První hoře

Znáte je někdo? Ne? Chyba, měli byste. Neznám žádnou kapelu, která by navazovala na klasický český underground a zároveň zněla moderně. A naživo jsou, panáčkové a panáčky (Uh..Paničky? To ne..Existuje nějaký feminimní ekvivalent od slova "panáčkové"? Že by ženičky?), naprosto odzbrojující. Žádná jiná kapela, kterou znám, nemá během svýho koncertu na jevišti klauna (člena kapely!!) a rekvizity jako např. deštník či nafukovací delfín :)

Hudba je život
a život je hudba
šílená a temná.

Hudba je život
a život je hudba
kouzelná a krásná.

Kouzelná!
A krásná!

PF 2008

Pěkný vstup do nového roku vám přeje Pipin a moje ruka :)

Do Not Look Back

Dík, Ivy. Nebudu.

(Nejen) pro Keke Vol. 2

Tak tady je ten můj pseudodárek. Snad se ti bude líbit. Já věřím, že pokud mu dáš čas, tak ano.

A určitě se koukni i na tyhle videa:

1 (RIP Paskvil, ale radši si ty titulky moc nečti, jsou totiž naprosto děsný :-))

2 (Harsh Stone White live)

3 (Killing Game)

Grrr

Taky jste na Baby Jesus dostali sluchátka a hned se vám rozlomily?

Sobotní večer (triviální nadpis, já vím, ale co čekáte, když je půl druhé ráno?)

Ten jsem se rozhodl strávit navštívením akce Slovanského gymnázia, tzv. Slovanského večírku. Těšil jsem se na spoustu známých tváří, zábavu, tanec (to je mi ale klišovitá věta :-))...ale pěkně jsem se přepočítal.

Účast z naší třídy byla velmi malá - se mnou čtyři lidi - a známých bylo taky pomálu. DJ Bekendy se neukázal býti zrovna vkusným co se výběru hudby týče, takže mimo největší komerční srágory (které jsem poznal jen díky nadšenému jásotu náctiletých) hráli třeba i Turbo. Jediné, co mou náladu trochu pozvedlo, bylo zahrání Hurikána od Mistra, který se pustil na naše (mé, Tomovo a Vojtovo) přání (s tím, že si "naň ho zabékáme!") . Nicméně se hrál až o dvě hodiny později, než jsme chtěli, což jsme samozřejmně nečekali. Takže jsme akorát slyšeli závěrečný refrén začínající nesmrtelným "Kola se kroutí dál..." (přičemž všichni víme, že kola se nekroutí, nýbrž točí ;-)). Takže z mých přání toho moc nezbylo.

Ale za to jsem zažil spoustu jiných věcí:
- neschopné brigádníky v šatně (když jsou tam dva a práci dělá jen jeden a to navíc tak, že neví, co jak očísloval...no comment)
- bílé víno za čtyřicet (pivo nada)
- větší množství opilých dětí (ano, dětí, možná, že někteří mají v občance číslovku 18, nicméně se na to vůbec nechovali)
- souložící páry v horních patrech Národního domu (snažil jsem se přemýšlet, jestli nemohli dělat něco jiného...ale co by to tak mohlo být, když je slečna předkloněná a mladík za jejími zády provádí u jejího zadku jakési pánevní pohyby. Že by slečně zaskočilo a on jí pomáhal s rybí kostí uvíznutou v krku? Ne, Vánoce ještě nebyly.)
- skupinku retardovaných jedinců, které nebaví nic jiného, než vrážet do VŠECH lidí na parketu, chovat se jak idioti (i když oni vlastně idioti jsou, takže jak jinak by se měli chovat?) a případného protestujícího (mě) začít mlátit. Navíc byly tak ubozí, že jich bylo pět, pořádnou ránu dát neuměli, divili se, že je hned securiťáci vyhodili (je to fajn, když má člověk kamaráda pořadatele), čekali hodinu a půl na mě a mého kamaráda a když jsme nešli, tak si "jen tak" zmlátili nějakýho úplně cizího kluka. Škoda, že je dorazivší měšťáci nezastihli...
- krev na schodech (ad předchozí bod, chudák kluk...)
- a hlavně: přetrhly se mi moje oblíbené korále na krk!!! Za tohle jsem měl ty š.o/u.ldy chuť zardousit... :D

Ale i tak ten večer stál za to. Nejen, že byl plný zajímavých zážitků, ale příchod domů byla tak příjemná událost...to jsem dlouho nezažil. Po té, co jsem dorazil, tak jsem musel asi tak 5 minut hledat Pipina, protože on nebyl nikde k nalezení. Pak jsem mého malého cestovatele objevil v mikině přehozené přes židli, kam jsem vůbec netušil, že se může dostat. To se člověk pak ani nemůže zlobit kvůli počůrané myši a klávesnici, když je jeho malý synátor takový artista :-)

No nic, dobrou noc, jdeme s mým horolezčetem spát. Dobrou noc.

(Nejen) pro Keke

Front 242 (kapela, která v podstatě vytvořila EBM) - Headhunter (má už 20 let!!!)

...a ještě jedna omlazená klasika: ***

Inspirace

Co (nejen) poslední dobou poslouchám:

The Austerity Program

-nová věc na Hydra Head records...a příjemné překvapení. Moc pěkný elektro/punk/core

Torche

-to je snad už klasika :)

Young Widows

-můj nový objev, velmi zajímavá kapelka, kombinující to nej z HC, indie a bůhví čeho ještě.

Plateau

-skvělá elektronická záležitost z dílny Cevina Keye (jinak ze Skinny Puppy, dále třeba Download, The Tear Garden a svý sólovky) a Phila Westerna (spolupracovník SP). Jejich první album "Music for Grass Bars" zní jak Aphex Twin v období Classics + notná dávka hulení...doporučuji!

Children of Men

Tak...

O filmu Requiem for a Dream asi nemusím moc mluvit. Skvělý film, na který se ale jen tak nepodíváte. Každopádně je to snímek, který vás chytí a nepustí, film, co se vám opravdu vryje pod kůži.

Neveděl jsem, že jeho "nástupce" shlédnu zrovna dnes. Jde o film Children of Men.
(Wiki)

Nechce se mi shrnovat příběh, proč taky, když ho máte hezky napsaný na IMDB a Wiki (a navíc mi to vůbec nešlo). Navíc "příběh" nerovná se "o čem ten film je", že? (to by mohla paní Žádníková konečně pochopit)

Tak si ho sežeňte, stojí to za to. Vážně. Post-apokalyptická scifárna se jen tak nevidí a skvělý film také ne. Children of Men je obojí.

Jdu spát, dobrou noc.

(Jo a je tam spousta scén točených jedním záběrem (tedy ne úplně jedním, ale...jednoduše jedním:-)) a nejdelší má 454 sekund. A ne ne ne, žádná statická srandička, právě naopak. Už jen kvůli tomu to stojí za vidění.)

(A oproti Requiemu se na to podíváte i častěji. Já teda určitě.)

The Perry Bible Fellowship

Znáte tenhle výborný webcomic? Ne? Chyba!

Turkish Star Wars

Tohle je prostě neuvěřitelné...nemám slov. Radši se na to podívejte sami:



Nejlépe to shrnul user jménem Fortey: "That was amazing. I haven't seen so many decapitations or trampoline jumps in my life."

:D

(Pro Keke - je to ještě šílenější než "Hovno" :-))

...ještě jednou

Přátelství je hřejivý rozhovor za chladného zimního dne.

autor neznámý

Nejdůležitějším úkolem přítele je, aby ti byl nablízku, když se mýlíš. Když máš pravdu, jsou ve tvé blízkosti skoro všichni.

Mark Twain

Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.

Menandros

Všechno nejlepší k tvým čtyřiadvacátým narozeninám, Sestřičko moje :-).

Grrrrr

Taky vás někdy něco strašně sere?

Mě ano. V poslední době to jsou nezodpovědní lidé. Lidi, co nemaj ani špetku slušnosti, aby se omluvili. A pak to za ně odskáčou lidi, které ja miluji.

Takoví by si zasloužili pár facek!
*PLESK*

A když se v tomto rozpoložení procházím ulicemi města, mám sto chutí to tady celé rozmlátit. Všechen ten falešný lesk a neupřímné úsměvy, které pod sebou skrývají hnus a sračky prolezlé červy skrz nasrkz...A do toho Human Disease od Skinny Puppy. Už aby se ty světové oceány zvedly, aby všechno tohle spláchly do moře.

Ale naštěstí existují věci, které mě dokážou rozesmát. Třeba taková kapelka Qrdlajs. Už jen ten jejich obal alba je geniální (v tomto případě asi i genitální :-)):

Nebo třeba naprosto maniakální video s názvem Hovno:



Ještě že takoví magoři existují, aby se magoři jako já mohli zasmát :-)

Moje miminko

Seznamte se s mým miminkem. Je to pár týdnů starý kluk perlové barvy a váží 40 gramů. Prozatím se jmenuje Pipin, ale to se asi brzo změní, jen mu musí taťka přijít na nějaké pěkné jméno. Na fotkách pózuje se svou sestřičkou Penelopkou :-).

Hudba ve 21. století

Jsou Radiohead opravdovými průkopníky v distribuci hudby nebo to jsou jen loutky hudebního průmyslu a opravdovou revoluci přichystá Saul Williams ve spolupráci s Trentem Reznorem?

Odpověď je zde.

*

.
.
.
.
.
.
.
Sakra, ať už je neděle :) !

proč mám rád...Revolting Cocks

Kapelka Revolting Cocks má svá nejlepší léta dávno za sebou. Album, které vydali jako první po třináctileté pauze, Cocked and Loaded z roku 2004, za moc nestálo. Rozhodně ne ve srovnání s předchozími alby téhle legendární industriální šílenosti. Jak rád bych se chtěl vrátit na konec 80. let, kdy kapely jako Skinny Puppy, Ministry, Front 242 nebo právě Revolting Cocks ještě ani nebyly na vrcholu své kariéry a teprve svůj kult budovaly! Být tak při tom! Stačí se podívat na první živák Ministry a odpověď je jasná: tohle bylo hudební období, které se asi už nezopakuje. Snad všechny kapely se navzájem znaly a ovlivňovaly a to tak, že často díky spolupráci členů kapely X a Y vznikla kapela Z. A takhle vznikly i RevCo.

Základní line-up tvoří Al Jourgenson z Ministry spolu s Lucem van Ackerem (Front 242) a Chrisem Connellym (The Damage Manual, PTP, ...), tedy samá velká jména EBM/industriální scény. A taky že výsledek stál za to. Vydali několik alb a singlů, za zmínku určitě stojí alba Linger Ficken' Good a starší Beers, Steers & Queers. A tím druhým jmenovaným se budu zabývat podrobněji.

Už titulní skladba, Beers, Steers & Queers (tedy Piva, volové a teplouši :-)) dává tušit, že se bude dít něco nevídaného. A taky že bude! Skladba začíná (fiktivním?) telefonátem chlápka s ženštinou, kteří se domnívají, že Revolting Cocks je nějaký pánský striptýz. Víc se mílit nemohli. A pak to začne. Rozjede se automatická mašina bicích, místo basy pořádnej breakbeatovej lomoz a do toho samply vyřvávajících kovbojů, občas hrábnutí do kytarovejch strun. Pak začne Connely zpívat, nebo spíš rapovat (samozřejmě přes nějakej ujetej efekt). A servítky si rozhodně nebere. Jeho obraz Texasu je velmi odpudivý a obávám se, že i pravdivý. Pak začne další skladba (Let's Get) Physical, což je cover songu od Olivie-Newton Johnové (ano, Travoltovi Olivie :-)). A je to pěkná čuňačinka, co taky ale čekat od kapely, která se jmenuje "Odporní čuráci", že :-D?

Tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tak aspoň ve zkratce: In The Neck s moc pěkným klávesovým refrénem, třináctiminutová Get Down se svým sedmiminutovým psychedelickým sólem, hitovky Stainless Steel Providers (nikdy bych neřek, že odříkat šeptem slova "Poskytovatelé nerezavé oceli" může znít výhružně. A světe div se, zní!) a Something Wonderful, obě s hypnoticky monotónní basou Paula Barkera a obě plné samplů - SSP se zvuky sirén a tůrované motorky, SW má zase samply z Vesmírné odysey 2010 (tedy druhý díl, to pro rejpaly :-)) a nějaký pořvávající nácky...

Co o RevCo ještě říct? Tak třeba, že Physical museli hodně změnit, protože jinak by na nich Olivie vysoudila x milionů (který samozřejmě neměli)? Nebo že některých dogmatickým, fundamentálním zaslepencům tak vadili, že jim pomocí neudělení víz do Británie chtěli zabránit v činnosti?

Je toho hodně. Každopádně, tahle industriální legenda je naprosto maniakální, psychedelická a šílená. A proto ji mám tak rád :-) Je svá, což je v současným světě banálních a průměrných hvězdiček velmi, velmi cenná věc. A navíc "Čuráci" (všimli jste si zvukomalebnosti toho slova :-)?) hravě strčí svou invencí a ostrostí spoustu současných kapel...ano, tam :-)

Battles

Znáte kapelku Battles? Ne? Tak to je chyba? Naprosto hypnotická, psychedelická, trochu ujetá, ale rozhodně výborná a originální muzika!

Zde máte k ochutnání vizuálně naprosto úžasný videoklip ke skladbě Tonto.
Dobrou chuť ;-)

WTF?

This summary is not available. Please click here to view the post.

:-) )-:

Tohle mi fakt zvedlo náladu, to jsem nevěděl, že veverky jsou tak šikovné :-D

A tohle mi ji zase docela vzalo:

http://www.mtv.com/news/articles/1572403/20071021/ministry.jhtml

RIP, Paul!

I'm Looking Forward To Joining You, Finally

As black as the night can get,

everything is safer now.

There's always a way to forget

once you learn to find a way how

In the blur of serenity

where did everything get lost?

The flowers of naivete

buried in a layer of frost.

The smell of sunshine

I remember sometimes.

Thought he had it all before they called his bluff

found out that his skin just wasn't thick enough.

Wanted to go back to how it was before,

thought he lost everything

then he lost a whole lot more.

A fool's devotion

swallowed up in empty space.

The tears of regret

frozen to the side of his face.

The smell of sunshine

I remember sometimes.

I've done all I can do.

Could I please come with you?

Sweet smell of sunshine

I remember sometimes.

Tak děti,

tak jsem vám tady hodil nějakou muzičku. Sice je moje snaha zmařená zaprvé tím, že v playlistu není všechno, co jsem tam dal a zadruhé tím, že se skladby pro mě z nepochopitelného důvodu musí přehrávat s shuffle, takže jsem si s pořadím skladeb hrál taky zbytečně, ale aspoň něco. Takže to neberte jako úplný přehled o mé hudbě, ale i tak je poměrně reprezentativní. Jen škoda, že právě neznámé, přesto skvělé kapelky se do něj nezapsaly...

A včera jsem si vystřílel v hospodě kopací míč! A krásně žabičkově zelený! Což se ukázalo jako skvělá výhra, kopat si od Riegrovky až do Vertiga s balónem a pak ještě cestou zpátky (již mírně intoxikován), to bylo prostě parádní. :-))

Každou chvíli by mě měl přijít pohled od klokanů, co té Irině tak dlouho trvá? A řeknu Irině (naprosto jiné Irině :-)), ať mi taky pošle jeden. Bude to jak v těch učebnicích angličtiny pro ZŠ, kde si penfriends z jiných koutů naší drahé matičky navzájem píší, ach, jak romantické :-D Ale ne, teď vážně, fakt se na ten pohled těším..

F*CK

Sakra, dnes se nic nedaří!
Měl jsem radši zůstat zahrabanej v posteli!

Aw!!!

Evidence

No comment. Prostě se na to podívejte. Bude to chtít trošku trpělivosti, ale stojí to za to, opravdu.

Co si z toho odnesete je jen a jen na vás.

Natural Born Psychologist

To byl zas pychologický víkend. Teda sobota určitě.

Představte si, že se po šesti letech vztahu se svým partnerem, se kterým si naprosto rozumíte, rozejdete kvůli někomu jinému. A to jste celý život s nikým jiným nechodili.

Přitom víte, že jste tomu svému bývalému strašně moc ublížili.
A taky víte, že se vrháte do naprosto neznámých vod. Celý život se rozhodujete racionálně a najednou vás někdo popadne a obrátí vás a tím i vše ostatní hlavou dolů. A ještě víte, že to může třeba během měsíce skončit.

A vám se to moc líbí.

Tak přesně tohle se stalo mýmu moc dobrýmu kamarádovi. V sobotu jsme byli sednout a tak nalomenýho člověka jako ho jsem fakt dlouho neviděl. Ten obrovskej vnitřní zápas a to strašné dilema, který musel prožívat a ještě asi nějakou dobu prožívat bude...Ale udělal jedině dobře. Pokud by to teď nějak potlačil, dřív nebo později by se to vrátilo. To by ale mohl být třeba už ženatý. A co potom? To je pak průšvih. Ale tohle...

Tohle je takový odvážný skok po hlavě do tajemných vod. Mají krásný odstín modři, takový, co to nejkrásnější skrýva pod hladinou. Ano, člověk může zjistit, že dno moc hluboké není a strašně narazit...

...anebo se může stát, že dno tahle svůdná řeka či jezero nemá žádné. Člověk se do ní ponoří až po uši a ještě hlouběji, jakékoliv omezující hranice však zůstávají v nedohlednu. Všude kolem jen sametová modř, objímající a líbající...

Život je jedno obrovské dobrodružství, nemyslíte?

-

Tak loučení s Ondrou probíhalo naprosto chlapácky:
"Tak to se asi jen tak neuvidíme, co?"
"Hm, to asi ne."
"Hm."
"Tak čau, ať se ti daří ve škole, ať zvládneš bakalářku a najdeš si pořádnou babu."
"Jj, díkec. A ty si najdi nějakou dobrou práci a ať vám to s Klárou vyjde. Čau."
"Čau."
"Jo a pokud se budeš v Budějkách nudit, tak stačí říct."
"Ty bys přijel?"
"No jasně."
"Tak až budem trochu zabydlení, tak to není problém."
"Super."
"Tak čau."
"Čau a pozdravuj Kláru."

Toť vše. Žádné srdceryvné scény, žádné utírání uslzených očí do kapesníku. A přitom se s Ondrou znám již od dětství, vždyť jsme si spolu hráli na pískovišti.

Ale někdy se emoce nemusí vyjadřovat slovy. Než jsme se rozloučili, přijeli jsme Ondrovým autem z brigády před náš společný barák. Byli jsme oba utahaní a těšili jsme se, až si odpočineme. Ondra zaparkoval, otočil klíčem v zapalování, motor trochu zavrčel a pak konečně ztichl. A my...my nic. Jen jsme tak seděli zařezaní v sedadlech. Nepadlo ani slovo.

Přitom jsme oba věděli, o co jde. Něco nového končí a něco nového začíná. Tímhle dnem se nenávratně uzavřela jedna kapitola našich životů. Teď se budeme každý protloukat tím svým. Na tohle jsme oba v autě mysleli. A přesto jsme oba déle než minutu jen seděli a mlčeli. Nebo přesněji právě proto. Někdy si člověk vystačí i beze slov.

A navíc ten parchant by nikdy otevřeně nepřipustil, že mu budu chybět :-) Je to holt zatracenej paličák :-)

Mám tě rád a už se těším, až spolu zakalíme, jak včera!

Mimochodem, přesně tohle řešil Randall s Dantem v Clerks 2. Mrkněte se na tenhle film, je geniální, má originální humor a je naprosto přirozeně lidský. Takových se moc nedělá...

Mgr. L. Č.

Mgr. L. Č. je člověk směřující přímo do Pekla.

Jako kdyby mu jedna návštěva nestačila.

Když jeho drogová závislost dosáhla takových mezí, že si dával šest lajn denně a rozhádal se se spoustou přátel, mnozí mu nedávali moc naděje. Ale objevil se H., člověk, který ho zachránil - zajistil mu léčebný pobyt v Bohnicích.

Teď je pan magistr čistý. Ale je mu to něco platné? Copak vyléčená závislost na drogách může zachránit člověka, který lidmi jen manipuluje, využívá je a dokonce si chce najmout někoho, kdo by mu uklízel v jeho novém bytě, protože on sám to prostědělat nechce? Pomůže mu vůbec něco, když je tak ujetej, že zaplatí nehorázný množství peněz, aby si nechal zabalit a vystěhovat své staré krámy místo toho, aby si za ty peníze (a že jich nebylo málo) koupil nové? A že těch krámů má - vždyť by si s nimi mohl otevřít vetešnictví, a to velmi prosperující. Proč si musí tahat věci z Prahy jako kouli na řetězu kolem své nohy, jako kdyby ani nechtěl zapomenout na svou feťáckou minulost? A je normální, že čtyřiatřicetiletý člověk místo práce jen paří a chlastá? Ano, na účtě má několik milionů, ale co bude dělat, až mu dojdou? Myslí si, že se zase objeví nějaký "sponzor" jako R. nebo zachránce jako H.? Když za sebou člověk pálí jeden most za druhým, tak asi ani pomoci nechce.

Škoda. Každý člověk obrovský potenciál. A Mgr. L. Č. ho má v sobě opravdu spoustu.

Skinny Puppy - Testure (už zase)

Prostě si nemohu pomoci, ale tohle sem musím dát. Song Testure (= Test + Torture) mnou vždy pohne, a teď, když přemýšlím o pořízení si nějakého toho zvířátka, ještě víc.

"Úzkostlivá křeč malé opice, třesoucí se v hovnech své matky" ... "Vědomi si bolesti, co je prohlašovaná za humánní - bílý plášť se zdá být tak čistý - většina špíny vybělena chamtivostí."

A tohle si určitě stáhněte:
http://www.caringconsumer.com/pdfs/companiesDoTest.pdf

A speciálně pro Helenku - video s Mr. Charisma: http://www.furisdead.com/feat-trentreznor.asp

Proč se všechno sere?

Proč proč proč?
Proč se musí srát: privát, bakalářka, japonština, škola obecně, brigády, plány na víkend,...?
A to není zdaleka úplný výčet.

Trochu si připadám jak William Seward Burroughs, když řekl: "I'm running out of everything now. Out of veins, out of money." (Ale nebojte se, děti, nesmažím a ani smažit nebudu. To je skoro stejně špatný jako kouření cigaret.)

Give me a rest!!!

Ale tohle mi trošku zvedlo náladu.

Díky, Dani.

A taky much love to Anjeta. Ještě že mám takové přátele jako jsi ty, děvuško.

Tak jde čas

Ne, nelekejte se, to není upoutávka na nekonečný americký seriál o nějakých devítitísici dílech, takže pytlíky na zvracení v pohotovostní poloze potřebovat nebudete.

Jen mě udivuje, jak se všechno mění. Třeba taková Ponorka. Nikdy bych si nepomyslel, že tam bude počítač s internetem. A hádejte! No samozřejmě, že tam je. A je to skvělé, s někým se člověk baví o kytarách a on řekne "tak tuhle mám" a ukáže ji na netu. A hlavně je to jukebox, a zadarmo! Stačí si najít videoklip na YouTube a jede se. A skvělé je, že to opravdu funguje, lidi se prostě postaví do řady a čekaj, kdy si budou moct pustit něco i oni. A když vás někdo předběhne, tak mu řeknete "já tu byl první" a fakt to pochopí. A to stejně není ta nejradikálnější změna, co se v tomto bohulibém zařízení stala. Nikdy jsem si nemyslel, že do Ponorky budu chodit kvůli sličné číšnici. A co se nestalo, Cipís pochopil, že tohle by byl opravdu dobrý marketingový tah, tak to zkusil...a proklatě se mu to vyplatilo. Slečna má výstřih proklatě nízko (a opravdu je na co se koukat), přitom zákonitosti Ponorky ("Tady máš pivo a chlastej!") pochopila naprosto na výbornou. Asi se tam brzo podívám...

Čas je taky námětem jednoho filmečku, který jsem nedávnou zkoukl, a to Bill & Ted's Excellent Adventure. Dva kluci ze střední (jednoho z nich hraje strašně mladičký Keanu Reeves!!!) žijí jen pro jedno - jejich kapelu Wyld Stallins. Jenže jednoho dne se dozvědí, že musí napsat test z historie na A+. Pokud ho nenapíší, tak je čeká vyhazov a Teda dokonce vojenská škola. A tu se objeví záhadný muž z budoucnosti, který tvrdí, že na jejich úspěchu v tomto testu závisí osud celé galaxie. Dá jim tedy k dispozici telefonní budku, kterou lze cestovat časem, aby se mohli o historii něco naučit, test tak napsat a galaxii spasit...
Ano, máte pravdu, je to ne zrovna inteligenčně náročný film. Přesněji řečeno, mozek u něj můžete nechat někde na poličce, potřebovat jej fakt nebudete. Ale za to bavit se budete když ne královsky, tak přinejmenším velmi dobře. Je v něm pár opravdu kouzelných dialogů, např:
Bill: "Wyld Stallions nikdy nebude úspěšná kapela, dokud s námi nebude hrát Eddie Van Halen."
Ted: "No, ale on s námi nebude hrát, dokud nenatočíme pořádný videoklip."
Bill: "Tede, je zbytečný mít skvělý video, dokud nemáme pořádný nástroje."
Ted: "No a k čemu by nám byly pořádný nástroje, když na ně vlastně ani neumíme hrát?"
Bill: "Proto potřebujeme Eddieho Van Halena!"
Ted: "A proto potřebujeme přádný videoklip!"
oba: "Hustý!"

Bill s Tedem se rozhodnou využít cestování časem, aby vzali několik důležitých osobností z minulosti (Sókrates, Napoleón, ...), aby jim pomohli s jejich testem. Tak se například člověk o Sókratovi dozví, že "to byl jeden z nejvýznamnějších filosofů v dějinách lidstva a stejně jako Ozzy Osbourne byl několikrát obžalován z kazení mládeže." :)) A skvělý je i dialog Freuda s policistou:
Policista: "Proč tvrdíte, že jste Sigmund Freud?"
Freud: "Proč tvrdíte, že nejsem Sigmund Freud?"
Policista: "Proč se mě na tuhle otázku neustále ptáte?"
Freud: "Řekněte mi něco o vaší matce."

Mě jako překladatele zaujalo pár scén, které přeloženy prostě fungovat nemohou (např. Iron Maiden, se na to uvidíte a pochopíte :-)). Jediné, co trochu zamrzí, je místy značná stereotypizace postav - např. Čingischán jako hrubý barbar - ale u tohohle filmu to až tak nevadí.

Takže se na něj klidně podívejte. Určitě to nebude nejlepší film, který jste kdy viděli, ale ztraceného času litovat nebudete. A je taky příjemné se podívat na snímek, kde se cestování časem vůbec neřeší. Prostě tam jedou a basta, následky nenáslekdy. Člověk na ty "startrekovský pindy" nemůže mít pořád náladu, že :-)

Stražiskofest 07

Tak jsem se minulý týden od úterka do čtvrtka účastnil "festivalu" ve Stražisku. Účast byla více než velká a o zábavu taky nebylo nouze.

Tolik úvod. A o co šlo? Můj dávný kamarád ze základky Tomáš má pěknou chatu v malebné vísce Stražisko, tak půl hodiny jízdy autem od Olomouce. Na programu toho bylo hodně. Nebo přesněji řečeno, mnoho variací na jedno a to samé: na zábavu :-) Takže se povídalo, bavilo, tlachalo, říkejte tomu každý jak chcete. Taky tančilo a zpívalo a jedlo a pilo. A pilo a pilo a pilo :-))
Posezení na hřbitově v jednu v noci mi zůstane ještě dlouho vyryté do hlavy (zvlášť kvůli dvou naprosto neznámým borcům, kteří se nečekaně vynořili ze tmy, kamarádovi sedícímu na schodech řekli "Dovolíš", prošli kolem něj a zase se vrátili, odkud přišli), stejně tak hnusný patok jménem Litovel (chutnal jak špinavá voda od nádobí) v místní knajpě.

Ale co je nejpodstatnější, tenhle "fesťák" se stane (snad) velkým milníkem v životě dvou lidí. Tomáš se zde zasnoubil...a pro nás všechny nečekaně s Viktorem. Doufám, že jim to vydrží. Bude muset, pokud se budou za jeden, dva roky vzít v Kanadě, o které Viki tak básnil. Nj, tam se mu to žilo, když jeden galon benzínu stojí dolar osmdesát..

A hlavně doufám, že to Tomáš zvládne. Teď to pro něj bude asi docela fuška, přece jenom, tohle nikdo nečekal, spousta lidí tohle ještě ani neví. A taky bude mít co dělat sám se sebou, tohle je věc, se kterou se bude muset umět vyrovnat.

Ale já doufám, že to zvládne. Moc jim fandím!

Tak a louda (čti já) se už uráčil vyjít s věcmi ven, takže šup do auta a jedem!

Dawe (šiška Šišky :-D), Milan (můj ex-spolubydla) a moje maličkost.



První noc byla na max! A ještě víc :-D

Proposal v přímém (skoro) přenosu. Viki (vlevo) je Tomášovou (vpravo) nabídkou překvapen... stejně jako ostatní :-)

Druhý den...a jede se nanovo.

Marťa, můj (nejen) běhací kamarád. I když tady zrovna moc akčně nevypadá :-)

Tak tohle se vypilo. A to není všechno...bože, jsem už rád, že je to za mnou :-)

A jedna hezká společná na konec.

Battle of Mice

Je skoro půl jedné, ale tohlo sem musím hodit.

Battle of Mice je kapela složená z členů Neurosis, Made Out of Babies a Red Sparrowes. Tedy samá zvučná jména. A hudba, co hrají, je prostě fenomenální. Vliv Neurosis je znát, stejně jako třeba Swans. A hlavně co tam předvádí sličná zpěvačka Julie Christmas...Ona má totiž velmi neobvyklý hlas, tedy alespoň pro tenhle druh hudby. Zní trochu jako Bjork a stejně jako Bjork má pořádný rozsah - od jemného hlásku jako nějaká víla z pohádky až po nelidské výkřiky; nic ji nedělá problémy. A texty jsou taky krásné. Krásné a smutné, zvláštní spojení, já vím, ale u Battle of Mice to prostě funguje. A hlavně hrají v Bitvě myší velkou roli, možná i největší. Hudba samotná slouží spíš jako hudební podklad osobitým básním zpívaným sladkou Julií...

A víte co? Posuďte to sami.

---

Sleep And Dream

In a tiny little cave
A dog is sleeping on his back
Iron chains around his leg
But he's purring loud enough to snap
I see blood around his snout
A smile that's bigger than his mouth
They come to hurt him every day
To stomp him back into a crouch
They will never quite cut through
Cause he's got a little piece of you
The time gets longer every day
But he sits there smiling in his cave

They will never quite cut through
we've have
a little
piece of you

And all the spite you ever spate
betrays your monument to fate

Fall asleep and dream.

Salt in your skin
That leaves a small scar
It sits there in time
A red shiny star

Salt in your skin
That leaves a small scar
It sits there murdering time
A red shiny star

Shadow sweet in your bones
Helps to know what you said
The hand on your skin
Brings a war to your face

Fall asleep and dream now
Windows are made in your sighs
The piece you had hid to hide
The cave walls high in your mind

Fall asleep and dream now
Your heart is ready to die
Your jaws open wide
Windows are made in your mind

Ale samozřejmě si musíte k tomu pustit i samotnou hudbu že :-), třeba zde:)
http://profile.myspace.com/index.cfm?fuseaction=user.viewprofile&friendID=41255437

Baroness + XYZ

O kapelce jménem Baroness jsem již slyšel. Prý "nová naděje tvrdé muziky," říkali. Nicméně jejich splitko s Unpersons mi nijak neučarovalo. Ne, že by bylo špatné. To ne, je to dobrá porce muziky, o tom není pochyb. Ale není nijak unikátní. Prostě další kapela mastodonovského stylu, tak se mi jevila. Myslel jsem si, že o nich již nikdy neuslyším.

Už dlouho jsem se tak šeredně nemýlil.

Debut Baroness, album Red Album, je totiž něco naprosto nepopsatelného. Spousta lidí je přirovnává k Mastodon a ano, poměrně oprávněně. Mezi oběma kapelami určitě nějaké pojítko existuje. Ale Baroness jako kopie originálu nezní, to v žádném případě. Jejich hudba si bere více z post-rockových postupů než z divokých, větrem ošlehaných riffů Mastodon. Převážná většina skladeb totiž vůbec vzorec sloka-refrén-sloka-refrén nerespektuje, místo toho člověka plynule unáší z klidného, otevřeného moře do divokých příbojových vln jak se jim zamane. Ve skladbách se zpívá pouze sporadicky, což rozhodně není na škodu, díky tomu vynikne poetičnost (ano, čtete správně, poetičnost) pro Baroness tak vlastní. A jako jedna z mála tvrdě-rockových kapel nejsou ani temní ani melancholičtí, nic takového. Právě naopak, je to neuvěřitelně optimistické album, plné odhodlání čelit nástrahám života, album, kterým by se měl vítat každý den a každý východ slunce.

Jedno z alb roku.
Evropské turné se přesunulo z října na březen. Momentálně kapela objíždí USA spolu s Torche (mimochodem další úžasná kapela a další "jedno z alb roku"). Tyhle dvě kapely vidět pohromadě...


http://www.myspace.com/yourbaroness

---

Jinak se stalo množství zajímavých věcí, většina pozitivních. Parádní páteční kalba v Šenku, která mi poměrně hodně zvedla sebevědomí. A pak sobotní skvělá party u Toma. Jen mě mrzí, že to Kače dopadlo tak, jak dopadlo. A Evce taky. Ale vše zlé je pro něco dobré, ne?

Head up!

P.S. Je hodně blbé (lepší slovo mě opravdu nenapadá), když si člověk stahuje gamesu o velikosti 1,84 GB a na posledních 280KB se stahování zastaví... No nic, jdu spát, zase vstanu tak ve dvanáct, na to jsem poslední dobou odborník na slovo vzatý.

giga lol

Erik Hartman byl moderátorem pořadu Boemerang, první pořad švédské (?) televize, který se otevřeně věnoval tématům jako diskriminace nebo sex. Vše šlo hladce, dokud nedošlo na díl s tématem "Nedbalost lékařů". Ve studio se jako hosté objevili dva lidé - paní, která kvůli špatnému zákroku ochrnula a muž, který opět kvůli pochybení lékaře má poškozené hlasivky. A právě tento člověk se stal Eriku osudným.

Tohle je neuvěřitelně vtipné video. Už jen tím, že Hartman se ocitl v situaci, ve které se ocitla již spousta z nás - ukažte mi někoho, kdo se někdy nezačal smát v naprosto nevhodné situaci? Já si vzpomínám, jak jsme absolutní bouří smíchu narušili slavnostní zakončování maturit panem Zicháčkem a spol. Člověk ví, že se nesmí smát, protože je to naprosto nevhodné...ale přitom se nedokáže udržet.

Tohle video mě zajímá i z psychologického hlediska. Co se Eriku Hartmanovi v té době honilo hlavou? Věděl, že oproti maturitám zde jde o velmi vážnou věc. Smát se člověku nadosmrti postiženém v přímem přenosu, to je naprosto smrtící. Musel vědět, že to bude mít nějaký důsledek. A taky že měl - Boemerang skončil a stejně tak Erikova kariéra v televizi. Ale i tak si, stejně jako my u zakončování maturit, nemohl pomoci. Co se mu honilo hlavou? Podle mě si v hlavě říkal "To je v prdeli, to je konec!", ale smích tím prostě nezastavil. Taková dost osudová věc, být přímím strůjcem svého vlastního pádu a přitom s tím nemoci nic dělat.

Ale video je to neuvěřitelně vtipné :-D

Skinny Puppy - Tin Omen

Skladba o masakru na náměstí Tien An Men (nevím, jestli to píšu dobře). Není to oficiální video, jen projekce k turné v roce 1992.

SP

Taky se vám stalo, že si jednu skladbu můžete pouštět dokola a dokola a nikdy vás neomrzí? Mě ano, konkrétně u dvou skladeb od fenomenálních Skinny Puppy - Tin Omen a Testure. Obě skladby, i když jsou 18 a respektive 19 let staré, jsou zvukově stále jedinečné. Navíc jsou obsahově tak eticky a morálně na výši, že už jen za samotný námět by si SP zasloužili aspoň lízátko.

Tin Omen - skladba o masakru na náměstí Tien An Men

every truncheon hit misguided the peoples army divided united stance amped
out war dance what a ride inner thought of non violent rebellion outside
dare to die stand and fight show faith return all the weapons
government says use them right fixed action set in motion doubting amnesia
potion what to hide red carpet ride guessing right the jokes on
dark corner the square you bath once a week distorted the viewpoint
seldom seen wayback in 68 ohio kent state was nothing so great have of
have not forcing the point shot in the back take it back down trod soldier
away flower power within kill me kill this way of life and be
known one by one they'll be coming down altogether sister machine gun
automatic high what a ride what a trip tripped over the candlestick tanks
arrive fire wall got to keep the camera alive tell the world
whats going on here warning shots are fired at the stomach chest wound
coed falls amped out amped out changing guns for brooms the guards change
to clean up crews way back in 68 every thing was so great no way wrong
date keep up the trade balanced charade close circuit truth used to
remove keep the camera alive

Testure - song proti vivisekci

in nervous convulsion crouches infant ape trembling in mothers shit
cage eyes tear less filled with contempt clinic mask experiment with
life and death smell lingering noxious mixed scent anxiety omnipotent doctor
grinds the cage door revealing loves primal instinct taken away the tiny
face terrified rant and rave smash your head against the cage vacuum
clicks on high conscious of the pain pass off as humane white coat seems
so clean most dirt bleached out of greed force the point of habit eyes burn
in a rabbit push the pain test button spines cut trip mucous inflection
more die. pills each day what goes around comes back stronger tap into
the brain break the skull again smash price research rat lab rent pain
in flesh more ill drug store sales sharpen the knife emphasis on money
new disease everyday end is seen and coming reseach turns it's back
to gain crush the spine genocide kitten drags its dead limb continuing
all suffering it will come back and win shock paralyse turn trauma
burns out the will to live the lying message 5 year genocide 1945 suicide
vivisect vi

Pozn. "překladatele" - nejen hudebně, ale i textově jsou SP jedineční. Texty skládají vrstvením jednoho obrazu na druhý, což kromě jiného umožňuje Ogremu i neobvyklé frázování, které napomáhá unikátnosti zvuku SP. Takže je zbytečné snažit se luštit texty bez znalosti hudby. Odkazy na YouTube zde jsou, stačí kliknout ;-)

2 + 2 = 22

Děkuji za skvělou včerejší party, děkuji všem, co přišli. Děkuji za úsměvy a dárky a panáky. Děkuji kapele Basta Masters Rock Forever za skvělé provedení jejího nového hitu "Leštič". Děkuji Evce za vtipy s Chuckem Norrisem a Tomovi za photobook NIN (hej bohužel jsem ho nechal ve Vertigu!). Děkuji Anetě za naši debatu o psychologii. Drž se holka! Děkuji Šárce za úsměv, kterým mě obdařila za The Dhol Foundation. Děkuji Ivánkovi, kamarádovi, za pomoc s placením sekyry, děkuji Keke a Zdenovi za skvělou buchtu, olizuji se ještě teď.

Ještě jednou - moc děkuji.

---

Probudil jsem se něco po druhé odpoledne, takhle pozdě jsem už dlouho nesnídal. Nevím, jestli to je tím počasím nebo prostě tím, že je mi dnes dvaadvacet, ale přišla na mě trochu posmutnělá nálada. Mám potřebu bilancovat, a taky že bilancovat budu.

Poslední rok mého života a zvlášť poslední půlrok byla doba velmi zvláštní. Doba nabitá emocemi, novými zkušenostmi a hledáním sebe sama.
Samota. Smutek. Deprese.
Nejistota.
Opravdová láska, která nevyšla.

Ale nevyšlapané cesty, po kterých jsem se vydal, mě nakonec zavedli i ke šťastným koncům.
Začal jsem si dělat pořádek v temných, pavučinami opředených koutech složitého bludiště jménem má hlava. To, co jsem v ní objevil, mě pořád bere dech. V samém centru tohoto bludiště ležel šest let starý ostnatý drát, obmotaný kolem základního kamene mého ega, mého já. Znal jsem ho z dřívějška, ale teď se změnil. Za těch šest let drát nejenže zrezivěl, ale jako kdyby se i zvětšil. Narostl do obludných rozměrů. Bál jsem se ho předtím, natož teď.
Ale konečně jsem se odhodlal s ním něco dělat. Vzal jsem ho do rukou a postupně, kousek po kousku jsem ho rozebíral. A jak jsem ho odstraňoval, můj základní kámen, který byl tím drátem zakryt, se postupně odhaloval. A já jsem jen žasnul, co jsem na něm spatřil. Tolik barev, tolik nového. A ty možnosti, které mi odhalil. Nekonečné. A jsem odhodlán, že z něj uvidím víc, že ho spatřím v celé jeho kráse. Občas mě ostnatý drát sice pořezal, ale to je to jediné, co mi může udělat. Jednoho dne nebude žádný drát a to celý svět spatří mnou nalezený základní kámen v celé jeho jedinečnosti.

A během oddělávání tohoto mého ostnatého drátu se začaly objevovat věci, které jsem nečekal.
Smutek a deprese nahradil úsměv.
Nejistotu z neznáma vystřídala touha po objevování, touha po dobrodružství.
Opravdová láska se změnila v opravdové přátelství.

Během posledního roku se toho stalo hodně. Některé věci špatné, jiné dobré. Ale takový je život, nebo ne? Určitě ale stál za to, i když to tak někdy nevypadalo. Spousta nezapomenutelných zážitků, noví přátelé...

Tragikomedie jménem život, hra, kterou hrajeme bez předepsaného scénáře a bez znalostí rolí, je plná tajemství. Člověk neví, co mu zítřek přinese. V The Patient od Tool se zpívá:

Pokud by nebylo žádné odměny,
žádného láskyplného objetí na konci této strastiplné cesty, po které jsem se vydal,
určitě bych z ní dávno sešel.

Ale já to přečkám.

Já se na zítřek vždy těším. Dřív asi ne, ale teď určitě. A co ty?

...otevřete se sami sobě...

Ale tohle je moc pěkné...škoda, že nevím, co tam stojí :-)

Trent寄语中国歌迷

我要在此感谢支持九寸钉的中国歌迷。对于这次中国之行我们由衷地感到兴奋和荣幸。为了使你们更了解我们乐队，我们为你们准备了以下关于我们乐队的信息。

九寸钉乐队期待在音乐节与你们的相聚！

最近一段时间以来，随着歌迷们选择去网上“剽窃”音乐而不是象从前一样去买CD,西方国家的唱片行业正在经历一个艰难时刻。这些歌迷，出于种种原因，觉得自己这么做是有道理的，而我并不完全反对他们的说法。

鉴 于中国的特殊情况，想从正当渠道获取西方音乐似乎不是件容易的事，所以我对我的歌迷有以下建议：如果你可以买到我们的正版专辑，我对你们的支持表示感谢。 如果你买不到，我认为从网上下载是比买盗版盘更可取的方式。我们的音乐很容易从网上找到，而且你们应该可以不费力地找到我们的大部分歌曲。如果你听了我们 的歌后觉得喜欢，请与你的朋友一起分享。我为我的音乐倾注了我所有的心血，所以我真心希望更多的人可以同我分享它们。

Trent Reznor

Netopejr

Teď jsme se vraceli z hospody a najednou na zemi něco leží. Hýbe se to. Mysleli jsme, že je to ježek nebo myš, ale co by dělala v centru města, že? Tak se k tomu skloním a zjistím, že je to netopýr. Dumáme "Co dělá na zemi?", jen tam tak ležel, občas trochu zamával křídly a poskočil o pár cenimetrů, ale jinak se nehýbal, asi měl něco s křídly. Pak se ozve borec, co postával před námi a slyšel, jak přemýšlíme nad tím, co se mu stalo. "To já jsem ho sestřelil!" hrdě povídá. Škoda, že moji odpověď "Tak to jsi ale pořádná p*ča" už neslyšel, zalezl do nějakýho domu...Já jsem se nikdy nebil, ale tomuhle borcovi bych rád dal do budky.

Původně jsem zde chtěl napsat něco úplně jinýho, ale to má čas. Ten netopýr ho moc nemá. Popravdě pochybuji, že vůbec ještě žije.

míjíme se jak ti anonymní chodci v ulicích

Jak je to jen možné? Dva lidé, kteří mají (snad) stejný cíl, a přitom dosahují spíš opaku?

Je to zvláštní. Ale asi je těžké odpustit. Najednou se někdo objeví, někdo, na koho člověk téměř zapomněl. Ne úplně, protože je na toho člověka spousta příjemných vzpomínek, ale téměř, neboť poslední rok zapomnění jedině napomáhal - nad něčím zůstává jen rozum stát. A srdce, to krvácelo dost. Ale aspoň získalo zkušenost, zkušenost do světa.

Jak se otevřít takovému člověku? Odpustit je holt těžké, po dlouhé době, která uplynula, už člověk zrácí důveru a zvlášť, když něco podobného probíhalo už několikrát se stejným koncem - špatným. "Stejně to dopadne jak předtím," říká tam vzadu v hlavě pan Našeptávač, stvořitel temných myšlenek.

I přesto mi odpouštění nedělá problémy. Rád bych odpustil, zvlášť některým lidem, neboť vím, jací jsou. Milí, inteligentní. A to, že jednali někdy dost zkratkovitě a ubližovali mi? Hm, co už. Život jde dál. Vždy je naděje, že se z chyb člověk poučí. A dokud existuje naděje, flinta do žita by se házet neměla.

U odpouštění musím mít ale pocit, že je opravdové. A to asi přes internet moc nemám. Jak mám něco cítit z šedívé plastové obludy? Jak mám vědět, že to co čtu, je opravdové, a ne sarkasmus? Komunikaci z očí do očí prostě nahradit nelze. A jak se můžeme opět vzájemně sblížit, když si každý mele to své, jeden o voze a druhý o koze? Někdy se mi zdá, že každý jsme si na toho druhého udělali svůj vlastní, pokřivený obraz, který si zuby nehty udržujeme. Tím se budeme motat jen v kruzích. Kdybychom se viděli "naživo", tohle by mělo odpadnout. A skepse se dá potlačit.

Ale nejhorší je podezření, které někdy mívám. Podezření, že to ten dotyčný dělá jen pro sebe. Tedy ne proto, že by mu na mě nějak záleželo a že by mu šlo o to, jak se cítím, ale že to dělá pro uklidnění svého ega. Pro pokoj své vlastní duše, neboť ví, že udělal něco špatného. Kdyby mu na mě orpavdu záleželo, nenapsal by mi něco upřímnějšího? Osobnějšího? To mě na tom nejvíc děsí. Vždyť nemohu odpustit, pokud není omluva upřímná.

A tyhle pochyby, všechny sečteny dohromady, jsou hodně silné. Ale nepřemůžou mě, to vím. Snad jsem jen trochu skeptičtější, ale jak jsem říkal: dokud existuje naděje, flinta do žita by se házet neměla.


Někdy je dobré vyjádřit svou myšlenku básní či skladbou. Našel jsem jednu, která je psána přesně na situace, jako je tahle. Je od skvělých A Perfect Circle a jmenuje se Thomas. Takže, pokud jsem se nevyjádřil dost jasně, Maynard James Keenan to řekne za mě:

Humble and helpless
Learning to pray
Praying for visions
to Show me the way
Show me the way to forgive you
Allow me to let it go
Allow me to be forgiven
Show me the way to let go
Show me the way to forgive you
Allow me to let it go
Allow me to be forgiven
Show me the way to let go

Illuminate me,
Illuminate me,
Illuminate me,
I'm just praying for you to show me
Where I'm to begin

Hoping to
Hoping to reconnect to you..

The Fountain

Nesmrtelnost. Lidstvo o ní od pradávna touží. Přání být navždy s někým, koho milujeme, a nikdy o něj nepřijít. Každý z nás alespoň jednou pomyslel na to, jaké by to bylo žít navěky.

Ale je to opravdu to, co chceme? Není lepší žít život takový, jaký je?



Fontána je snímek, který je často považován za romantický nebo dokonce sci-fi film. Ne, že by nebyl. Určité prvky vědecko-fantastického filmu zde jsou a o lásce Fontána určitě je, ale je to právě otázka věčného života, která je podle mě ústředním motivem celého snímku. Film sleduje dvě hlavní dějové linie. Ve zkratce: muži zemře jeho milovaná žena a on se s tím buď vyrovná, anebo se za pomocí věčného života snaží najít lék proti smrti, aby mohl svou drahou vzkřísit. Možná to zní banálně, ale vždyť jsem říkal, že to je ve zkratce...



Ale film jako takový rozhodně banální není. Je toho spousta, co by šlo vyzdvihovat. Tak například herecký výkon Hugha Jackmana je naprosto výborný, už dlouho jsem na obrazovce neviděl takhle hluboce propracovanou postavu. Hudba je další pilíř, který tento film odlišuje od ostatní produkce - hudba je nedílnou součástí tohoto filmu a dokáže být tesknivá stejně jako bouřlivá, smutná i plná naděje. Zajímavé také je, že se na soundtracku podíleli i Mogwai. A vizuální stránka filmu, to je kapitola sama pro sebe. Pokud jste si sehnali nějaký cinema rip nebo nějaký jiný nekvalitní šmejd, tak se na něj ani nedívejte, připravíte se o jedinečný, meditativní zážitek.

Režisér Darren Aronofsky, který natočil i vynikající Requiem for a Dream, vytvořil dílo, které je nejen svým zpracováním, ale hlavně svou náplní a myšlenkou (téměř) nesmrtelné. Povedlo se mu natočit dojímavý snímek o lásce a o touze být se svým milým, což je přeci jenom nehynoucí téma lidské tragikomedie. Carl Gustav Jung by byl z tohoto archetypu příběhu o lásce nadšen, stejně tak jako z motivu hledání nesmrtelnosti a stálosti. Tyto archetypy se vyskytují již v prvních lidských mýtech a Aronofsky je úspěšně zakomponoval do současnosti. A Robert Bly by byl Tomem, postavou Hugha Jackmana, také potěšen. Konečně se totiž našel film, kde není mužská postava zobrazena tak stereotypně, jak je v současné kultuře jednadvacátého století zvykem. Jackman zobrazil muže takového, jaký doopravdy je, ne jen jeho přehnaně maskulinní, plochý derivát, právě naopak. Tom je pevný i citlivý, rozhodný i milující, oddaný, prostě konečně doopravdy lidský, trojrozměrný charakter. A Jackman jej zahrál výborně.



Fontána není film, který by byl snadno uchopitelný. Je poměrně náročný na sledování, stejně tak jako na divákovu pozornost. Ale rozhodně za trochu snahy stojí, ta se pak totiž mnohonásobně vrátí v podobě ojedinělé filmové meditace. A nejen to. Tento film má totiž takové to něco, co si člověk odnese s sebou zpátky do života, takové to něco, co člověka povznese. Sice jen nepatrně, ale i to je hodně. Zvláště dnes.

to Anonymous pt. 2

Nazdar, kurážný Anonyme, nakonec bych ti měl i poděkovat. Díky tobě jsem totiž konečně pochopil, o čem přesně je skladba Reload od Ministry. O tobě, "snajpře", jak vtipně poznamenala moje drahá Sestřička. Ale pokud si myslíš, žes mě nějak dostal, to e!e. Primitivy si znepříjemňovat život nenechám :-)

ENJOY :-D

Ministry - Reload

You got something to say you better jump in my face
Got something to hide you're scared as shit and should die
Aim
Aim
Reload
You say it's time to collect I'll kick your ass and eject
Time to settle the score, throw your ass through the door
Aim
Aim
Reload
You wanna lie like a dog you're gonna wake up with fleas
Inside a world full of shit you're still an asshole to me
Aim
Aim
Reload

to Anonymous

https://www.blogger.com/comment.g?blogID=33804673&postID=5905401961082278761

Co to kurva má být? Co mě kurva poučuješ? Kdo jsi, co jsi? Pokud mě neznáš, tak vůbec nevíš, nevíš, kriple! A pokud jo, tak měj aspoň ty koule se tam podepsat. Zbaběle někoho pomlouvat na internetu, to umím taky. Ale to umí každej primitiv! Ale podepsat se, na to nemáš, co? Vzhledem k tomu, že jsi napsal/a, že jsem ubohý, předpokládám, že ses aspoň jednou na můj blog podíval/a. Tak sem hezky napiš, kdo jsi, ať si to můžem vyříkat jak dospělý s dospělým!

Ale na to ty nemáš, co???

Jak zpívá Jaz Coleman: "Eat shit, die!"

Tohle si zasloužíš: http://www.stfu.se/stfu.swf

Ale něco se ti povedlo: dlouho mě nikdo takhle nevytočil. Ubožáku/ubožačko!

chjo...

No, dlouho jsem nepsal. Ne, že by nebylo o čem. Mohl bych třeba psát o pražským koncertu NIN, který byl přinejmenším stejně famózní, jak řekl jeden čtyřicátník vycházející z Edenu, jako ten bratislavský. Přinejmenším bych se moh zmínit o tom, že Me, I'm Not byla mnohem lepší v Praze než v Blavě a že zatímco na Slovensku byl vrcholem večera TDTWWA, v Praze to bylo No, You Don't. Nebo bych moh zmínit Trutnov a výborný Olomouc City, který jsme tam měli. Já, Eva, Keke, Zdena, Šára, Mira, Gita, Honzík, Kuba, Psychyn, Honza, Verča, druhá Eva, Terka, Monča, Hela, Ája + lidi z Dubu - Jirka, Michal s chotí, Honza Princ...snad jsem na nikoho nezapomněl..A co třeba výborní The Young Gods, od kterých jsem čekal hodně, ale že to bude tak skvělý, to mě fakt zaskočilo. V listopadu hrají ve Vídni za 20 euro, že bych jel? A následující Plastici s Agon orchestrou byli taky výborní, skvěle se tyhle dvě kapely doplňovaly. Taky dobrodružná cesta domů a zevlování s blanickým rytířem v Pardubicích na nádraží...Bylo toho hodně.

Ale ne, o tom psát nechci. Nemám na to náladu. Poslední dobou moc rejpám a už se to začíná projevovat, už je to zlý. Zrovna teď...naprostá zbytečnost.

Půjdu spát, snad se z toho dostanu. A taky bych měl konečně začít cvičit, sakra!

Nine Inch Nails - Bratislava 12.8.07

I když nám bylo řečeno, že hala Incheba je od hlavního nádraží daleko, byli jsme tam ve složení já, Laky a Matěj během pouhých dvaceti minut. Po cestě jsme míjeli plakáty NIN. Byly opravdu všude - kolem každého rohu i stromu. Po příchodu do haly a po zanadávání si na naprosto dementní systém žetonů (1 žeton = 50 Sk = jedno pivo) jsme si zase pochválili velikost Incheby - byla poměrně malá, asi stejně jako vídeňský Gasometer. Záchody byly taky blízko, stejně tak jako pivo i žetonky, pohoda. Ale to už začal samotný koncert.

Jako předskokani se uvedli slovenští Noise Cut (nebo Noisecut?). A poměrně překvapili - bylo to příjemné na poslech...a ostatně i na pohled, zpěvačka byla sympaťanda. Hudebně to byla taková rychlejší a trochu popovější Khoiba, nebyli vtíraví a zároveň dokázali zaujmout. Ale i tak jsem byl rád, že po necelých 40 minutách odešli ze stage - přece jenom jsem přijel na NIN že. Zhruba dvacet minut se na podiu motali zvukaři a tahali kabely, nosili kytary a zvučili a zvučili. Pak se setmělo a za obrovského jásotu fanoušků začal asi nejlepší koncert, na kterém jsem kdy byl.

HYPERPOWER! se ukázalo být tím, co jsem od něj očekával - výborné intro, které všechny navnadí a přivede do varu. Ale něco tam chybělo. Nebo spíš někdo - Trent Reznor. Ať jsem napínal zrak, jak jsem mohl, nikde nebyl vidět. Jinak všechno sedělo - rozevlátý Aaron do kytary řezal jak do nezdárného syna, co přinesl domů dvě koule na vysvědčení a ještě stihl sousedce rozbít okno, ledově klidný Jeordie spolu s Alessandrem mu zdárně sekundovali, Freese bil kotle hlava nehlava; Trent však nikde. HYPERPOWER! dohrála a Freese začal hrát The Beginning of the End, když tu se z mlhy vynořil pan principál. Nástup měl perfektně načasovaný, pomalým, ale rázným krokem došel k mikrofonu, chopil se jej a hned začal zpívat úvodní verše: "Down on your knees /You'll be left behind /This is the beginning." A dav šílel. Ale to nikdo nevěděl, co ještě přijde. No, teda aspoň ten, kdo se nepodíval na setlist, který se během evropské části turné téměř neobměňuje :-). Pak spustili Sin a to už jsem nevydržel a vydal jsem se směrem ke kotli. Pak March of the Pigs...marast.

No a takhle to bylo celý koncert - prostě jízda. Zaujala mě image kapely - obsahuje totiž elementy obou "stran" na Year Zero - napůl fašistické stejnokroje, napůl výstroj odboje. I když bych pár chybek našel - např. Me, I'm Not určitě nebyla tak dobrá jak v Praze, navíc během ní bedny dunily až moc - koncert jako celek byl dokonalý. NIN samotní určitě takovou odezvu fanoušků, jaká byla v Blavě, nečekali - po třetí skladbě Trent hlastiě zvolal "Thank You" a po čtvrtě "That's a big fuckin' surprise!". Co jsem nikde neviděl zmíněné, je to, že Trent představil celou kapelu. Řekl něco v smyslu: "Obvykle všechny zásluhy za hudbu dostávám jen já, ale to je špatně - jsme tady jako celá kapela, tak vám ji představím." Tohle bylo zvláštní, protože jsem si to, že naživo se nejedná jen o Trenta a spol., ale o celou kapelu, sám říkal. Zvlášť Aaron dostává od Trenta spoustu prostoru - kolikrát zašel do pozadí, jen aby pan Kytarista mohl zběsile lítat po celém podiu jak čamrda. Stačí taky pozorovat výkony kapely jako celku - je na nich poznat, že to jsou profesionálové a že opravdu umí. V Bratislavě byla snad každá skladba aspoň trochu upravená - ať už se jednalo o delší Survivalism nebo o Freesovi vyhrávky v Suck (myslím) - a všechny byly určitě lepší než originál. Pánové muzikanti byli naprosto skvěle sehraní, řekl bych, že tahle sestava vydrží dlouho. Bravo.

Co ještě zmínit? Trentovo "Throw me away!" a následný pád na zem? Aaronovi kytarové eskapády? Nebo že Survivalism naživo je prostě úžasná? Skvělou projekci i osvětlení? Je toho hodně. Určo ale musím říct o nej skladbě večera - The Day The Whole World Went Away. Tu zahráli naprosto perfektně, od druhé poloviny skladby jsem jen s pusou dokořán nevěřícně zíral na podium a vychutnával jsem si tu nádhernou symfonii, co se rozléhala celou halou. A po ní Dead Souls, prostě paráda. Jediné, co mě trochu mrzelo, je přítomnost Eraser v playlistu. Skladba je to super, jedna z mých nejoblíbenějších, ale Trentovi "Kill me! Kill me!" už prostě nevěřím.

A po koncertě třešnička na dortu - procházka noční Bratislavou, která je opravdu krásná, a hlavně náhodný střet s celou kapelou (skoro). Trent zrovna vycházel z tourbusu zaparkovaného u nejdražšího hotelu v Blavě a když jsem to viděl, řekl jsem si: "Teď nebo nikdy!" Ochranka mě sice nechtěla pustit, ale Trent jim řekl "That's ok". Sotva jsem se stačil omluvit, že ho ruším takhle pozdě, přišel ke mně, podal mi ruku a řekl "I'm pleased to meet you. Do you want to sign something?" Tohle mě fakt dorazilo, tak tak jsem ze sebe vykoktal, že jo, chtěl bych podpis na lístek. Trent byl absolutně klidný, mluvil tichým, ale pevným hlasem, opravdu sympaťák. Choval se přirozeně, žádné hvězdné manýry, bylo vidět, že ho fanoušci jako já opravdu zajímají. Pak už šlo všechno hladce. Řekl jsem mu, že jsem je viděl ve Vídni a že byli parádní, ale tenhle koncert byl prostě lepší, a on na to odpověděl "Jo, taky si to myslím." Ještě jedno podání ruky, rozloučení, a to už z tourbusu vycházejí i ostatní. Jako prvního jsem odchytil Alessandra - je docela malý a hlavně strašně veselý, celou dobu se usmíval. Vedle něj stál Josh Frees, kterého jsem málem přehlídl. Na podiu působí poměrně energicky, ale doopravdy je takový zamlklý, hloubavý tip. Alessandor pak slovy "Hey, where are you going? I've got a job for you" zastavil i Joerdieho, který je taky úplně jiný, než jak ho znám z fotek. Není to takový ten typ rozomilého hezounka, právě naopak, vypadá jak nějaký vyhazovač, nechtěl bych si ho proti sobě poštvat..Tak jsme chvíli mluvili, z Jeordieho vyšlo, že chození po památkách fakt nemusí, Joshovi jsem vyprávěl o americké ambasádě a o tom, proč je obehnána třímetrovým plotem a Alessandro se celou dobu usmíval. Ale už bylo pozdě, tak jsme se rozloučili, každy jsme šli svou cestou. Oni do svých hotelových pokojů, zatímco jsem já držel lístek NIN se čtyřmi podpisy. Aarona jsem nevychytal, myslel jsem, že třeba v Praze, ale tam to fakt nešlo. Aspoň mám důvod, proč jít na další koncert NIN. Snad se brzo uvidíme, Aarone.



Plakáty visely snad na každém kroku.


Josh Freese - soundcheck. Možná na promo fotkách vypadá jak největší drsoň, ale doopravdy je spíš introvertním flegmatikem.


Fans před koncertem.


Trent - March of the Pigs


Jeordie - The Day The World Went Away - pro mě vrchol bratislavského koncertu.


Fans po koncertě - jsem tam i já, jen mě najít :-)

the day the whole world went...away

Nemám sil na to, abych se nějak zdlouhavě rozepisoval o koncertech NIN v Bratislavě a Praze. Rozhodně ne teď - jsem maximálně vysílený, potřebuji se po 5 dnech mizerného spánku konečně prospat. Zítra sem něco pisnu. Do té doby musí stačit aspoň tyhle články:

http://www.novinky.cz/kultura/strhujici-vystoupeni-nine-inch-nails_120719_esbev.html

http://bleskove.centrum.cz/utf/udalosti/clanek.phtml?id=35413

http://musicserver.cz/clanek/19647/Nine-Inch-Nails-Dandy-Warhols-Zimni-stadion-Eden-Praha-13-8-2007/

The Hand That Feeds - Prague 07
http://www.youtube.com/watch?v=Wilo5z7RSuE

Čas! Čas!

- stejně jako Bilbo ho nemám! Takže se nemůžu věnovat skvělé akci Silver Rocket - chyba všech, kdo nejeli (tedy všech). Rozepíšu se příští týden. Zítra jedu na NIN do Bratislavi (nebo -y?) a pozítří do Prahy, momentálně řeším dopravu a fakt nevím, co bude. Možná budu spát v Bratislavě pod mostem. Tak sem aspoň hodím fotky z SP + odkazy na recenze. Ciao.

http://www.novinky.cz/kultura/skinny-puppy-nabidli-sokujici-performanci_120550_ro0pd.html
http://musicserver.cz/clanek/19621/Skinny-Puppy-Otto-von-Schirach-Roxy-Praha-9-8-2007/

Kvůli tomuhle vypadl na půl hodiny proud:
http://klub.roxy.cz/index.php?dok=00190000000736,det

Výborné fotky:
http://www.techno.cz/party/report/fotky.php?dir=rav/2007/0809_skinny_puppy

A pár fotek na ukázku/ochutnávku:



Začátek za "plentou"...



A pak se Ogre ukázal v celé své kráse...



Dokonalá stínohra parádní masky.



Tohle je kybergothica!