Fotky!!!

na: http://samopal.rajce.idnes.cz/

Wednesday, August 29, 2007

Ale tohle je moc pěkné...škoda, že nevím, co tam stojí :-)

Trent寄语中国歌迷

我要在此感谢支持九寸钉的中国歌迷。对于这次中国之行我们由衷地感到兴奋和荣幸。为了使你们更了解我们乐队,我们为你们准备了以下关于我们乐队的信息。

九寸钉乐队期待在音乐节与你们的相聚!

最近一段时间以来,随着歌迷们选择去网上“剽窃”音乐而不是象从前一样去买CD,西方国家的唱片行业正在经历一个艰难时刻。这些歌迷,出于种种原因,觉得自己这么做是有道理的,而我并不完全反对他们的说法。

鉴 于中国的特殊情况,想从正当渠道获取西方音乐似乎不是件容易的事,所以我对我的歌迷有以下建议:如果你可以买到我们的正版专辑,我对你们的支持表示感谢。 如果你买不到,我认为从网上下载是比买盗版盘更可取的方式。我们的音乐很容易从网上找到,而且你们应该可以不费力地找到我们的大部分歌曲。如果你听了我们 的歌后觉得喜欢,请与你的朋友一起分享。我为我的音乐倾注了我所有的心血,所以我真心希望更多的人可以同我分享它们。

Trent Reznor

Netopejr

Teď jsme se vraceli z hospody a najednou na zemi něco leží. Hýbe se to. Mysleli jsme, že je to ježek nebo myš, ale co by dělala v centru města, že? Tak se k tomu skloním a zjistím, že je to netopýr. Dumáme "Co dělá na zemi?", jen tam tak ležel, občas trochu zamával křídly a poskočil o pár cenimetrů, ale jinak se nehýbal, asi měl něco s křídly. Pak se ozve borec, co postával před námi a slyšel, jak přemýšlíme nad tím, co se mu stalo. "To já jsem ho sestřelil!" hrdě povídá. Škoda, že moji odpověď "Tak to jsi ale pořádná p*ča" už neslyšel, zalezl do nějakýho domu...Já jsem se nikdy nebil, ale tomuhle borcovi bych rád dal do budky.

Původně jsem zde chtěl napsat něco úplně jinýho, ale to má čas. Ten netopýr ho moc nemá. Popravdě pochybuji, že vůbec ještě žije.

Monday, August 27, 2007

míjíme se jak ti anonymní chodci v ulicích

Jak je to jen možné? Dva lidé, kteří mají (snad) stejný cíl, a přitom dosahují spíš opaku?

Je to zvláštní. Ale asi je těžké odpustit. Najednou se někdo objeví, někdo, na koho člověk téměř zapomněl. Ne úplně, protože je na toho člověka spousta příjemných vzpomínek, ale téměř, neboť poslední rok zapomnění jedině napomáhal - nad něčím zůstává jen rozum stát. A srdce, to krvácelo dost. Ale aspoň získalo zkušenost, zkušenost do světa.

Jak se otevřít takovému člověku? Odpustit je holt těžké, po dlouhé době, která uplynula, už člověk zrácí důveru a zvlášť, když něco podobného probíhalo už několikrát se stejným koncem - špatným. "Stejně to dopadne jak předtím," říká tam vzadu v hlavě pan Našeptávač, stvořitel temných myšlenek.

I přesto mi odpouštění nedělá problémy. Rád bych odpustil, zvlášť některým lidem, neboť vím, jací jsou. Milí, inteligentní. A to, že jednali někdy dost zkratkovitě a ubližovali mi? Hm, co už. Život jde dál. Vždy je naděje, že se z chyb člověk poučí. A dokud existuje naděje, flinta do žita by se házet neměla.

U odpouštění musím mít ale pocit, že je opravdové. A to asi přes internet moc nemám. Jak mám něco cítit z šedívé plastové obludy? Jak mám vědět, že to co čtu, je opravdové, a ne sarkasmus? Komunikaci z očí do očí prostě nahradit nelze. A jak se můžeme opět vzájemně sblížit, když si každý mele to své, jeden o voze a druhý o koze? Někdy se mi zdá, že každý jsme si na toho druhého udělali svůj vlastní, pokřivený obraz, který si zuby nehty udržujeme. Tím se budeme motat jen v kruzích. Kdybychom se viděli "naživo", tohle by mělo odpadnout. A skepse se dá potlačit.

Ale nejhorší je podezření, které někdy mívám. Podezření, že to ten dotyčný dělá jen pro sebe. Tedy ne proto, že by mu na mě nějak záleželo a že by mu šlo o to, jak se cítím, ale že to dělá pro uklidnění svého ega. Pro pokoj své vlastní duše, neboť ví, že udělal něco špatného. Kdyby mu na mě orpavdu záleželo, nenapsal by mi něco upřímnějšího? Osobnějšího? To mě na tom nejvíc děsí. Vždyť nemohu odpustit, pokud není omluva upřímná.

A tyhle pochyby, všechny sečteny dohromady, jsou hodně silné. Ale nepřemůžou mě, to vím. Snad jsem jen trochu skeptičtější, ale jak jsem říkal: dokud existuje naděje, flinta do žita by se házet neměla.


Někdy je dobré vyjádřit svou myšlenku básní či skladbou. Našel jsem jednu, která je psána přesně na situace, jako je tahle. Je od skvělých A Perfect Circle a jmenuje se Thomas. Takže, pokud jsem se nevyjádřil dost jasně, Maynard James Keenan to řekne za mě:

Humble and helpless
Learning to pray
Praying for visions
to Show me the way
Show me the way to forgive you
Allow me to let it go
Allow me to be forgiven
Show me the way to let go
Show me the way to forgive you
Allow me to let it go
Allow me to be forgiven
Show me the way to let go

Illuminate me,
Illuminate me,
Illuminate me,
I'm just praying for you to show me
Where I'm to begin

Hoping to
Hoping to reconnect to you..

Friday, August 24, 2007

The Fountain



Nesmrtelnost. Lidstvo o ní od pradávna touží. Přání být navždy s někým, koho milujeme, a nikdy o něj nepřijít. Každý z nás alespoň jednou pomyslel na to, jaké by to bylo žít navěky.

Ale je to opravdu to, co chceme? Není lepší žít život takový, jaký je?



Fontána je snímek, který je často považován za romantický nebo dokonce sci-fi film. Ne, že by nebyl. Určité prvky vědecko-fantastického filmu zde jsou a o lásce Fontána určitě je, ale je to právě otázka věčného života, která je podle mě ústředním motivem celého snímku. Film sleduje dvě hlavní dějové linie. Ve zkratce: muži zemře jeho milovaná žena a on se s tím buď vyrovná, anebo se za pomocí věčného života snaží najít lék proti smrti, aby mohl svou drahou vzkřísit. Možná to zní banálně, ale vždyť jsem říkal, že to je ve zkratce...



Ale film jako takový rozhodně banální není. Je toho spousta, co by šlo vyzdvihovat. Tak například herecký výkon Hugha Jackmana je naprosto výborný, už dlouho jsem na obrazovce neviděl takhle hluboce propracovanou postavu. Hudba je další pilíř, který tento film odlišuje od ostatní produkce - hudba je nedílnou součástí tohoto filmu a dokáže být tesknivá stejně jako bouřlivá, smutná i plná naděje. Zajímavé také je, že se na soundtracku podíleli i Mogwai. A vizuální stránka filmu, to je kapitola sama pro sebe. Pokud jste si sehnali nějaký cinema rip nebo nějaký jiný nekvalitní šmejd, tak se na něj ani nedívejte, připravíte se o jedinečný, meditativní zážitek.

Režisér Darren Aronofsky, který natočil i vynikající Requiem for a Dream, vytvořil dílo, které je nejen svým zpracováním, ale hlavně svou náplní a myšlenkou (téměř) nesmrtelné. Povedlo se mu natočit dojímavý snímek o lásce a o touze být se svým milým, což je přeci jenom nehynoucí téma lidské tragikomedie. Carl Gustav Jung by byl z tohoto archetypu příběhu o lásce nadšen, stejně tak jako z motivu hledání nesmrtelnosti a stálosti. Tyto archetypy se vyskytují již v prvních lidských mýtech a Aronofsky je úspěšně zakomponoval do současnosti. A Robert Bly by byl Tomem, postavou Hugha Jackmana, také potěšen. Konečně se totiž našel film, kde není mužská postava zobrazena tak stereotypně, jak je v současné kultuře jednadvacátého století zvykem. Jackman zobrazil muže takového, jaký doopravdy je, ne jen jeho přehnaně maskulinní, plochý derivát, právě naopak. Tom je pevný i citlivý, rozhodný i milující, oddaný, prostě konečně doopravdy lidský, trojrozměrný charakter. A Jackman jej zahrál výborně.



Fontána není film, který by byl snadno uchopitelný. Je poměrně náročný na sledování, stejně tak jako na divákovu pozornost. Ale rozhodně za trochu snahy stojí, ta se pak totiž mnohonásobně vrátí v podobě ojedinělé filmové meditace. A nejen to. Tento film má totiž takové to něco, co si člověk odnese s sebou zpátky do života, takové to něco, co člověka povznese. Sice jen nepatrně, ale i to je hodně. Zvláště dnes.

to Anonymous pt. 2

Nazdar, kurážný Anonyme, nakonec bych ti měl i poděkovat. Díky tobě jsem totiž konečně pochopil, o čem přesně je skladba Reload od Ministry. O tobě, "snajpře", jak vtipně poznamenala moje drahá Sestřička. Ale pokud si myslíš, žes mě nějak dostal, to e!e. Primitivy si znepříjemňovat život nenechám :-)

ENJOY :-D

Ministry - Reload

You got something to say you better jump in my face
Got something to hide you're scared as shit and should die
Aim
Aim
Reload
You say it's time to collect I'll kick your ass and eject
Time to settle the score, throw your ass through the door
Aim
Aim
Reload
You wanna lie like a dog you're gonna wake up with fleas
Inside a world full of shit you're still an asshole to me
Aim
Aim
Reload



Thursday, August 23, 2007

to Anonymous

https://www.blogger.com/comment.g?blogID=33804673&postID=5905401961082278761

Co to kurva má být? Co mě kurva poučuješ? Kdo jsi, co jsi? Pokud mě neznáš, tak vůbec nevíš, nevíš, kriple! A pokud jo, tak měj aspoň ty koule se tam podepsat. Zbaběle někoho pomlouvat na internetu, to umím taky. Ale to umí každej primitiv! Ale podepsat se, na to nemáš, co? Vzhledem k tomu, že jsi napsal/a, že jsem ubohý, předpokládám, že ses aspoň jednou na můj blog podíval/a. Tak sem hezky napiš, kdo jsi, ať si to můžem vyříkat jak dospělý s dospělým!

Ale na to ty nemáš, co???

Jak zpívá Jaz Coleman: "Eat shit, die!"

Tohle si zasloužíš: http://www.stfu.se/stfu.swf

Ale něco se ti povedlo: dlouho mě nikdo takhle nevytočil. Ubožáku/ubožačko!

Wednesday, August 22, 2007

chjo...

No, dlouho jsem nepsal. Ne, že by nebylo o čem. Mohl bych třeba psát o pražským koncertu NIN, který byl přinejmenším stejně famózní, jak řekl jeden čtyřicátník vycházející z Edenu, jako ten bratislavský. Přinejmenším bych se moh zmínit o tom, že Me, I'm Not byla mnohem lepší v Praze než v Blavě a že zatímco na Slovensku byl vrcholem večera TDTWWA, v Praze to bylo No, You Don't. Nebo bych moh zmínit Trutnov a výborný Olomouc City, který jsme tam měli. Já, Eva, Keke, Zdena, Šára, Mira, Gita, Honzík, Kuba, Psychyn, Honza, Verča, druhá Eva, Terka, Monča, Hela, Ája + lidi z Dubu - Jirka, Michal s chotí, Honza Princ...snad jsem na nikoho nezapomněl..A co třeba výborní The Young Gods, od kterých jsem čekal hodně, ale že to bude tak skvělý, to mě fakt zaskočilo. V listopadu hrají ve Vídni za 20 euro, že bych jel? A následující Plastici s Agon orchestrou byli taky výborní, skvěle se tyhle dvě kapely doplňovaly. Taky dobrodružná cesta domů a zevlování s blanickým rytířem v Pardubicích na nádraží...Bylo toho hodně.

Ale ne, o tom psát nechci. Nemám na to náladu. Poslední dobou moc rejpám a už se to začíná projevovat, už je to zlý. Zrovna teď...naprostá zbytečnost.

Půjdu spát, snad se z toho dostanu. A taky bych měl konečně začít cvičit, sakra!