Nesmrtelnost. Lidstvo o ní od pradávna touží. Přání být navždy s někým, koho milujeme, a nikdy o něj nepřijít. Každý z nás alespoň jednou pomyslel na to, jaké by to bylo žít navěky.
Ale je to opravdu to, co chceme? Není lepší žít život takový, jaký je?
Fontána je snímek, který je často považován za romantický nebo dokonce sci-fi film. Ne, že by nebyl. Určité prvky vědecko-fantastického filmu zde jsou a o lásce Fontána určitě je, ale je to právě otázka věčného života, která je podle mě ústředním motivem celého snímku. Film sleduje dvě hlavní dějové linie. Ve zkratce: muži zemře jeho milovaná žena a on se s tím buď vyrovná, anebo se za pomocí věčného života snaží najít lék proti smrti, aby mohl svou drahou vzkřísit. Možná to zní banálně, ale vždyť jsem říkal, že to je ve zkratce...
Ale film jako takový rozhodně banální není. Je toho spousta, co by šlo vyzdvihovat. Tak například herecký výkon Hugha Jackmana je naprosto výborný, už dlouho jsem na obrazovce neviděl takhle hluboce propracovanou postavu. Hudba je další pilíř, který tento film odlišuje od ostatní produkce - hudba je nedílnou součástí tohoto filmu a dokáže být tesknivá stejně jako bouřlivá, smutná i plná naděje. Zajímavé také je, že se na soundtracku podíleli i Mogwai. A vizuální stránka filmu, to je kapitola sama pro sebe. Pokud jste si sehnali nějaký cinema rip nebo nějaký jiný nekvalitní šmejd, tak se na něj ani nedívejte, připravíte se o jedinečný, meditativní zážitek.
Režisér Darren Aronofsky, který natočil i vynikající Requiem for a Dream, vytvořil dílo, které je nejen svým zpracováním, ale hlavně svou náplní a myšlenkou (téměř) nesmrtelné. Povedlo se mu natočit dojímavý snímek o lásce a o touze být se svým milým, což je přeci jenom nehynoucí téma lidské tragikomedie. Carl Gustav Jung by byl z tohoto archetypu příběhu o lásce nadšen, stejně tak jako z motivu hledání nesmrtelnosti a stálosti. Tyto archetypy se vyskytují již v prvních lidských mýtech a Aronofsky je úspěšně zakomponoval do současnosti. A Robert Bly by byl Tomem, postavou Hugha Jackmana, také potěšen. Konečně se totiž našel film, kde není mužská postava zobrazena tak stereotypně, jak je v současné kultuře jednadvacátého století zvykem. Jackman zobrazil muže takového, jaký doopravdy je, ne jen jeho přehnaně maskulinní, plochý derivát, právě naopak. Tom je pevný i citlivý, rozhodný i milující, oddaný, prostě konečně doopravdy lidský, trojrozměrný charakter. A Jackman jej zahrál výborně.
Fontána není film, který by byl snadno uchopitelný. Je poměrně náročný na sledování, stejně tak jako na divákovu pozornost. Ale rozhodně za trochu snahy stojí, ta se pak totiž mnohonásobně vrátí v podobě ojedinělé filmové meditace. A nejen to. Tento film má totiž takové to něco, co si člověk odnese s sebou zpátky do života, takové to něco, co člověka povznese. Sice jen nepatrně, ale i to je hodně. Zvláště dnes.
No comments:
Post a Comment