Přátelé

Máte přátele? Jasně, snad každý má. Ale teď mluvím o něčem trošku jiném, než o bratříčkování po hospodách a koncertech.

Anglický básník John Keats umřel na tuberkulozu stejně jako jeho matka. V jeho době to byla nemoc neléčitelná, napadající centrální nervovou a dýchací soustavu, kouby, kosti nebo i kůži a projevuje se mj. i krvácením a zvracením.

I když bylo jeho příteli Josephu Severnovi jasné, že Keats zemře, neváhal u něho zůstat až do jeho posledního vydechnutí i přes nebezpečí nákazy neléčitelnou nemocí.

Tak Severn, šlechtic, který nikdy nepohl prstem, utíral Keatsovi krev zvratky z jeho tváře, pomáhal mu s močením a dokonce mu sejmul posmrtnou masku. A to všechno "jen" díky přátelství. Oba byli pohřbeni vedle sebe na hřbitové v Římě.

Máte aspoň jednoho takhle blízkého a oddaného člověka? Jestli já ho mám, to nevím.

Ale doufám, že ano.

Awakening up, he took her hollow lute,—-
Tumultuous,—-and, in chords that tenderest be,
He play’d an ancient ditty, long since mute,
In Provence call’d, “La belle dame sans mercy:”
Close to her ear touching the melody;—-
Wherewith disturb’d, she utter’d a soft moan:
He ceased—-she panted quick—-and suddenly
Her blue affrayed eyes wide open shone:
Upon his knees he sank, pale as smooth-sculptured stone.