8

Hola hola!

Tentokrat to bude nejspise bez dat, nejak se mi to vsechno v povanocnim nicnedelani rozmazava a sice bych se mohl mrknout na data fotek, ale to byste toho po me chteli moc :) (no, vlastne jsem se na ne nakonec dival. Toz snad to ocenite.)

Koncem listopadu jsme si s ostatnimi exchange studenty zasli do recke restaurace, myslim, ze se jmenovala Mykonos (pro ty z vas, kdo by si v ni chteli zaridit rezervaci, se to jiste bude hodit :)). Krome chutneho pokrmu jsme s Gudjonem hrali hru „Uhodni filosofa,“ která urcite vsechny milovniky moudrosti potesi. Uvedu jednoduchy priklad: první sklenicka vladne druhé a treti, druha hlida první a treti a treti pracuje pro první dve sklenicky. Kdo to je? Schvalne to zkuste uhodnout. Ale jak rikam, je to velmi jednoduche.
Jinak tento den byl vyznacny i tim, ze jsem v baru, kam jsme na jedno po veceri s par lidmi skocili, dostal ale neuveritelnou...nutnost jit na toaletu. Nastesti jsem vse ve zdravi prezil (Ale jen tak tak!) a mohu tedy pokracovat ve svých zapiscich. Ale teda decka, to vam povim, takova sracka, to jsem dlouho nemel.

2.12. byl koncert NIN, o tom se nicmene rozepisu v samostatnem mailu, to abych nenutil lidi cist to, co nechteji...(burani :D)

Nasledujici rano jsem mel svůj první test (ne zrovna stastna doba, ze, po koncertu). Vlastne druhy (ano, skacu dopredu a dozadu v case jak se mi zlibi, heh). Krome toho, ze zde každý při psani testu dostane zaznamovy arch, který musí poctive vyplnit (vypada to podobne jako TSPcka na MU), jsem u těchto dvou testu byl jednou „malickosti“ pomerne znacne sokovan. Radsi tu situaci popisu:
Byli jsme zrhuba v prostredku trihodinoveho testu, když se z niceho nic draha pani profesorka zvedla, omluvila se, ze musí na zachod a odesla z mistnosti. A vite co pak nasledovalo? Nic!!! Presne tak, nic! Normalne by na nasich skolach nastalo urychlene listovani zapisy z hodin a obcas by do toho někdo zasycel „nahod!“ Ale tady se proste nic nestalo! Ok, jedna hlava se zvedla a podivala se na zavirajici se dvere, ale to je vse! Predstavte si to, Oni (=Kanadani) u zkousek proste nepodvadi. A ne ze by nemohli, ale proste je to ani nenapadne! Jak si mohou dovolit nepodvadet u neceho, co muze rozhodnout jejich budouci zivoty?!? Nejsou nejak moc drzi, tihle Kanadani? A nejenze neopisuji, ale je normalni, ze se v hodinach za pritomnosti profesora mluvi. Takhle jsem se po odevzdani svého testu bavil při první zkousce s ještě pisici Samanthou Medvedi o nadchazejici kalbe a o tom, jestli nechce se mnou, Derekem Provazem (to je opravdove jmeno, Derek Rope! Husty pitcho!) a Erin zapit naší první zkousku. A profesorka si nas vubec nevsimala! No tohle, to je proste des, nepodvadet! Predstavte si to, tady jede každý za sebe a podle pravidel! Individuality a u nas? Pche, k tomu je ještě daleko. Dekomunizace je u nas vice nez nutna a to se tyka i lidoveho „ten umi to a ten zas tohle a vsichni dohromady udelame moc“ (nebo jak ta socialisticka sragora je, chudak Werich, jiste mu bylo při nataceni teto sceny vice nez nevolno).
Další věc co me trosku zarazila byla orientace testu. Místo typickeho biflovani informaci, jak je u nas zvykem, se zde klade duraz na schopnost propojit jednu informaci s druhou, i když třeba ne tak do hloubky. Vhled a rozhled jsou dve rozdilne věci a ja osobne uprednostnuji tu první (neboť vhled JE schopnost opravdu necemu porozumet a byt schopen tyto informace pouzit i v jinem kontextu, NE vedet kazdou malickost o spouste vecech, ale nebyt je schopen uchopit...nebo ne? Takze je to vlastne oboje? Hm, radsi nad tim nepremyslejte, holt jsem se chtel tvarit chytre.)

Patek toho tydne (tedy myslim 6.) jsme stravili s Gudjonem a Malin (Malinou, to je proste uzasne :)) plkanim, sledovanim The Crying Game (musel jsem si holt doplnit vzdelani) a v mem pripade i pojidanim svele (to je ta norska pochoutka, o které jsem psal). Tak jsem se dozvedel, ze Norove jsou fakt velky cunata (prej Malinina mamka je uplne nejhorsi, asi ji seznamim s tou mou, budou si rozumet) a taky ze Tri orisky pro popelku jsou v Norsku neuveritelne popularni, a to tak, ze bez teto pohadky Vanoce proste nejsou Vanoce. O tom se ostatne muzete presvedcit na teto strance facebooku: http://www.new.facebook.com/home.php#/pages/Tre-ntter-til-Askepott-Tri-orisky-pro-Popelku/49193556476 Je to norska stranka naší pohadky a ma skoro deset tisíc clenu. Slusny, ne?
Taky prisly první saskatoonske mrazy. -30 ve dne, -38 v noci. Pohoda, ne? Ještě, ze poradne nefouka, to by byl konec...Momentalne je krasnych -20, s vetrem asi -24, coz je opravdu teplo (Ne, vazne je!).

Vikendove sledovani Persepolis s nasimi iranskymi kamarady Afshinem a Mohammedem také prineslo mensi vhled do situace v soucasnem Iranu. Zeny jiz nedostavaji 50 ran bicem za nedostatecne zahalenou tvar, je to „jen“ napomenuti a v pripade neuposlechnuti pokuta ci vyslech na policejni stanici. A homosexualove? Ti se samozrejme popravuji, a to obesenim. A kolik? 90 rocne...Nevim, kde budu v budoucnosti chtit bydlet, ale rozhodne vim, kde bydlet chtit nebudu. A Iran figuruje na prednich mistech. Skoda, verim, ze je to krasna země...


Parba v Pat's se také ukazala byti zajimavou. Uz jen kvuli tomu, ze mi pripomnela jeden kanadsky jev (nastesti velmi ridky), o kterem jsem se zapomnel zminit. V tech „lepsich“ (rozumej lepe se tvaricich) barech je k videni nejhorsi zamestnani světa – pomocnik na zachode. Jeho pracovni naplni je stat cely vecer u umyvadel na zachodech, nakapat tekute mydlo na ruce umyvajicich se navstevniku baru a pote jim podat papirovy rucnik. Plus nabizi moznost koupeni vonavky ci kondomu. A to vse v Pat's ještě korunovano tim, ze umyvadla se zrcadly jsou sikovne umistena hned naproti pisoarum. Nikdy mi nebylo nikoho lito tolik, jak toho snedeho, postarsiho chlapika, co tuhle praci vykonaval. Brrr....
Jinak je Pat's trapnej bar, kde se hraje uchazejici az shitozni hudba a chodi do nej hip hoperi a fashion victims. Never more!

Panjabi Music Event – tedy tradicni indicka hudba – se stala neuveritelne skvelym predstavenim absurdniho humoru. Nevim, jak moc je tento zazitek prenositelny na papir, ale i tak se jej pokusim popsat. Když jsme před sedmou vecer (coz byl uvedeny zacatek vystoupeni) dorazili do prekvapive velikeho salu, tak me devcata (sel jsem s Janou, Kerstin a Mareike) upozornila, ze jsme jedini „white“ v celem sale. To je trosku prekvapilo a popravde musim priznat, ze i me. Ale rozhodne jsem tomuto detailu nehodlal venovat zadnou pozornost (coz se nakonec ukazalo jako spravne, holt mam vzdycky pravdu). V 8 to vypadalo, ze se jiz brzy zacne, a ja zacal konecne chapat indicke pojeti casu a to, proc Amitoz vari veceri kolem druhé v noci. Indove mají ten cas proste trosku posunuty, takze si ke vsemu muzete pricist tak 2-4 hodiny. No nic, zpet k predstaveni. Po 8 tedy ctyri roztomili klucici zazpivali kanadskou hymnu a udelali prostor uvadeci. První, co me zarazilo, bylo to, ze jsem mu nerozumel ani slovo. Az po chvili jsem desifroval, ze nemluvi anglicky se silnym indickym prizvukem, ale hindsky (coz samozrejme vysvetlovalo, proc jsme mu nerozumeli). Po chvili uvedl první ucinkujici (coz jsme poznali pouze podle intonace a jeho pazi ukazujici smerem k opone)...a nic. Po minute postavani za pultikem se pan uvadec rozhodl nakouknout za oponu a sicive se s nekym za oponou dorozumival. Nahle se ze zakulisi vynorili 4 vyse zminovani klucici a za doprovodu svých asi maminek se vydali pres podium hledat místo v hledisti. WTF? Nahle se opona roztahla a spustila první panjabi skladba a velevazenym panum s turbany a fusiskami to opravdu jelo jak po masle. Po teto skladbe jsme byli patricne naladeni na další, nicmene opet prisel pan uvadec a zacal něco povidat. Bohuzel jeho povidani trvalo asi tak ctvrt hodiny. Když uz to vypadalo, ze se zacne opet hrat, neboť se novy muzikanti rozhodli usadit na sva mista, resil se asi tak další ctvrt hodinu problem s mikrofony. Nejdriv byly moc hlasity, pak moc potichu, nejdriv moc blizko, posleze zas prilis daleko. Co me zarazilo při tomto mikrofonovem defile byli panove zvukari. Místo typickych dreadatych typku ci dlouhovlasych manicek totiž vsechno stelovali dva padesatnici v dobře padnoucich oblecich s vizazi pravniku ci lekaru (kterymi nejspise opravdu byli). Po uchazejicim vystoupeni, během ktereho se ze zakulisi vynorilo dalsich 6 lidi a proste si uprostred skladby odkracelo usadit se do hlediste, se opet nejakych deset minut uvadelo. Pak vystoupila pani zpevacka, která ocividne neumela text, neboť drzela v pacickach papirek, do ktereho neustale nahlizela. Po peti minutach jejiho zpevu, který mi prisel podivne repetitivni, se nahle hudba trosku zmenila a divaci zacali jasat a tleskat. V tu chvili mi doslo, ze to asi pani vzdycky zapominala, kterym radkem skoncila, tak skladbu zacala vždy zpivat od zacatku a tleskot si zaslouzila za jeji první dobelhani se (v jejim pripade dozpivani se) k refrenu. Bravo, bravissimo! Po tomto uspechu si jeden z pravniku/lekaru usmyslel, ze vystoupeni vytuni poradnym stroboskopem a zacal instalovat podivne osvetleni k podiu. Bohuzel místo na ucinkujici namiril osvetleni na nas, takze jsme nahle byli oslepeni cervenou, zelenou a modrou, pomalu se mihotajici a propletajici mezi sebou. To jeden z divaku nevydrzel a pristoupil ke svemu pravnikovi/lekari a ukazal mu, ze je lepsi oslepit muzikanty, neboť tech je prece jenom podstatne mene nez divaku. A to uz jsem nevydrzel a vybuchl jsem smichy tak, ze mi slzy pomalu tekly po tvari a malem jsem se udusil. Touto reakci jsem vhodne doplnil naší skupinku: zatimco ja jsem se smal, Kerstin (nebo je to Kirsten? Asi jo, kdo se ma v tech Austrianech vyznat, sakra) usnula, Jana byla nasrana a Mareike krasne zmatena. Nase rozhodnuti bylo jasne – utek domu. Skoda, docela jsem toho litoval. Absurdni komedie to byla vytecna.

No, jedeme dale.
Kanadani si pestuji klasy obili jako okrasny prvek před svým domkem (viz fotky). A vypada to prekvapive pekne!

Pak parba na Seageru a posleze v gay baru Diva's (coz mi pripomina, ze jsem v te olomoucke ještě nebyl). Jeden z nejlepsich baru, co jsem tady videl. V pohode muzika, dobry ceny, prijemna marka ze satny (kdyby tak byla lesbicka, o la la !). Akorat vyhazovac nosil takovej ten „ruskej“ kozesinovej cepec, Mohammed nevim proc dve hodiny tancil s jednim borcem a zda se mi, ze na me kdosi vrhal mlsny pohled, ale jinak v pohode. A je taky dost vtipny vlizt v peti muzich do taxiku a rict, ze chcete do gay baru :) Ale není to prece jenom jedno? Gay, transsexualni lesbicka nebo heterac, jsme vseci jedna rodina! Unite, jak stoji na plackach rozdavanych univerzitou...
Po Diva's jsem se vratil unaven, ale rozhodl jsem se od Daniela vyzebracit nejake to „zelene“ a stavit se za Shawnem. Chlapika jsem dlouho nevidel a dobře jsme si potlachali. Uz se tesim, az budu starej paprda a každý den budu sedet v parku na lavicce, plkat o nicem a hazet drobky holubum. Nekdy kolem ctvrte dorazila Laura a za chvili jsem se odebral na kute. Prece jenom, byla to asi jejich poslední noc – Laura se vraci do Britanie, neboť zde uspesne dokoncila studium, zatimco Shawn k tomu ještě nejaky ten patek ma...

No a pak potluck – opet se varilo, opet se jedlo. Někdo i opet pil, například Mareike se absolutne roztomile opila, byla jak kotatko (je vubec někdo, kdo nemá rad kocky) a s kapuckou pres hlavu vypadala trosicku jak Nastenka. Ano, kocka a ruska skoro-princezna, mel jsem hrisne myslenky. Bohuzel jiz zde dorazil jeji pritel informatik (smarja noho), se kterym pry nemá nic spolecneho. Tohle bude asi nejaka nemecka vlastnost, byt ve vztahu s s nekym, se kterym nemam nic spolecneho – Nora to se svým „Skopcakem“ taky tak ma. No jo, Nemci. Nejen ze nemaj smysl pro humor, ale ještě tohle...

Uprostred zkouskoveho velka parba v Louis' – poslední před velke casti exchange studentu domu (tedy tech, co zde byli pouze na jeden semestr). Samozrejme jsme si vsichni dali poradne do trumpety, a to vcetne me. Mezi mymi fotkami je z nejakeho nepochopitelneho (spis „nepochopitelneho“ ;)) duvodu fotka Norina zadecku a na nekterych fotkach delam ksichty – znameni opilosti. Taky jsem konecne potkal tu RA kocenu odvedle (sakra jak se jen jmenuje! Budu si muset vymyslet nejakou zaminku na navstevu), no ale hlavne jsme se vsichni bavili. A taky jsem na vlastni kuzi (spis rasy, viz dale) zazil saskatoonskou zimu. Uprostred cesty zpet na koleje me Suzanne s Anikou zastavily a poznamenaly, ze mam pekne rasy. Proc? Protože cele zmrzly! Ano, i takova je tady zima.

17. byl den louceni s Jonnym a Annikou. Bohuzel jsem dlouho nesetrval, neboť jsem se chtel poradne vychrapat na svůj ranni let do Vancouveru. Tak jsem se aspon od Joshe dozvedel, ze me rozlouceni s Annikou formou jemneho polibku na tvar (to zni strasne pekne, ne? Jemny polibek na tvar, citim se jako uplny Oldrich Novy :)) je velmi evropsky. No, však jsme Evropani, ne? Co tan javorosirupak cekal!


O mych postrezich z Vancouveru viz pristi mail (napisu jej během jednoho tydne, slibuji ;))!

Ciao!