Sand Creek Massacre (aneb trocha historie)

George Bent, který spal poblíž, vyprávěl, že byl ještě pod pokrývkou, když uslyšel hluk a křik lidí pobíhajících po táboře. "Zdola od potoka postupoval rychlým poklusem velký oddíl vojáků...další bylo vidět, jak míří k indiánskému stádu koní na jih od táborů; v táborech vládl zmatek a hluk - muži, ženy a děti vybíhali polonazí ze stanů; ženy a děti ječely, když spatřily vojáky; muži pospíchali zpátky pro zbraně...Podíval jsem se k náčelníkovu týpí a viděl jsem, že Černý kotel stojí s velkou americkou vlajkou na dlouhé tyči; prapor vlál v šedivém světle zimního úsvitu. Slyšel jsem ho, jak volá na lidi, aby se nebáli, že jim vojáci neublíží; a potom zahájili vojáci ze dvou stran palbu."

....

Tou dobou se už kolem vlajky Černého kotle shromáždily stovky žen a dětí. Další přicházely vyschlým řečistěm potoka z tábora Bílé antilopy. Cožpak neřekl koneckonců plukovník Greenwood Černému kotli, že na něho žádný voják nevystřelí, dokud nad ním bude vlát vlajka Spojených států? Bílá antilopa, pětasedmdesátiletý stařec s tmavou tváří ošlehanou sluncem a nepohodou, vykročil beze zbran+ vojákům vstříc. Stále ještě věřil, že jakmile vojáci spatří americkou vlajku a bílý prapor, který teď Černý kotel vyvěsil, přestanou střílet.

Kouzelnické tele Beckwourth, který jel vedle plukovníka Chivingtona, viděl, jak se Bílá antilopa blíži. "Vyběhl, aby se setkal s velitelem," vypověděl později Beckwourth. "Měl ruce nad hlavou a křičel: "Přestaňtě! Přestaňte!" Říkal to zrovna tak jasnou angličtinou, jakou mluvím já. Zastavil se, složil ruce na prsa a pak byl zastřelen." Čejeni, kteří to přežili, říkali, že Bílá antilopa zpíval píseň smrti, dokud nezemřel:

Nic nežije dlouho.
Jen země a hory.

...

Robert Bent, který jel proti své vůli s plukovníkem Chivingtonem, řekl, že když se přiblížili k táboru na dohled, "uviděl jsem vlající americkou vlajku a slyšel, jak Černý kotel říká Indiánů, aby se postavili kolem ní, a tam byli namačkaní - muži, ženy i děti. To jsme byli ještě asi padesát metrů od Indiánů. Viděl jsem taky vztyčenou bílou vlajku. Obě byly na tak nápadném místě, že je musel vidět každý. Když vojáci začali střílet, Indiáni se rozběhli, někteří do svých stanů, pravděpodobně pro zbraně...Myslím, že tam bylo celkem asi šest set Indiánů. Myslím, že tam bylo pětatřicet bojovníků a nějací starci, dohromadi kolem šedesáti mužů...ostatní odjeli z tábora na lov...Po výstřelech shromáždili válečnící ženy a děti a obklopili je, aby je chránili. Viděl jsem pět squaw, které hledaly úkryt pod břehem. Když k nim vojáci dorazili, vyběhly a ukázaly se jim, aby bylo vidět, že jsou to ženy, a prosily o milost, ale vojáci je všechny postříleli. Viděl jsem jinou squaw, která ležela na břehu, protože ji střela ranila do nohy; přišel k ní voják s tasenou šavlí; na ochranu zvedla paži, ale voják ťal a paži jí usekl; převalila se a zvedla druhou ruku a on ťal znovu a taky tu jí usekl a potom odešel a nezabil ji. Zřejmě zabíjeli muže, ženy i děti bez výběru. Asi třicet nebo čtyřicet squaw hledalo ochranu v jedné jámě; poslaly ven malou, asi šestiletou holčičku s bílým praporem na holi; sotva udělala pár kroků, už ji zastřelili. Všechny ženy v té jámě potom pobili a další čtyři či pět venku. Squaw se vůbec nebránily. Každý mrtvý, kterého jsem viděl, byl skalpován. Viděl jsem jednu rozseknutou ženu s nenarozeným děckem, jak jsem se domníval, po boku.... Viděl jsem tělo Bílé antilopy - měl useknuté přirození a slyšel jsem říkat jednoho vojáka druhému, že si z něho nechá udělat pytlík na tabák. Viděl jsem jednu ženu, která měla vyříznuté přirození,,, Viděl jsem malou holčičku ve věku asi pěti let, která se schovala do písku; dva vojáci ji objevili, zastřelili ji pistolemi a potom ji za ruce z písku vytáhli. Viděl jsem mnoho nemluvňat postřílených v náručí matek."

Bentův popis těchto ukrutností potvrdil i poručík James Connor: "Když jsem šel druhého dne po bitevním poli, nespatřil jsem jediné tělo muže, ženy nebo dítěte, které by nebylo skalpováno, a v mnoha případech byly mrtvoly zohaveny tím nejstrašlivějším způsobem - přirození mužů, žen i dětí byla uříznuta atd.; slyšel jsem, jak jeden voják říká, že vyřízl nějaké ženě přirození a narazil si je na klacek; slyšel jsem jiného vojáka, který pravil, že usekl Indiánovi prsty, aby mu mohl stáhnout prsteny;... slyšel jsem také o četných případech, kdy muži vyřízli ženám přirození a natáhli si je na hrušky od sedla nebo je nosili na kloboucích, když jeli v útvarech."

Úryvek z knihy Dee Browna Mé srdce pohřběte u Wounded Knee.