4

Hola hej!
zdravím tam do Central Europe. Ale nejen tam, ale taky i jednu bloncku ve Slovinsku a další různě zatoulané lidi...Enjoy!

8.září
Ve snaze najít nejbližší Co-op (supermarket), Value Village (obchod s levným oblečením) a liquor store (nemusím snad překládat) jsem se po napsání třetího mailu vydal na 14th Street. Stejně jako v USA i v Kanadě mají názvy ulic buď přídomek Street nebo Avenue, to podle toho, jestli jsou orientováný od západu k východu (Street) nebo od severu k jihu (Ave.). A můžu vám říct, že se to často i hodí, stačí totiž vidět název ulice a aspoň víte, jakým směrem se máte vydat. Toto značení jsem náležitě ocenil právě na mé „obchůzce“, neboť jsem se naprosto ztratil a místo k obchodům jsem došel k řece. Po zpětné konzultaci na google.maps jsem zjistil, že jsem sice šel dobře, ale starý (ne)dobrý google holt dovoluje snad každému označit cokoliv jakkoliv. Takže Co-op, který tam podle mapy je, není velký supermarket, jak jsem se domníval, ale nějaká asociace vozíčkářů, kterou jsem samozřejmě přehlédl. Někdy kolem večerních hodin jsem vytuhl a spal jsem a spal...

9. září
Teď už jsem OPRAVDU našel na mapě ten pravý Value Village a po škole – která byla úmorná, neboť předmět NS263 (Aboriginal People and Canadian Politics) se učí od 8:30 do 11:20... Sice jsem byl značně vyhládlý – a sedmidolarová pseudobageta to moc nenapravila – ale i tak jsem se vydal za vytouženým cílem = nakupováním. Po prvotním šoku z cesty – jeli jsme přes industriální zónu, a to vskutku velikou – a počáteční nesmělostí při vystupování – na žlutý provázek jsem si ještě moc nezvykl – jsem do svého cíle dorazil a opravdu se to vyplatilo. Mikina na sport, skvělé černé gatě a ultra super retro hnědočerná lehká bunda (zdravím Aneťáka a její „Baki, poď mrdat!“) + 1984 od Orwella a The Magus od Fowlese (zdravím všechny úspěšné absolventy kurzu Moderni britská literatura Ms. Frankové) za 20 (slovy „dvacet“) dolarů! Tož dobře to čistí! V obchodě jsem si také všiml několika mennonitů. To je taková kanadská odboba amishů (takoví ti lidé s plnovousy co jezdí na koňském povozu), takže všechny paní nosily sukni až k zemi, šátek přes hlavu, brýle (to víte, svíčky) a nevím proč i břicho jak pro Otesánka. Pro doplnění pár odkazů: http://farm1.static.flickr.com/15/21572146_8c9ba60d6d.jpg?v=0 či http://forums.mvgroup.org/release.images/jvt40/farmwork.jpg . Nechci nikoho odsuzovat, ale tento kult (ano, je to kult) je velmi, velmi směšný. Před realitou se neutíká, děvčata (a chlapci).
Večer se nesl ve znamení návštěvy Louis', hospody na campusu. Po menších problémech s mými doklady – ISIC je tady relativně zbytečný – jsme se dostali dovnitř. Teda, to pivo, to vám je, chlapci (a děvčata, ať žije Igor Tříska!), děs. Chuťově to nebylo hrozné, ale deset dolarů za jeden pitcher – džbánek – který má tak 1,25 litrů (víc ne a to už možná přeháním)...Naštěstí jsou Kanaďané a Kanaďanky sorta vynalézavá, takže jsme po hraní jisté drinking game docela „ušetřili“ ;-) . Už se těším, až si zahraji i s vámi tam v tom mírném klimatu! Po několika hodinách jsme se, příjemně společensky unaveni, odebrali na kutě. Samozřejmě každý na své kutě (jakého rodu je vlastně kutě? To kutě? Ta kutě? Ty kotě!) :)

10. září + 11. září
Nic zvláštního se nedělo – jen jsem měl problém s účtem, naštěstí se Záhada chybějících peněz rychle vyřešila (bylo to vskutku elementární, drahý Watsone). Trošku jsem si zanadával na systém MHD – autobus jede jednou za půl hodiny, takže se všude dostanete p-po.....m-m-m-ma....l-l-ůůůůůů. Ale zase to bylo docela příjemné jen tak si sedět na lavičce, slunit se a poslouchat do toho PJ Harvey (This is love I'm feelin')... Ad busy – nastupuje se předními dveřmi a buď se k bus driverovi (ach, rodově neutrální slova mají své kouzlo) dají peníze či kupóny do takové kasičky, nebo mu/jí ukážete Student ID s přelepkou na dopravu zdarma. On/ona se na vás usměje a jdete si sednout. Připomíná mi to mé pravidelné cestování na vesnici, akorát bez těch úsměvů.
Taky jsem si všiml zajímavých sandalobot (spodek sandále, vršek bota), které si brzo koupím a pak se jimi po mém příletu můžete i kochat (ale nešahat!). Možná to zní trochu jako kočkopes (prasopes, pudlovepř, kozokur či mastodon na můřích nohách, říkejte tomu, jak chcete), ale jsou fakt dobré. Jo a taky jsem si koupil nějaké ty hadříky, ale o tom se tady nebudu rozepisovat (Tak proč to vlastně zmiňuji?! Teď jsem si vzpomněl na špendlíkovou nástěnku v učebně ARTS 210, na které je lihovkou napsáno „Na tuto tabuli se nesmí psát.“ Geniální a přitom jednoduché).
Taky by stálo zmínit moji evening class, tedy večerní hodinu. Mám ji ve středu, začíná v 19:00 a končí v 21:50. Takže pokud budete někdo vstávat kolem šesté hodiny ranní (Kooki, sem se mi dívej!), tak si na mě vzpomeňte. Tou dobou totiž budu na cestě do apartment...

12. září
Po škole a dalších peripetiích jsme se večer my, exchange studenti (minus německá část), vydali k Mario's. Italská restaurace překvapila příjemným prostředím, kvalitním personálem (normálně když chcete navíc sýr, tak za vámi přiskotačí slečna s takovým strojkem, ze kterého strouhá sýr! Připadal jsem si jak buran, kterej, protože nikdy neviděl výtah, se musí projet nahoru a dolů aspoň pětkrát.) a nelíbivým Budweiserem (tzv. „Bud“) za 5 doláčů. Asi si udělám tunel do olomoucké Ponorky nebo jinak asi zhebnu, velebnosti.
Vzhledem k tomu, že německá část exchange studentů s námi nebyla (pak jsem se dozvěděl, že byli pozváni na grilování k jednomu německému profesorovi, holt jsme pro ně plebs :)), jsem se aspoň mohl seznámit s dalšími lidmi. Kromě mě a Jany žádný zástupce slovanského jazyka přítomen nebyl, neboť zbytek byl tvořen výhradně Finy, Švédy a Nory (a jedním již skoro kanaďanem Gokulem původem odněkud z Tichomoří či co). Díky Norovi Gudjonovi (nad tim „o“ má být taková ta rovná čárka, ale hledejte to v Open Officech) znám již druhého člověka, který studujie filosofii a chce se stát policistou (jo, ségra blonďatá, s tebou mluvím). Svět snad získá dalšího uvědomělého Strážce (vesmíru?), Platón by měl radost. I když Gudjon se asi nebude chtít o svou Malinu (ano, to je vskutku norské ženské jméno! Celým je to Malin Anitadatter Karlstad) chtít dělit tak, jak pan Pé pro Strážce zamýšlel.
Po Mario's se část skupiny (včetně mě) odtrhla s tím, že už pokračovat nebudou. Vzhledem k tomu, že jsem si do krabičky vzla zbytek „pasta“ (zbytek je nepřesné, porce to byla naprosto dostačující na oběd další den), tak jsem nijak moc pařit nechtěl. Možná by to byla dobrá známka punku pařit se špagetami v ruce (a posléze třeba i na hlavě a za trikem), ale punk je přeci jinde...teda aspoň lidi to říkaj. Nicméně jsem tak brzo na kutě přeci jenom nešel. Nakonec jsme Shawnem a jedním klučinou jen tak zevlili a bavili se o prostituci, AIDS a dalších příjemných věcech. A taky jsem pochopil, proč je tady voda v koupelnách tak horká (na požádání opět vysvětlím) (na tanga se mě kromě Michala nikdo nezeptal! Že vy to nečtete!).

13. září
Špatný den v Kanadě je asi 13. sobota, neboť tento den byl fakt mizerný. Vstal jsem o půl jedné, oběd ve čtyři, večeře o půl desáte, prostě troska. Aspoň jsem měl čas nafotit, jak to u nás vlastně vypadá, tak se pak můžete aspoň mrknout na fotky. A můžu vám říct, že v kanadských záchodech je strašně hodně vody, ale fakt! Shodli jsme se na tom s Gudjonem i Malinou (Jahodu jsem nepotkal. Ani jahodu na jahodu (za tento interní vtip jen a pouze pro dzj a Kookiho se omlouvám.)), takže nejsem jediný, kdo si to myslí :)

14. září
Podruhé jsem si zahrál squash, jen abych zjistil, že ten padouch Daniel to i přes svá slova „já to neumím“ umí rozhodně líp než já. Sice jsem byl po zápase relativně mrtvolný, ale i tak jsem zvládl se stavit na pokoj 401 za grupou lidí (ne, žížal, blbe). Večer to byl mile poklidný, panoval mezinárodní klid a mír. Všichni, nehledě na původ či rasu, vyznání nebo jazyko, jsme boží tvorové a jako takoví bychom se tak i měli chovat. Což se nám v tento den opravdu povedlo. A když Kanaďané dokážou být vstřícní k absolutně komukoliv (viz. předchozí dopisy), tak to jistě dokážeme i my, co děláme pivo ze chmelu. Nebo ne?

15. září
Konečně jsem viděl něco z města, a to jen díky sličné Katherine Schwetz (takže Katka Šveců, má ukrajinské předky, ale tohle je prostě Kanada). Tak jsme šli od kampusu ke mně na pokoj a tam... Ano, tam jsem si sundal batoh, ve kterém jsem měl svých 8 čerstvých úlovků z řad učebnicových, vzal peněženku do Alpine Pro tašky a šli jmse s Katkou na „sightseeing“. Nebo jste copak čekali nějaké muchlování?
Poprvé jsem se dostal na Broadway, ulici pro „Arts“ lidi – spousta (prý) skvělých hospod, klubů, ale taky i kino hrající nezávislé filmy, nejlepší Vinyl (vyslovuj „vajnl“) Store v Saskatoonu (jj, LPčka v Americe frčí. Asi si jich taky pár koupím), fajn obchod s piercingem, tetováním a mj. I červenou palestinou (ta je v ČR poměrně těžko sehnatelná) a pěkný bookstore s mírně excentrickým prodavačem. Příští týden mají na Broadway být nějaké lokální kapelky, už se nemůžu dočkat! Taky jsme se prošli bohatou čtvrtí města (viz. fotky, škoda, že jsem ten největší dům nevyfotil. To není dům, ale palác!) i kolem řeky Saskatchewan, což doprovázel všudypřítomný dialog (jejíž, ty nemůžeš říct prostě, že jste u toho kecali, že? Ty musíš říct „dialog“, snobe. Ještě si nasaď čapku a zapal fajfku, explicitní narativito.) Tak jsem se dozvěděl něco o Kanadě (v javorzemi existují prakticky tři odlišné kultury – quebecká, First Nations a „zbytek“ Kanady, teda anglo-americká), stejně jak jsem využil možnosti k poučování (to dělám rád) o historii naší matičky. Ještě za zmínku stojí Katčino tetování „fiction“ („fikce“, rozumíte mi? Myslím si, že jen jeden či dva lidé naplno ocení tohle tetování), které je prostě geniální. Vážně uvažuji o „Non-fiction“, vždyť přece nejsem imaginární, ale skutečný (doplňte si podmět podle své vůle)!

16. září
Tento den byl důležitý kvůli třem věcem: koupě lístku na koncert Bad Religion v pátek (a to koupě přímo ve škole!!!), druhý squash s Danielem (zase jsem dostal výprask, ale zlepšuji se), první laundry (sušičky jsem se zprvu bál, ale neukousla mi ani jeden prst, je to v suchu (doslova :)) a opětovné navštívení Louis' (tentokrát s občankou, ne ISICem). Pak jsme skončili seancí u vodní dýmky u Laurenta na pokoji a kolem druhé to rozpustili. Sice jsem měl dělat nějaké ty readingy, ale řekl jsem si „monkey shit“ a bylo rozhodnuto.
S Laurou jsme se domluvili, že ona přijede na prázdniny do ČR a já do Skotska, s Brendonem jdeme i s Kirsten na koncert Nine Inch Nails 1.12. (vtipně mám dva dny potom zkoušky), užili jsme si Shawnova telefonování pro pizzu („A jak se máte vy? Máte hodně práce? Já jsem teď opilý...Au“ *zakopne o patník*) a dalších věcí...

Sice je to trošku kratší než dva první maily, ale řekl bych, že i tak je čtení dost. O automobilových honičkách příště. Jen nápověda – souvisí to s Platónovým Symposiem. Nevěříte :) ?

Mějte se skvěle!

A víte co...
Ano, to :)

T.