Kubafest 2008

Dlouho jsem nezažil takový parádní víkend jak na Kubafestu. Všecko se povedlo: přátelé, areál, pitivo a pochutiny, nakonec i počasí...a samozřejmě taky kapely. Ale pěkně popořádku.

Z Olomouce jsme ve složení Koki, Jura, jeho nová přítelkyně Kamča, Mira a já vyrazily v 16:35 CET směr Břidličná. Sice jsme jeli v tom největším lijáku, ale nálada rozhodně špatná nebyla, právě naopak. O dobrou atmosféru se postaralo Mirovo víno a moje lízátka (troufám si tvrdit, že moje lízátka byly lepší, ale radši to moc nahlas říkat nebudu :)). Zhruba o hodinu později jsme dorazili do areálu (foceno od stejdže):


Po příjemném shledání, že areál je prostě super (festival byl téměř hermeticky uzavřen v prostředí bývalého lomu) jsme využili suché chvilky (to jako že nepršelo) a postavili stany (vím, že to je nudnej popis událostí, ale jako holt jsme je stavěli, nedělali jsme přitom stojky nebo něco...). Po dalším příjemném shledání chuti piva (Šerák je holt mňamka) už začla hrát první kapela, a to konkrétně Babybox.


Michal Holubec a spol. (bohužel jména neznám, holt si musí vystačit s označením "spol.") předvedli, jak se hraje pořádně odvázanej (ou jéá) funky (he?) rock s vlivy Primus (na které ostatně na konci i došlo). A lidi si je i přes nepřízeň počasí užívali.


Což je dobře, přece nésme z cukru, ne !?
Pak vystupovali Pepa Rubbish. Tuhle kapelu jsem znal akorát podle jména a i když na mě zpočátku neudělala moc dojem, nakonec mě přece jenom lapila svou kombinací hard rocku, hard coru a atmosféry undergroundu do svých...nevím, třeba útrob :)


Jedna z věcí, která mě zaujala, je i to, že zpěvák kapely využíval židli jako rekvizitu ke svému vystupování a nutno dodat, že se to k jeho ležérnímu projevu fakt hodilo.
Pak vystupovali Blaho 19 a Vas Szuszanne, které určitě neurazili, ale ani nijak nenadchli. Zatímco první jmenovaná byla "jen" fajn, ta druhá měla na víc, bohužel si to kazila naprosto děsným zpěvem. Hudebně jde totiž o velmi slučný emo-core. A slušný taky.

A pak vystoupila - alespoň pro mě - snad i nejlepší kapela festivalu: Gospel of the Future. Hodina sice už kvůli velkému skluzu znatelně pokročila (skončili o čtvrt na tři) a lidí kvůli lumpoidnímu počasí ani moc u pódia nebylo...ale jejich chyba. Tenhle temný sludge/doom metal mě opravdu dostal (teď by se hodilo nějaké to metalové klišé jako "rozdrtil na malé kousíčky, které pak hodil psům, co tyto kousky pozřeli a následně vysrali, načež si na tyto srance sedly mouchy a svými sosáky je=hovna=mě roznesli (na kopytech) po celém světě", ale já to neudělám). Gospeli jedou pomalejším, všedrtícím tempem, jehož účinnost září jak můj odhalený zadek mezi africkými dětmi, když je dán do kontrastu rychlými grindovými pasážemi (to je takové to "tatatatatatatata" a ještě rychleji). Musel jsem si hned koupit CD a ani mě nepřekvapilo, že obal je černobílý a samotný disk stylově černý. K některým kapelám se takováto stylizace hodí a Gospeli takovou kapelou jsou. A taky mají neuvěřitelně roztomilou baskytaristku.


Web Kubafestu o kapele říká, že Gospeli jsou "archetypální metal s největším činelem a nejmenší basačkou ve střední Evropě" a to druhé může být klidně i pravda. Však se podívejte sami.


Vidíte, jak drží tu basu? No není ona sladká? (Vzhledem k tomu, že jsem si fotky s touto slečnou uložil do pc jako "sladka 1" a "sladka 2", tak je to prostě fakt :)). Teď už jistě chápete, proč jsem si to cd prostě musel koupit...

No, ale to už bylo pozdě a na poslední kapely jsem neměl sil. Šel jsem...spát (což se obvykle v takových situacích dělá :)). Navíc jsem byl poslední "žijící" člen naší výpravy. Zatímco Koki a Mira vydrželi až dozačátku Gospelů, Jura se s Kamčou pod záminkou "jdem pro bundu" vytratili již v devět večer do stanu a už se nevrátili. Asi jim ji někdo ukradl, nebo já nevím.

A také jsem si ze dne odnesl jedno moudro a to: zaražené prdy škodí zdraví. Tak bacha!

Druhý den jsme vstali tak nějak kolem deváté a již po desáté jsem se cítil tzv. společensky unaven. Ano, v tomhle byl Kubafest opravdu peklo. Dokonce na baru byla i erární marihuana, ale tu si píchají do žil jen ty největší trosky, že, děti?

Ale dost kydů! Po skvělých lo-fi Haleluja Sound System zahrál Jinra Holubec se svým bráchou. Kdo nezná, tak nepochopí, kdo ví, ten ví. Prostě a jednoduše: underground žije a má se čile k světu. Taky dělá skvělou muziku a má neméně skvělé srdce. Pro mě osobně byla nejlepší skladbou jejich vystoupení píseň Výrobní pás, ale takový Ptáček...to byla taky lahoda.


Po Kyšperském, kterého jsem projedl a asi i někde prozevloval, přišli na řadu Šrouby. Sice mají trochu krizi v kapele, ale naštěstí ještě stále hráli ve stávající sestavě. Považte, střednětempý hard core s automatem? To by naživo prostě nebylo ono.

Zleva to je Staňa (ten bastard si dopisoval s Henry Rollinsem!), bicman Páv a Kučis, učitel fyziky a přírodopisu.


A tady je Mara, co dělá v Rádiu Svobodná Evropa. Mimochodem, po koncertě připochodoval s "black metalovým" vínem: jmenovalo se Immortality, jeho znak bylo "V" (jako "vampýr", ne "vendeta", samozřejmě) a pocházelo z Transylvánie. No, hlavně, že bylo dobré :)

Zde naše výprava obohacená o ráno přijedouvšího (tohle mi v češtině nikdy nešlo, tak mi kdyžtak vynadejte) Miru se svou slečnou...

...a tady již spí znaveni spánkem hlubokým.

Je toho hodně a tohle je snad ještě delší než celý fest, tak snad jen ve zkratce:


Ano, je to Toník, takže ano, Havárna hrála. Sice jsem viděl jen kousek, ale aspoň "Kurvu" jsem slyšel. Škoda, že jsem nestih "Penis"...

To už dorazila posila z Olomouce, a to dokonce samotné anti-Basta kněžky Leštiče (pro nechápavá - Evka s Šárkou) + Mojek a NF. A to už jsem byl taky značně znaven, skoro jak Mira, který odkráčel do houští a prostě tam vytuhl).

Pak hráli Elektročas, který maj sice talent, ale holt opakují jedno dvě schéma pořád dokola a zpěv je absolutně neinvenční. Po nich skvělý experimentátoři Létající inženýři, můžu jen doporučit.

No a pak Deverova chyba. O té snad ani nemusím psát. Tradičně skvělý výkon, navíc podpořen skvělým obecenstvem, které bylo vlastně vůbec největší z celého festivalu = skvělý koncert.

"V hlubinách - pod ledem - tě čeká - ta sílá - je skrytá!"

Po nich Negero, což je kapela, která mě fakt dostala. Už dlouho jsem nestál u koncertu s otevřenou pusou. Prostě jsem nechápal, co se tam na podiu děje, všechno bylo absolutně psychedelické a mimo veškeré zaběhané i nezaběhané postupy. A ten tlak! Druhou polovinu koncertu jsem pochopil, že to je prostě super, a propařil jsem zbytek vystoupení s deštníkem v ruce, čímž jsem si ověřil, že se dá pařit snad se vším. Možná s frigidkou ne, ale to je úplně jiná story. Pak začli První hoře, taktéž brilantní koncert. Skvělá pódioví prezentace (neznám žádnou kapelu, ve které klaun hraje na tahací harmoniku) a skvělý výkon = opět další skvělé vystoupení. No a nakonec třešníčka na dortu: Narcotic Fields. Ale to už mé nožky nevydržely a šlo se hajat. Už jsem je viděl hodněkrát, říkal jsem si. Ale prý mě má nepřítomnost měla mrzet, podle bájí a zkazek starců byli ještě lepší než na Oakfestu. Nu, co už...

Po bezesné noci se ráno vstalo a jelo se do Olomouce do postele...Taky jsem si ji zasloužil, ne?

Co říct závěrem? Snad fotograficky:


Každý undergroundový festival potřebuje svého tančícího hipíka pokročelijšího věku a ani Kubafest nebyl výjimkou. Tento se jmenoval Golem a pařit uměl opravdu skvěle. Kdybyste viděli, jak se z larválního stádia vyvíjí v motýla během koncertu Holubců...

Nemůže chybět ani cyberpunkový domorodec z Nového světa (Indián ani domorodý Američan používat nehodlám, tohle je asi nejlepší možné řešení)....

...ani pejsi. Haf haf!


No a to je "On"/"Strůjce všeho"/Ten, který tahal za nitky" atp.: Kuba Olejníček (tím myslím samozřejmě toho obrýleného pána)!!! Tak mu hezky poděkujme za skvělý festival a doufejme, že se tento i podobné festivaly udrží i nadále. Je to opravdu jiný pocit než megalomanské festivaly pro x tisíc lidí...a už mi opravdu chyběl.

P.S. Všecky fotky jsou od Rybičky, můžete je najít ve foru na Kubafestu či na rajčeti. Tak dobrou chuť.