cocks je nějaký pánský striptýz. Víc se mílit nemohli. A pak to začne. Rozjede se automatická mašina bicích, místo basy pořádnej breakbeatovej lomoz a do toho samply vyřvávajících kovbojů, občas hrábnutí do kytarovejch strun. Pak začne Connely zpívat, nebo spíš rapovat (samozřejmě přes nějakej ujetej efekt). A servítky si rozhodně nebere. Jeho obraz Texasu je velmi odpudivý a obávám se, že i pravdivý. Pak začne další skladba (Let's Get) Physical, což je cover songu od Olivie-Newton Johnové (ano, Travoltovi Olivie :-)). A je to pěkná čuňačinka, co taky ale čekat od kapely, která se jmenuje "Odporní čuráci", že :-D?

Tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tak aspoň ve zkratce: In The Neck s moc pěkným klávesovým refrénem, třináctiminutová Get Down se svým sedmiminutovým psychedelickým sólem, hitovky Stainless Steel Providers (nikdy bych neřek, že odříkat šeptem slova "Poskytovatelé nerezavé oceli" může znít výhružně. A světe div se, zní!) a Something Wonderful, obě s hypnoticky monotónní basou Paula Barkera a obě plné samplů - SSP se zvuky sirén a tůrované motorky, SW má zase samply z Vesmírné odysey 2010 (tedy druhý díl, to pro rejpaly :-)) a nějaký pořvávající nácky...

Co o RevCo ještě říct? Tak třeba, že Physical museli hodně změnit, protože jinak by na nich Olivie vysoudila x milionů (který samozřejmě neměli)? Nebo že některých dogmatickým, fundamentálním zaslepencům tak vadili, že jim pomocí neudělení víz do Británie chtěli zabránit v činnosti?

Je toho hodně. Každopádně, tahle industriální legenda je naprosto maniakální, psychedelická a šílená. A proto ji mám tak rád :-) Je svá, což je v současným světě banálních a průměrných hvězdiček velmi, velmi cenná věc. A navíc "Čuráci" (všimli jste si zvukomalebnosti toho slova :-)?) hravě strčí svou invencí a ostrostí spoustu současných kapel...ano, tam :-)