Sask Vol. 2

Takze, nez zacneme, tak musim udelat par prohlaseni:

Tento mail pisu na anglicke klavesnici, proto neocekavejte neco jako diakritiku. Mozna si rikate neco jako „tak si prepni klavesnici, ucho/pero/(libovolna nadavka) jedno!“ To bych rad udelal, ale bohuzel to proste neni mozne.

A druha vec: nekdo me upozornil na na muj intelekt neobvykle velke mnozstvi hrubek. To je dano tim, ze pouzivam Open Office, ktery ma velmi slabou zasobu cestiny, takze neco jako automaticke opravy moc nefunguje. A kdyz pisete mail 2 hodiny, nechce se vam ho moc cist. Chcete, aby se k ctenarum dostal co nejdrive, a to i na ukor nejake te objevivsi se hrubky. Jinymi slovy, hrubky byly, jsou a budou. (No ne, umim obkecat uplne vsechno, asi se dam na politiku.)

Den 2.

Rano jsem se probudil ve svem pokoji (kazdy tady totiz ma svuj vlastni pokoj, ne jako ceske koleje, kde jsou v jednom pokoji namackani tri lide; vice o tom v nekterem z budoucich mailu.), roztahl zaluzie a uvidel zatazenou oblohu. „Typicke Saskatoonske pocasi, pomyslel jsem si.“ (Jak seredne jsem se mylil! Viz dale.) Vida, ze veci v mem pokoji jsou trochu vice rozhazene, radsi jsem se oblekl a vesele je ignoroval. A vzhledem k tomu, ze jsem nemel ani drobek jidla do pusy, sel jsem nakoupit.

Po nejakych dvanacti minutach chuze jsem dosel ke groceries. Po ceste jsem si vsimal typickych severoamerickych ukazu (nevim, jak to nazvat), jako treba kostely s obrovskou tabuly a rucne skladanymi pismeny (viz kostel v Simpsnech a taky jedna takova decka skladanka, ale uz nevim, jak se jmenuje...), siroke ulice a velka auta (a kdyz rikam siroke a velka, myslim tim velikost rozmeru pornoknizete Rosenberga), ukazatele ulic na krizovatkach misto na domech (mimochodem podle me velmi prakticke), typicke rodinne baraky (takze misto toho, aby staveli do vysky – tedy vice pater – stavi do sirky. Asi vi, ze 70% zen je klitorialnich)... Ale dost vaginalnich monologu a zpet ke groceries. Preklad na slovnik.cz oznacuje groceries jako „potraviny“ ci „kolonial (hovorove)“. To je ale rozhodne zavadejici, nebot groceries se rozklada na plose dvakrat az trikrat vetsi nez prumerna Billa nebyla (Sebrle, ty prodejna kurvo! Ze se nestydis delat ze sportu prodejny artikl!). A ano, vetsinu plochy opravdu zabiraji potraviny, takze je tady opravdu z ceho vybirat. Zaujaly me cervene hrusky (chutnaji prakticky stejne jako zelene) nebo treba bisoni maso (ktere ochutnavat rozhodne nechci). Ceny jsou vetsinou o trosicku drazsi, nicmene stale srovnatelne. Relativni drahota se vsak nahrazuje kvantitou: proc kupovat jogurt jeden, kdyz jich muzete mit sestnact za $5.99? Co treba 3 litry mlika? A takhle je to temer u vseho, treba i u zubni pasty, ktera je dvakrat vetsi nez ta ceska.

Druhy zarazejici rozdil je, ze jsou tady vsichni az nebezpecne pratelsti. Takze vam pani pokladni nejen popreje pekny den, ale taky se vas zepta, jak se mate, jestli jste vsechno nasel, do toho prohodi jeste nejakou tu prupovidku nebo vas obstastni mensim vtipkem. Nasince navykleho na uslintane kravi ksichty, kterym se z ust dere oder zavanejici po tyden mrtve verlybe (tedy ne zrovna libivy) dorazi mladice ci mladik, ktery na konci pultiku veskere zbozi sklada do tasek. Timto odpada neprijemnost ceskych ultramarketu, kdy si clovek ani nemuze v klidu dat veci do tasky, aniz by se mu do toho nepletly veci dalsiho zakaznika, nicmene je to stale trosku zvlastni. Proto jsem slecnu „davacku“ obstastnil pozdravem a sladkym usmevem, coz ji ocividne potesilo a cela se rozzarila (ne, tohle neni metafora oralniho sexu typicka pro cervenou knihovnu: „A zasunul sveho rudeho bojovnika do jejiho udoli lasky, nacez se cela prohnula jak luk.“). Dalsi, snad jeste vice zarazejici vec je alkohol. Nebo spis „neni alkohol“. Ano, alkohol proste v potravinach nekoupite, pro nasince ze zeme, ktera je prvni ve spotrebe piva (viz mapka http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Map_of_world_by_beer_consumption.png, ano, jsme ta cerna skvrna uprosted). Pozdeji jsem se dozvedel, jak to s tim alkoholem je: v Kanade jsou dva typy obchodu, ktere mohou prodavat alkohol. Levnejsi, vladni, kterych je vsak poskrovnu a jejich oteviraci doba neni zrovna koser, a soukrome, drazsi, kterych je vice a maji otevreno az do tri do rana. V tomto obchode stoji 12-pack (tedy baleni s dvanacti lahvaci) kolem $30, coz je hodne, zvlast, kdyz se jedna pouze o tretinky (no, nejsou to presne tretinky, je toho trochu vic. Divne miry jsou tady obecne naprosto vsude, napriklad z automatu vam nevypadne 0,5 litru Coca Coly, ale presne 591 ml J). Pivo je navic drze nazvano Pilsner (na obalu jsou vsak puvodni obyvatele Noveho sveta (ne, slova Indiani ani Amerika v tomto kontextu proste pouzivat nebudu!), kteri mavaji na lokomotivu...he?), coz me jako nasince pomerne rozciluje, grrr #@#%^$^(*(@#$!!!! Nastesti to pivo docela ujde, lepsi nez psenicny Glacier, ktery jsem ten den ochutnal (viz dale) nebo jablecny (ugh)...

Tento den jsem si take prosel na chvili univerzitni kampus, konkretne hlavni budovu Place Riel (viz fotky). Na skoly ceskeho typu hned zapomente, jedna se o obrovsky komplex, kde je rada kavaren, pekaren, stanku pro soukrome firmy (neni jich hodne a vzdy se jedna o neco souvisejici se studiem, napriklad MHD ci SaskTel, spolecnost zarizujici internetove pripojeni apod.) a dokonce ma skola vlastni pocitacovou prodejnu (!). Vsude je wi-fi, cehoz jsem take hned vyuzil k odeslani prvniho mailu Tondovych cest... A taky jsem zazil svou prvni poradnou party, ktera byla rozhodne mnohem lepsi, nez seance u Guitar Hero.

To takhle slysim zaklepani na me dvere a kdyz je tak otevru, vidim, jak odchazi jeden takovy blondaty clovicek. Rekl mi, ze je kamarad Brendona (spolubydlici, ktereho jsem poprve uvidel az ve ctvrtek) a ze jestli chci, tak se mohu stavit na pokoj 202 (tedy presne pokoj o jedno patro nize). Tak jsem si rekl „OK“ (o.b.) a sel tam.

Poprve jsem pochopil to, co mi pomalo dochazelo po setkani s cernosskym taxikarem a s univerzitnim pracovnikem Ahmedem (puvodem z Afghanistanu, o nem snad priste). Kanada je multikulturni, protoze proste multikulturni je. Ne, pockejte, to neni blabol (no vlastne trochu je): narodnosti je tady tolik, kolik jich muze snad byt. Na kampusu pobiha rada cinsky mluvicich studentu, muj spolubydlic Daniel je Nemec (kterych je tady rada), ale nejenom studenti, ale i „domorodci“ jsou „pomichani“. Prekvapil me uz asijsky vypadajici tatik mluvici se svym synkem francouzsky a na sobotni party jsem byl prekvapen jeste vice. Shawn, synek z farmarske rodiny (zminil jsem, ze Saskatchewan a Alberta jsou silne farmarsky zalozene?), je snad jako jediny „cistokrevny Kanadan.“ Migall je napul Cinanka, Christian je zase Cinan uplny, Laront (vyslovuje se presne naopak, tedy „Loraaant“) je napul Ir a napul Nemec, ale vsichni to jsou proste Kanadane. Tady se vynoruje zajimava otazka identity: maji copak Kanadane svoji vlastni identitu, kdyz jsou to z podstatne casti vlastne cizi kultury obyvajici jedno misto? Podle me ano, vzdyt celek je vice nez jen soucet svych vlastnich casti (viz. definice zanru „post-rock“ a dil „Legie“ Cerveneho trpaslika). Takze ano, rozmanitost a rozruznenost (?) je vec ciste kanadska. To, ze soucasny stav neni stoprocentni (tipoval bych tak 94%), dokazuje pritomnost nalepek „Stop Racism!“ (jedna z nich obyva i muj notebook) (coz mi pripomina mou nasivku, kde panacek haze hakenkrojc do kose, ktery jsem si vzal s sebou a ktery mi mel byt nekym prisit, ze Ydgredd J?), ale nejaky otevreny projev rasismu je zde podle me naprosto nemyslitelny. Neni tady totiz nikoho, kdo by neznal nekoho „nebileho“ („Arijec. Aby vase rasa bila byla.“ Ceska soda je proste skvela.). Jinymi slovy, nacci musi dostat na prdel snad od kazdeho.

Jen k party: byla moc vydarena (sel jsem na kute nekdy o pul ctvrte), skveli lide, hodne zabavy (napriklad jsme se ucili spravne vyslovovat slovo „America“. Nevyslovuje se totiz jako „emerika“ (prepis mezinarodni foneticke asociase IPA by asi vetsine lidi nic nerekl), ale jako „merika“, nacoz jsem poznamenal, ze to zni jak prvni zvuk, ktery vydal praclovek obyvajici jeskyni). Ochutnal jsem trochu kanadskeho svetonazoru („At si je kazdy gay nebo lesbicka, cernoch nebo asiat, dokud to jsou slusni a fajn lide, tak na tom vubec nezalezi.“), s kterym se mohu jedine ztotoznit, s cimz souvisi i mnou definovany postoj, ze jedine autority – at uz vladni ci nabozenske – cini rozpory mezi lidmi; normalne byste si s Cinanem misto dohadovani o lidskych pravech, ktere proste jeho vlada nerespektuje, zakourili travu (coz jsem i udelal). Take jsem prispej do diskuze svym plkem, ze pokud byl Clinton z postu prezidenta odvolan za jedno preblafnuti, tak by mel by Bush rovnou popraven (coz jsem ukradl od stand-up comedian Pattona Oswalta); bylo mi to odsouhlaseno. Dnes, tj. ve ctvrtek, jdeme do nejakeho kovbojskeho baru (ano, Saskatchewan a zvlast Alberta – kde lezi i Calgary – je hodne kovbojska. V Calgary je nejvetsi sraz kovboju na svete, pry...), takze se budu ucit two-step (to je ten kovbojsky tanecek, kdo videl nekdy nejaky dil Walker: Texas Ranger asi vi, o cem mluvim), mno, srandy bude kopec.

Den 3. – 1. zari

Tento den byl svatek a nic moc vyznamneho se neudalo. Nikam jsem nesel, ani nakoupit, ani nekam posedet nebo tak neco. Akorat dorazila ma studijni kolegyne z Masarykovy univerzity Anna, takze jsem si po dlouhe dobe vyzkousel mluvenou cestinu. Pro me jako lingvistu bylo zajimave sledovat vliv cizojazycneho prostredi na komunikaci, nebot ja s Annou i dve Nemky sedici s nami v jejich obyvacim pokoji jsme plynule prechazeli z nasi materstiny do anglictiny a zpet (tomuto se rika code-mixing, pro nas, anglisty J). Jinak jsem vetsinu dne prospal – lidske telo si pry musi na casovy posun zvykat tak tyden – a vecer se podival na film Cloverfield. Neni to spatny film, sice trochu predvidatelny, ale zase to vynahrazuje zpracovanim (je to vlastne film typu Godzilla, tedy o utoku obri nestvury na nejake mesto, nicmene je to zpracovane formou zaberu jedne digitalni kamery obycejnych civilistu, co oslavovali povyseni jednoho z nich, tedy je to cele takove skoro-dokumentarni). Jinak nic moc.

Den 4. – 2. zari

Utery byl orientacni den pro vsechny cerstve studenty, tedy i pro me, jinak ostrileneho kozaka ovenceneho Purpurovym srdcem za hrdinstvi v boji (rozumej Bc. J). Take prekvapilo krasnym slunnym pocasim (dokonce jsem si i sundal mikinu), o kterem jsem si myslel, ze je vyjimkou, pritom to prave je typicke pocasi pro Saskatoon. A to i v zime, proste i v tech nejvetsich mrazech vidi clovek modrou nad hlavou...Odeslal jsem dva dopisy (jeden matince a jeden...no, vsak se nechej prekvapit, osobo dotycna), vyrizoval jsem si zdravotni pojisteni (neni to nijak akcni historka, i kdyz by se to dalo mozna nejak napsat: „Vytahl pero. Pohledl rychle na papir a nalezl prislusnou kolonku. „Jednej rychle,“ pomyslel si. „Neni prilis mnoho casu nazbyt.“ Zacal s vypisovanim udaju. Social Insurance Number, co to je? „Sakra, rozhodni se rychle, neni cas!!!““). K orientaci: vsichni se sesli na nadvori (takzvany „The Bowl“) a jak vidite, bylo jich tam hodne (na UoS studuje 26,000 studentu). Kazdy dostal svou vlastni visacku s dulezitymi udaji (napr. jake predmety a informacni kurzy si zaregistroval), kde byla i napsana jeho skupinka. Po „kick-off“ se vsechny tyto skupinky rozesly do ruznych koutu kampusu a zacla prochazka budovami prislusne skupinky. Bohuzel jsem byl prirazen do skupinky samych biochemiku a farmaceutu (fakulta Arts and Sciences zahrnuje jak humanitni, tak i urcite vedecke obory), takze prochazka po budovach pro tyto predmety urcenych mi k nicemu moc nebyla. Aspon jsem si vyfotil pekne kostry dinosauru v budove geologie (ano, holt je to tady dobre vybaveno).

Je taky dulezite zminit cast obchuzky, kdy jsme dorazili do obrovske mistnosti plne ruznych obcanskych sdruzeni a univerzitnich klubu. Ano, podstatnou cast univerzitniho zivota na skolach severoamerickeho typu tvori sport (o tom priste) a prave studentske kluby, zahrnujici radu aktivit, ale take i studentske unie, ktere v pripade nejakeho problemu studenta (napriklad nekomunikace urciteho profesora) hned zasahnou. Tato unie je velmi silna a disponuje slusnym financnim zabezpecenim (pochazejicim nejspise ze skolneho, ktereho jsem byl nasetri usetren). Nektere stanky byly otravne (napriklad mi byla vnucena Bible, aspon mam cim topit – timto se omlouvam vsem, kteri potrebuji ke komunikaci s Bohem prostrednika. Ja s ni, holkou roztomilou, mluvim primo. A proc s Ni a ne s Nim? Je to jasne, prvni byla slepice a pak az vejce ;-)), nektere uchazejici (dostal jsem kucharku), nektere moc fajn, konkretne Women Center of U of S: davali pekne pohledy, buttony, nalepky (tu o rasismu) a lubrikovane i nelubrikovane kondomy ruznych barev (vzal jsem si zluty nebot „Zluta je barva nase!“. Jaroslav „Jestrab“ Foglar by na me byl hrdy.). Zaujalo me take srduzeni InterVision. Jedna se o krestanskou organizaci zajistujici jednou mesicne nejakou spolecenskou udalost – od obeda ci vecere az po sportovni seslost – pro mezinarodni studenty. Konkretne me zaujal zacatek jejich letaku: „Vybrali jsme si za cil pomahat ostatnim. Veskere nase sluzby jsou zdarma, nebot verime, ze my, Kanadane, mame povinnost pomahat tem mene stasnejsim ci movitejsim.“ Tohle je typicky kanadske a typicky neceske...

Jinak jsem opet cele odpoledne prochrnel a az vecer me zaklepanim probudil Skyler, kamarad Daniela (dvere do apartma se temer nikdy nezamikaji, jen ty od konkretnich pokoju, proto je naprosto normalni, ze prijdete do obyvaku a jsou tam naprosto cizi lide). Vyzval me na Ladies Night (snad to nemusim prekladat) do baru Double Deuce, ktery Shawn prekrtil na Double Douche (takova slovni hricka pro nas anglisty, vy ostatni sahnete po slovniku, tenhle mail pisu dve hodiny v kuse, takze veskere me prekladatelske schopnosti jsou ty tam.) Venku nas uvitala velmi dlouha fronta a bouncer – vyhazovac – ktery dovnitr pousti pouze pokud je v baru misto. Sice jsme dovnitr vpusteni byli, ale mista tam moc nebylo. U baru jsem cekali patnact minut, nez jsme byli obslouzeni (a obsluha na vine rozhodne nebyla), slecen tam sice byla rada, ale borcu jeste vice. Vzhledem k tomu, ze pivo stoji $3, je to opet ta pseudotretinka ani neni tocene (tocene jde sehnat, ale musi se clovek snazit), tak jsem presel radeji na panaky. Nicmene jsem jedno pivo, tentokrat Canadian, zkusil, a muzu rict, ze to je humus. Je to z prosa nebo z ceho a clovek po nem ma susaka hned, jak se napije. Takze se dvojita whisky s colou ukazala jako mnohem bezpecnejsi, a pro me i prekvapive velmi dobrou variantou. V baru se nicmene nic duleziteho nestalo (az na mensi eskapadu s panskymi tangy, na pozadani vysvetlim), „jen“ jsme si se Skylerem skvele popovidali a ja jsem se aspon neco dozvedel o Kanade (viz napriklad rozliseni obchodu s alkoholem).

Pak jsme se premistili do hospody kousek od tamtud (kousek = $6.50 taxikem), kde jsem mel tu „cest“ vyzkouset „pivo“ Strongbow. Dostal jsem zase nejakou podivnou miru (vypadalo to tak na 420ml) neceho, co vypadalo jak bile vino, chutnalo jak bile vino z jablek a stalo $7.70 – tedy nevermore! Opet se ukazala typicka kanadska zvedavost, kdy se Kanadane radi dozvi neco o okolnim svete a radi se seznamuji s novymi lidmi – byli jsme pozvani k vedlejsimu stolu jednim clovekem jen proto, ze se mnou byl v orientacni skupine, jinak jsme spolu do te doby neprohodili ani slovo. Podle jednoho meho kanadskeho kamarada je to proto, ze se ve skolach uci predevsim o Kanade samotne, o okolnim svete se toho tolik az moc nevi. Takto jsem si tedy i dalsi den popovidal s prodavacem bot (rekl mi, ze podle jedne televizni show je nejlepsi misto na „getting laid“ – tedy „zasunuti“ – zeme jako Rusko nebo prave Ceska republika...je to tak, damy? Jestli jo, tak jdu po priletu hrad Kanadana.) nebo dnes s pani z telefonicke spolecnosti (zanadavali jsme si na pocitace). A pak uz jen rozchod a cesta domu. Byla uz pomerne zima – tipl bych si tak 5-10 stupnu, ale ocividne to Kanadanum jako zima nepripada. Dokonce pry existuji lide, kteri jsou na zimu tak navykli, ze chodi v tricetistupnovych mrazech do prace v kratasech (samozrejme, ze do te prace nejspis jedou autem, ale i tak je to naprosto silene). No, po chvili jsem si i ja na to zvykl, ale takovy otuzilec ze me asi urcite nebude.

Den 5. – 3. zari

Dnes se opet nic velkeho nestalo – prosel jsem si knihovnu, setkal se s nekolika profesory (na Native Studies potrebuji vypis znamek z MU, ktery mi ale pani ze studijni proste elektronicky poskytnout nemohou, snad do nich hrom baci!) a vylekal se, ze mam nejak hodne predmetu. Mam jich 5 a vetsina ma 4, takze si asi jeden oddelam. Ted si rikate, ze to je nejak malo, ne? Ale problem je v tom, ze prumerny predmet zde ma 3 az 3 a pul hodiny a muze by rozlozen az do tri dnu, takze ve skole stravim casu prinejmensim stejne, jako na MU. Krome administrativnich zalezitosti, ktere musim resit trosku i dnes (a vubec se mi nechce), jsem byl na nakupech v Downtown (tedy centru mesta, hodlam si ho poradne projit v nedeli) v jednom z mallu, tedy obchodnich center (neco jak Olympia ci Vankovka) (koupil jsem si nejaky fusekle a dva pary bot) a pritom jsem si vsiml dvou veci: nefunkcni jizdni rad MHD a ohleduplnost ridicu.

Ad jedna) na zastavkach neco jako jizdni rad nehledejte – proste tam neni. Misto toho je tam cislo autobusu a kod zastavky. Podle kodu si musite najit v jizdnim radu, mezi jakymi zastavkami autobus jezdi, nebot v kapesnim jizdnim radu (ktery je formatu A3 a zvlast pro kazdou linku) jsou odjezdy pouze pro nekolik hlavnich zastavek. Navic autobusy casto na jednom z hlavnich uzlu stoji a cekaji na ostatni spoje (treba i deset minut) – jinymi slovy se maji Kanadane o MHD hodne co ucit. Stacilo by jednoduse poskladat jizdni rady tak, aby se autobusy vzajemne doplnovaly, a na zastavky zverejnit jednotlive odjezdy a hned by bylo lepe.

Ad 2) ohleduplnost ridicu je neuveritelna. To, ze jsou ridici absolutne tprelivy na prechodech (znacenych pouze pruhem a na nekterych mistech pouze znackou), by se dalo jeste prezit. Ale to, ze muzete ulici prejit prakticky na jakemkoliv miste a ridic vas VZDY pusti, to se mi jeste nestalo. V ulicich panuje takovy pocit bezpeci, o kterem si ceska mesta mohou nechat jen zdat – staci si vzpomenout na prechazeni prechodu u fildy v Brne, kde je clovek rad, ze ho nikdo nesrazil a kde kazdy jezdi jak hovado a hned mi prebehne husi kuze po zadech (jo, je to takovej rozdil!!!).

Taky jsem si koupil svou prvni ucebnici a uz chapu, proc na anglistice mame vse v elektronickem formatu. Vsechno je tak drahe! Pitomy sbornik povidek do jednoho predmetu (Canadian Fiction) stoji $45, pritom je to jen nekolik set stran vytisklych na tiskarne, ani to neni svazane! Ano, je to sice dvousemestralni predmet, ale stejne...A vzhledem k tomu, ze mame za rok precist kolem 12 az patnaci novel (cena kolem $10-15 pocitam), tak za to necham peknych par tisic. A uz jsem se zminil o tom, ze mistni dane se k nakupu pripocitaji az pri zaplaceni, tedy nejsou uvedeny v cene vyrobku? Dalsi matouci vec...

Vecer se opet projevil sok ze zmeny casoveho pasma (pocitam, ze bude jeste par dni trvat, nez se prizpusobim), takze jsem o ctvrt na 10 sel spat a usnul jsem velmi, velmi rychle. O mych problemech s aktivaci SIM karty a o vubec vypecenem systemu telefonovani, stejne jako o prubehu kovbojske party se doctete priste.

Mejte se skvele a at nam vite co...ano, at nam zdravi vydrzi hodne dlouho J

T.