To byl zas pychologický víkend. Teda sobota určitě.
Představte si, že se po šesti letech vztahu se svým partnerem, se kterým si naprosto rozumíte, rozejdete kvůli někomu jinému. A to jste celý život s nikým jiným nechodili.
Přitom víte, že jste tomu svému bývalému strašně moc ublížili.
A taky víte, že se vrháte do naprosto neznámých vod. Celý život se rozhodujete racionálně a najednou vás někdo popadne a obrátí vás a tím i vše ostatní hlavou dolů. A ještě víte, že to může třeba během měsíce skončit.
A vám se to moc líbí.
Tak přesně tohle se stalo mýmu moc dobrýmu kamarádovi. V sobotu jsme byli sednout a tak nalomenýho člověka jako ho jsem fakt dlouho neviděl. Ten obrovskej vnitřní zápas a to strašné dilema, který musel prožívat a ještě asi nějakou dobu prožívat bude...Ale udělal jedině dobře. Pokud by to teď nějak potlačil, dřív nebo později by se to vrátilo. To by ale mohl být třeba už ženatý. A co potom? To je pak průšvih. Ale tohle...
Tohle je takový odvážný skok po hlavě do tajemných vod. Mají krásný odstín modři, takový, co to nejkrásnější skrýva pod hladinou. Ano, člověk může zjistit, že dno moc hluboké není a strašně narazit...
...anebo se může stát, že dno tahle svůdná řeka či jezero nemá žádné. Člověk se do ní ponoří až po uši a ještě hlouběji, jakékoliv omezující hranice však zůstávají v nedohlednu. Všude kolem jen sametová modř, objímající a líbající...
Život je jedno obrovské dobrodružství, nemyslíte?
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
7 comments:
tohle se myslím nesatlo poprvé ani naposled ...
co tě vedlo k napsání takového článku????jako že popisuješ vztah dlou lidí, ale proč????
Se ženskýma je to asi tak: náctileté nebrat, to jsou ještě děti "EMOKIDS". 2.fáze 20-25 sen je v prdeli-životní láska je v hajzlu a důvod je prostý....já se chci bavit, jsem ještě mladá!!! 3. fáze 25-30 začínají přemýšlet o dětech a hledají tatínka, už jim pobavení nestač a proto potřebují ty malé tvorečky-děti, jo těm co to nevyšlo ujel vlak-rozvody znáš to. 4.fáze 30-40 krize-vaření a uklízení, 40-50krize pletení+seriály a pak už jen krize.U chlapů to je to asi dost podobný, já jsem třeba ve stadiu 1 a 4 nebrat soustavná krize a taky někdy pletu nohama:-DDDD
Takže co mě k němu vedlo: to, že je to fakt dobrej kámoš, to, že byl z toho naprosto vyřízenej, to, že jsem asi myšlenkovej exhibicionista.
A teď moje otázka: Co tě vede k tomu, že píšeš na blogy lidem, které ty neznáš a kteří tebe taky neznají?
Uf, tolik modré hluboké a tajemné vody v jednom článku jsem ještě neviděla :-))
BTW: Už jsem slyšela o spoustě chlapů, co se takhle zjančili do jiný, byli odvážní, šli do toho, ale pak je to přestalo bavit, přišli na to, že jen potřebovali nějaký vzrůšo v tak "dlouhým" vztahu, co vedli... no, už se potom ale neměli kam - ke komu vrátit. Tak snad bude mít tvůj kámoš větší štěstí.
Ale je fakt, že poslední dobou vidím spíš takový ženský!! Je to smutný...
To není důležitý jestli se známe nebo ne....není čas přemýšlet kdo je kdo a hlavně je to virtuální ne:-D
Štěstí člověk potřebuje ze všeho nejvíc, po dlouhým vztahu přijde vždycky období hledání partnera, i sebe samotného, ale člověk to prostě nesmí vzdávat.Po dlouhým vztahu se člověk chce fakt pobavit,užívat si tu svobodu a volnost,ale zároveň nechce být sám. Navíc lidi se dokážou celkem solidně citově vydírat, hlavně po rozchodu to bývá krušný, ale neznám nikoho kdo by to takhle neměl, to musí člověk překousnout. V novým vztahu je to fajn, člověk se zamiluje, ale taky je pravda, že spoustu věcí přehlídneš, nebo je nemáš šanci zaregistrovat a někdy to prostě nevyjde.Hlavně tě do "hoven" dostanou ženský, který jsou zadaný a chovají se nezodpovědně, prostě si svoje chování tak nějak neuvědomují.Takže ve výsledku se vlastně ani nedovíš, že máš něco se zadanou ženskou a neřekne ti to jenom proto, aby si nesnižovala šance a potřebuje si prostě dokázat, že na to ještě má a je dost atraktivní i pro ostatní chlapy a ne jen pro toho svého. Já jsem se po rozchodu taky uzavíral strašně do sebe a hlavně jsem to hrdlo prolíval chlastem,ale měl jsem kamarádku, která mě držela nad vodou, pomáhala mi a vyslechla mě. To člověk v těch chvílích potřebuje nejvíc vyslechnout a poradit, za to jsem jí hrozně vděčný, že mě z toho vysekala, ale svatý rozhodně nejsem .
Modrej samet :-D
Hm, taky mu to přeji. Ale když to tak cítí, přece nebude lhát sám sobě...
Ale ať už se stane cokoliv, je furt mladej, má život ještě před sebou. A navíc je to můj budoucí kolega učitel! I když jen středoškolský, pff :-D
Post a Comment