Ten jsem se rozhodl strávit navštívením akce Slovanského gymnázia, tzv. Slovanského večírku. Těšil jsem se na spoustu známých tváří, zábavu, tanec (to je mi ale klišovitá věta :-))...ale pěkně jsem se přepočítal.
Účast z naší třídy byla velmi malá - se mnou čtyři lidi - a známých bylo taky pomálu. DJ Bekendy se neukázal býti zrovna vkusným co se výběru hudby týče, takže mimo největší komerční srágory (které jsem poznal jen díky nadšenému jásotu náctiletých) hráli třeba i Turbo. Jediné, co mou náladu trochu pozvedlo, bylo zahrání Hurikána od Mistra, který se pustil na naše (mé, Tomovo a Vojtovo) přání (s tím, že si "naň ho zabékáme!") . Nicméně se hrál až o dvě hodiny později, než jsme chtěli, což jsme samozřejmně nečekali. Takže jsme akorát slyšeli závěrečný refrén začínající nesmrtelným "Kola se kroutí dál..." (přičemž všichni víme, že kola se nekroutí, nýbrž točí ;-)). Takže z mých přání toho moc nezbylo.
Ale za to jsem zažil spoustu jiných věcí:
- neschopné brigádníky v šatně (když jsou tam dva a práci dělá jen jeden a to navíc tak, že neví, co jak očísloval...no comment)
- bílé víno za čtyřicet (pivo nada)
- větší množství opilých dětí (ano, dětí, možná, že někteří mají v občance číslovku 18, nicméně se na to vůbec nechovali)
- souložící páry v horních patrech Národního domu (snažil jsem se přemýšlet, jestli nemohli dělat něco jiného...ale co by to tak mohlo být, když je slečna předkloněná a mladík za jejími zády provádí u jejího zadku jakési pánevní pohyby. Že by slečně zaskočilo a on jí pomáhal s rybí kostí uvíznutou v krku? Ne, Vánoce ještě nebyly.)
- skupinku retardovaných jedinců, které nebaví nic jiného, než vrážet do VŠECH lidí na parketu, chovat se jak idioti (i když oni vlastně idioti jsou, takže jak jinak by se měli chovat?) a případného protestujícího (mě) začít mlátit. Navíc byly tak ubozí, že jich bylo pět, pořádnou ránu dát neuměli, divili se, že je hned securiťáci vyhodili (je to fajn, když má člověk kamaráda pořadatele), čekali hodinu a půl na mě a mého kamaráda a když jsme nešli, tak si "jen tak" zmlátili nějakýho úplně cizího kluka. Škoda, že je dorazivší měšťáci nezastihli...
- krev na schodech (ad předchozí bod, chudák kluk...)
- a hlavně: přetrhly se mi moje oblíbené korále na krk!!! Za tohle jsem měl ty š.o/u.ldy chuť zardousit... :D
Ale i tak ten večer stál za to. Nejen, že byl plný zajímavých zážitků, ale příchod domů byla tak příjemná událost...to jsem dlouho nezažil. Po té, co jsem dorazil, tak jsem musel asi tak 5 minut hledat Pipina, protože on nebyl nikde k nalezení. Pak jsem mého malého cestovatele objevil v mikině přehozené přes židli, kam jsem vůbec netušil, že se může dostat. To se člověk pak ani nemůže zlobit kvůli počůrané myši a klávesnici, když je jeho malý synátor takový artista :-)
No nic, dobrou noc, jdeme s mým horolezčetem spát. Dobrou noc.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
8 comments:
Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale: Přece by ses na ně nezlobil, taky sme byli děti :-)) Zvlášť některý věci mi přišli dost povědomé. Ještěže už to máme za sebou, ne? Někteří z nás teda určitě... brr, zpátky ni krok.
(ehm, věci mi přišlyyyyy, kuš), už chápu, proč máme povinný seminář Český jazyk (a taky, proč jsem z něj měla dvojku :-)))
A co "byli děti"? To jsi tu dvojku měla s přimhouřenýma očima, ne :))?
(BTW to je moc pěkný český idiom, že?)
No jo, jasně že jsme byly děti, ale neřekl bych, že tak retardované. Já jsem nikdy nikoho nechtěl zmlátit jen proto, že bych se já sám choval retardovaně. A už vůbec jsem nesouložil v Národním domě - tohle bych si určitě pamatoval :D
Takže jo, jsou to děti, ať se vyblbnou. Ale to je neomlouvá, že se chovají jak idioti. Kdyby si občas něco přečetli a šli na brigádu, tak by asi tak marní nebyli.
samozřejmě, že "jsme byli děti", poněvadž podmět je "my", nikoli "děti"..to jen tak na okraj..
Ach ano, tak už je odhaleno, proč jsem v prvním semestru napsal diktát ze Správného psaní (nebo jak se ten obskurní předmět jmenoval) až napodruhé :) Aneb je dobré si přečíst celou větu a ne jen jeden úryvek...
No teda, teď nevím, kdo je na tom s tou gramatikou hůř :o)) Ale vlastně, já dala i zápočet i zkoušku hned napoprvé, sice za dva, ale většina lidí to buď dělala až na "poněkolikáté" nebo taky na tom byli stejně jako já, he he he - jéééé, teď se chlubím, já už sem radši nebudu chodit, fakt... akorát to ve mě probouzí vzpomínky na mé horší já :-)
ale aspon ze se debata z planeho moralizovani posunula k reseni neceho smysluplneho:)
Nemyslíš si, že chlubení je špatná vlastnost. Samozřejmě se nesmí přehánět ;) A své gramatické období jsem měl hned první semestr, takže není divu, že češtinu zapomínám. Zvlášť, když anglicky píšu častěji :)
Post a Comment