NIN

Ok, tak recenze na koncert z Lights In The Sky Tour je tady.

Upustim od introductions a vrhnu se revnou k samotnymu koncertu.
No vlastne docela kecam, nebot musim zminit merchandising. Takhle predrazeny koncertni veci jsem snad nikde nevidel - tricka za 40-55CAD a mikina za 80-95CAD? To se snad Trent zblaznil. Jen pro informaci - letenka do Vancouveru ze Saskatoonu me stala 119 CAD plust tak dvacku CAD za palivo, tak si to muzete domyslet sami (teda zpatecni byla skoro i tak drazsi, ale i tak...). Navic treba tricka se na nin.com prodavaji za 20USD, coz vychazi na 30CAD, ktery bych za triko klidne dal (i kdyz to je na triko i tak hodne). Ale ctyricet? Rozhodl jsem se nebyt ten "cool" clovek s trickem z US tour, staci mi byt ten "cool" clovek, co neni nucen stadem k nakupovani.

Tolik tedy k merchu a ted uz samotny koncert.

Predskakovali The Bug, ktere jsem videl az asi tak od druhe poloviny. Hala se teprve zaplnovala, ale i tak byla reakce divaku slusna, i kdyz ne nejak moc vyrazna. Pro ty z vas co The Bug znaji musim poznamenat, ze nezpival muzsky, ale zensky MC. Zpivala dobre a, jak kdosi poznamenal, trosku nadrzene, coz mi rozhodne nevadilo. Celkove me na koncert naladili, holt maji vyborne "bum bum" beaty, ale na tak velky prostor se nehodili. Navic nebyli az tak nahlas a zvuk nebyl cisty, jak bych si pral. Ale ja jsem zas perfekcionista, ja zkritizuji vsechno (o cemz se presvedcite dale).

Po necele pul hodine cekani nastoupili NIN. Pro jednoduchou orientaci nejdrive playlist:

999,999

1,000,000
Letting You
Discipline
March of the Pigs
Head Down
The Frail
The Wretched
Closer
Gave Up

The Warning
The Great Destroyer

Ghosts 1
Ghosts 28*
Ghosts 19
Ghosts Piggy

The Greater Good

Wish
Terrible Lie
Survivalism
The Big Come Down**
Ghosts 31
Only
The Hand That Feeds
Head Like a Hole

Encore***:
Echoplex
Reptile
The Good Soldier
Hurt
In This Twilight

Poznamky - vychazim z oficialniho playlistu, ale skutecny byl pritom jiny.

* Bud se misto jednoho z Ghosts, asi 28, hral jiny (ted nevim, nemam u sebe album), nebo se hrali 28 i ten jiny. Nemuzu to presne rict, nebot dojmu z vecera je tolik, ze si tohle presne nepamatuji.

** The Big Come Down se nehral, misto toho, pokud si to dobre pamatuji, zaznel Pinion, ktery pak presel do Ghosts 31.

*** Pridavek nebyl zadny! Viz dale.

Hala ztmavla a spustila se 999,999.
Pak postupne zacali objevovat jednotlivi hraci a zacali hrat 1,000,000. Je to slusny zacatek koncertu podobny The Beginning of the End, ktery, coz jsem jeste necekal, predznamenal tempo celeho koncertu. Po peknem otviraku zacal Letting You, coz je pekna koncertni vypalovacka. Nicmene divactvo cekalo na nejakou znamejsi skladbu, takze mosh pit byl relativne neaktivni. Tesim se, az se tahle skladba zacne po nejakem tom dalsim albu znenadani objevovat uprostred playlistu, uvidite, ze se spusti opravdova smrst. Hlavne konec je povedeny, staronovy kytarista ukazuje, ze v nem prece neco jenom je. Ale k zhodnoceni stavajici sestavy se dostanu.
Pak nasledovala Discipline, ktera je, slusne receno, veru sukezni. Troufam se tvrdit, a ted me odpurci The Slip a "pravoverni" fanousci jiste ukamenuji, ze je prinejmensim stejne fuckable jako Closer. Mozna o trosku vic, nebot zatimco Closer je ocividne perverzni, Discipline jde na to tak nejak skryteji, nenapadneji, at uz textove ci hudebne. A skryte perverze je v jistem ohledu mnohem perverznejsi nez ta otevrena, coz je mi velmi, velmi sympaticke. Bohuzel jsem nemel zadnou slecnu, o kterou bych se mohl "otirat", takze zadne hlubsi dojmy ( ) nemohu popsat. Coz se neda rict o mych spolukoncertnicich, ktere bohuzel meli tu "cest" nejakeho toho otirace potkat. Dale se jeste tesim, az Discipline bude mit trosku lepsi vizualni efekty. Ne ze by ty stavajici nebyli vyborne (nad kapelou je 7 sad otocnych svetel, kazda sada ma tak 20 "zarovek", ktere se jako lidske oko otaci sem a tam a oproti normalnim svetlum netvori kuzely svetla), ale chtelo by to neco...specialniho. Ano, mam hrisnou naladu. Ale s tim se u NIN holt musi pocitat.

Pak konecne (alespon pro vetsinu publika) se zahrala nejaka "ta od podlahy", konkretne March of the Pigs. Standart.
Po ni Head Down, vyborna strednetempa az rychla skladba s menicim se tempem, podle me cerny kun budoucich koncertu, podobne treba jako The Big Come Down. Navic doplnena efektnim vizualnim doprovodem v duchu bookletu The Slip.

Pote The Frail a The Wretched, o nich se moc rozepisovat nebudu. Obe skladby proste funguji, navic se tady myslim jeste vali moje recenze z videnskeho koncertu pred rokem a pu, kde jsem se o tom rozepisoval dele.

Closer byl doplnen skvelou vizualizaci, kdy na retezovou obrazovku v pozadi byl promitan Trentuv oblicej u mikrofonu..

Closer byl taky tradicne prolozen The Only Time (je to ta spravna skladba? ted se mi ti nazvy nejak pletou...). Po nem Gave Up, kterou spolu s Wish nemusim nejak extra moc, ale nazivo funguje. Vizualizace typicka, tedy navzajem se bijici modre a cervene reflektory.

Zatim tedy relativne ocekavany prubeh, pak ale nastal sok. The Warning, skladba, kterou jsem rozhodne necekal. Ji predchazelo spusteni zadni obrazovky a la The Great Destroyer. Vizualizace podobna jak u Me, I'm Not, jen s tim rozdilem, ze "pruhy" na pozadi byly cervene a prechazeli pak do celobledemodre obrazovky. Nazivo je vyborna, takova hodne intimni, zaverecne kytarove solo taky nebylo spatne. Pote nasledoval The Great Destroyer, stejny jak v Praze, az na to, ze misto hlukoveho lomozu jak je na albu poslednich tak 20 sekund patrilo jemnemu poducavani rytmu skladby, coz se hodilo do pomalejsiho vyzneni celeho koncertu.

Rikam pomalejsiho? Ano, pak totiz nastala cast, ktera naznacila soucasne smerovani NIN. Ghosts.

spustily se vsechny tri "mrize" - jedna v popredi mirne nad kapelu, dalsi dve za kapelou uplne dolu. Na prvni bylo promitano nebe, zatimco na druhou a treti pisecne duny, takze vznikla dkonala iluze 3d obrazu. Ghosts 1 zacala, jemna skladba, kdy se novopeceny basak chytl kontrabasu, zatimce Trent obsluhoval klavesy a mikrofon; zbytek kapely nepritomen. Ja jsem velky fanousek Ghosts, takze jsem tuhle skladbu naprosto hltal, dokazi si ji predstavit i na zacatku celeho setu. Je etericka a spolu s projekci dokaze cloveka opravdu unest do jineho sveta.
Pak zacala Ghosts 28 (ted si nejsem jist, ale je to skladba, ve ktere hraje xylofon). Projekce se zmenila, scena vsak zustala. Na horni cast a nejzadnejsi byly promitany "zmutovane rakosy", zatimco prostredni zobrazovala mihotani na hladine vody, opet "zmutovane" (viz fotky). Skladba opet skvela, ale ocekaval jsme nejakou rychlejsi. Cely set to ocividne zpomalilo, coz pro me nebylo na skodu, ale hodne "obycejnych posluchacu" ztratilo trpelivost a sli se necim posilnit. Jinak kapela byla jiz cela a Josh Freese obsluhoval mini xylofon u svych bici; velky xylofon u Trenta zustal jeste nedotcen.
Pak byl cas na Ghosts 19. Predni mriz se spustila a byl na ni promitan "zmutovany" dest. Posleze se v nem udelala dira a byla videt cela kapela. Trent busil do xylofonu, ostatni kapela zas do svejch nastroju , kytarista solo zvladl dobre. Tady (a jeste u Ghosts 31) se ukazal pravy duch soucasnych NIN - mene rockovy, vice orientovany na rytmus ci presneji receno na beaty (podobne jako treba The Bug). At uz The Slip ci Ghosts, novi NIN jsou vic ne tanecnejsi, ale vic "electronica", clovek vnima rytmus podobne jako u pomalejsiho metalu (znate to sverepe mlaceni hlavou ne?), nicmene akceptujici hip-hopove pouzivani rukou (znate ty boreczky, co tak mavaj vztycenou rukou, ale nacci to nejsou, ne?). Zvlast u Ghosts 31 to bylo nejznatelnejsi. Ano, skladba ma jasny metalovy zaklad, ale hlavni zvuk zde tvori beat. A ten je vyborny, vsklutku. Ale zpet k "Devatenactce". Na zivo super, beatova, paradni. Na misto v playlistu se fakt hodila, hodne ozivila a naladila, pritom ne nijak okate.

Pak NIN spustili Ghosts Piggy, tedy Piggy zacatou nejakou skladbou z Ghosts (tedy asi odtud prameni muj pocit, ze hrali jedny Ghosts navic, zjistim konkretni skladbu jak jen to bude mozne). Vizualizace podobna Me, I'm Not jen s tim rozdilem, ze mriz byla stale v popredi, tedy pred kapelou. Piggy mam rad, ale nijak ji nezeru. O to vice jsem byl tedy prekvapen, kdyz se jednalo o jeden z vrcholu koncertu. Ne ze by koncert byl spatny, prave naopak. To jen Josh Freese svym uzasnym a dlouhym solem skladbu vysperkoval k dokonalosti. Odchazet se ma ve velkem stylu a Freese tomu rozhodne dostal.
Po prekvapive vybornem Piggy, kdy jsem ocekaval zas nejakou tu "tancovacku", nastal dalsi sok. The Greater Good. Opet necekana skladba podtrhujici naladu celeho tour - elektronicke, temnejsi, melancholictejsi a i tajemnejsi. Vysledny dojem doplnen vybornou vizualni prezentaci, kdy cela predni byla pokryta modrym "necym", mezi kterym postupne vynikal oblicej zpivajiciho Trenta. Tedy vyborne, prekvapive intimni a takove "klubove", ve velkych sportovnich halach asi plne nedocenitelne.
Pak prisel pan se svetelnym "zmizikem" a postupne vyzmizikoval vsechnu modr z mrize. Ta se pak vyzdvehla nahoru, prostredni zustala v prostredni vysce a ta zadni v nejnizsi - prostor pro Wish. Karminove ruda se k teto skladbe vyborne hodi, jedna z nejlepsich vizualizaci vecera.
Pote Terrible Lie - jedna z mych nejoblibenejsich. Viz recenze z Vidne.
Survivalism byl doplnen o vybornou vizualizaci ve stylu samotneho videoklipu, kdy ruzne rozmistene kamery snimaly cleny NIN na obrazovky v pozadi, uprostred obrazovka s napisem Censored - For Your Protection. Opet vyborna vizualizace a skvela skladba, i kdyz zrovna nemela takovou stavu jako treba v Bratislave ci Praze. Hrala se standartni koncertni verze, tedy ta s prodlouzenym koncem.

Ghosts 31 - jedna z nejlepsich "ducharin" a jedna z nej skladeb koncertu. Pred kapelu se spustila predni mriz, na ni projekce modreho koure, vzadu take modra projekce. Silne metalova a pritom v podstate beatova skladba, tady jsem se uz neudrzel a tancil jsem ve svem paricim ctverci s neviditelnou kytarou v ruce. A paril jsem fakt dobre
Pak nasledovala Only. Stejne vyborna jak v Praze, jen s tim rozdilem, ze vizualizace byla jeste lepsi. Celou predni obrazovku pokryl opet sedobily sum, ale Trent nehral na kytaru, takze mohl volne pobihat za mrizi. Kdykoliv zamaval rukou smerem k obrazovce, sum se protrhl, takze kdyz mavl od jednoho konce ke druhemu, trhlina poslusne nasledovala jeho ruku a projela take od zacatku mrize az k jejimu konci. Slovy nepopsatelne, to se musi videt.
Pak uz The Hand That Feeds, doplnena nezvyklym kytarovym intrem, nasledovana Head Like a Hole. A pote jen tma a obri logo NIN, pro zmenu cervene.

Pote jsme se dozvedeli, ze se melo hrat dalsich pet skladeb, nicmene na ne z nejakeho duvodu nedoslo. Zvazuji dve varianty - unava kapely ci omezeni majitelu a osobne se priklanim k druhe variante, nebot se behem jedne z poslednich skladeb k Trentovi naklonil nejaky cip a neco mu suskal do ucha...
I tak byla delka koncertu vyborna - neco pres 100 minut - ale koncert by asi vyznel trosku jinak. Nezaziti Echoplex, Reptile a In This Twilight hodne mrzi.
Koncert byl rozhodne skvely, a to i pres nulovou komunikaci kapely. Prekvapive pomaly a zadumany, velmi prekvapivy vyber skladeb. Skoda jen toho pridavku a chybejici The Big Come Down, chtel bych videt koncert, ktery obe veci zahrnoval. To by pak byl jiste nejlepsi predstavitelny koncert NIN.

Nej skladby - Discipline, Terrible Lie,Piggy, Ghosts 31
Nej vizualizace - Closer, Ghosts 1, The Greater Good, Wish, Only.

Nova sestava je jiste kvalitni, ale neprijde mi tak sehrana a navzajem se doplnujici jak ta minula, tedy ta s Twiggym a Aaronem. Novy basak je sice nevyrazny, ale rozhodne schopny, coz nevadi. Horsi je to s kytaristou. Je sice schopny hrac a ma skvely paco, ale na Aarona proste nema, at uz prezentaci ci samotnou hrou.

Po samotnem koncertu jsem, notne vycerpan, ulehl s naprostou spokojenosti a nemel jsem absolutne zadne starosti ohledne dnesniho exam. A opravnene, podle me dopadne dobre.